S blížícím se obdobím letních táborů a prázdnin u babičky se v mnoha rodinách bude pravděpodobně řešit téma stýskání po domově. Jak dětem pomoci ho zvládnout?
Možná si sami pamatujete, jak jste jako malí na letním táboře tajně po večerech ronili slzy do polštáře. Stesk po domově je normální a k odloučení od rodiny patří. Jak z něj neudělat až příliš velkého strašáka?
Podle webu goodtherapy.org je stesk normální u dětí všech věkových kategorií, ale platí, že čím je dítě mladší, mívá k němu větší sklony. Stesk po domově je také pravděpodobnější u dětí, které procházejí nějakým náročnějším životním obdobím, pociťují například nestabilitu v rodině, nebo u dětí, které mají problémy se zvládáním emocí.
Pokud se obáváte, že se právě pro vaše dítě bude náročné zvládat stesk, máme pro vás několik tipů:
Pokud je tábor již zaplacen a prázdniny u babičky domluvené, nepřistupujte na ústupky a vyjednávání. Nenechte se zlomit. Pokud dítěti vyjdete vstříc a necháte ho doma, pouze v něm posilujete úzkost a pocit, že se nezvládne vypořádat se situacemi, které považuje za náročné. Naučili byste dítě vyhýbavému chování (Když mám problém nebo se něčeho bojím, je výhodnější před tím utéct.)
Nabízejte podporu
Pomozte dítěti získat vhled do jeho pocitů, mezi kterými pravděpodobně převládají obavy. (Co když budu plakat? Co když to nezvládnu? Co když se mi ostatní děti budou smát?) Zkuste se do starostí potomka vcítit a vysvětlit mu, že jsou podobné pocity běžné a normální. Svěřte mu své vlastní zážitky z dětství a to, co na stesk pomohlo právě vám.
Plánujte dopředu, ale ne příliš
Je samozřejmě důležité dítěti férově oznámit datum odjezdu dopředu, aby se zvyklo na myšlenku, že za konkrétní čas opustí na určitou dobu domov, ale nedělejte to až s příliš velkým předstihem. Dítěti tak dáváte mnoho času a prostoru na starosti. Je také fajn naplánovat nějakou zajímavou a oblíbenou aktivitu brzy po příjezdu. Dítě se tak může na něco upnout a zaměstnat hlavu těšením než starostmi.
Trénujte sebepéči
Pečovat o sebe neznamená jenom dodržovat hygienické návyky nebo pravidelnou výměnu spodního prádla. Sebepéče zahrnuje také způsoby, jak se uklidnit a umět relaxovat. Například dýcháním nebo myšlenkami na události, na které se těším. To je ale dlouhodobý proces a měl by se pěstovat kontinuálně.
Povzbuzujte
To, že se dokážete do pocitů dcery či syna vcítit, neznamená to, že je dobré je utvrzovat. Upozorňujte na všechny skvělé věci, které dítě během pobytu mimo domov čekají, a ujišťujte ho, že momenty stýskání zvládne. A ještě jedna důležitá věc: Nikdy nestrašte, ani z legrace! Například: „Počkej, však děda tě během prázdnin konečně naučí poslouchat!“ a podobně. Dítě nemá mít pocit, že jede na nápravný tábor.
Doporučujeme
reklama
Mluvte
Nezavírejte oči před úzkostí dítěte z odloučení. Promluvte si o konkrétních obavách a možných strategiích, jak úzkosti zvládnout. Bojí se dítě, že se mu bude stýskat večer na prázdninách u babičky? Možná by mu pomohlo, kdyby se s babičkou a dědou mohlo podívat na oblíbený film nebo pohádku. Na táboře může vyhledat oblíbenou vedoucí nebo vedoucího, a promluvit si s ním.
Sbalte dítěti kousek domova
Hračka nebo rodinná fotka může dítěti pomoci přenést pocit domova a vytvořit prostředí, které je povědomé a uklidňující.
Zůstaňte v kontaktu
Pokud je to možné, neupírejte dítěti možnost vám z pobytu mimo domov zavolat. Ideální je naplánovat si telefonát vždy v pravidelný čas.
