Prarodiče hrají v našich životech důležitou roli. A o dětství to platí dvojnásob. Proč by naše děti měly trávit s babičkami a dědečky co nejvíce času.
Na úvod zmiňme i jeden ryze praktický důvod, proč do péče o potomky zapojit rodiče - jednoduše nemusíte platit paní na hlídání. Většina z nás raději dítě svěří vlastní mámě či tátovi než cizí paní, o které jsme zatím pouze slyšeli od kamarádky.
Zdaleka to ale není jediný důvod, proč bychom měli svým dětem umožňovat, aby se vídaly s babičkami a dědečky co nejčastěji. Mnohé výzkumy, například z univerzity v Oxfordu, potvrzují i další, mnohem zásadnější přínos: prarodiče mají významný podíl na pozitivním emocionálním vývoji dětí. Ty u nich ve většině případů nacházejí jedinečné, bezpodmínečné přijetí. Kromě toho dětem pomáhají zvládat různé náročné situace. Pokud například dojde k nějakému otřesu v rodině, třeba rozvodu, prarodiče se mohou stát mocnou stabilizační silou při různých stresových situacích. Poskytují emocionální podporu a pomáhají dětem náročné chvíle zvládat. Jsou zkrátka takovou záchrannou sítí celé rodiny a díky nim se dají malé i velké bouře lépe překonat – je to také tím, se na rozdíl od rodičů je může dítě vnímat jako stabilnější, konzistentnější a předvídatelnější.
Jedním z důvodů, proč mají babičky a dědečkové harmonizující a uklidňující vliv, je jednoduše fakt, že už většinou nepracují a nejsou tak vystaveni neustálému stresu. Nebývají roztěkaní a více času věnují například hře s dětmi nebo vaření. Nemají potřebu neustále odbíhat k notebooku, když cinkne e-mail, nebo nevyřizují desítky telefonátů za den.
Prarodiče mohou děti naučit hodnotám jako je trpělivost, ohleduplnost a empatie. Tím, že dítě tráví čas s prarodiči, se od nich učí nejen praktické dovednosti, ale také životnímu postoji. Prarodiče navíc svým vnoučatům nabízejí nejen pochopení, ale také zkušenosti. Dosáhli určitého stupně moudrosti a poznání, ale i nadhledu. Dítě s nimi může konzultovat některá svá rozhodnutí nebo třeba potíže se spolužákem ve škole.
Prarodiče mívají bohaté životní zkušenosti a moudrost, kterou mohou svým vnoučatům předat. Rodinné historky a legendy děti seznamují s historií rodiny a jejích pout, včetně jedinečných zvyků. Mohou děti naučit dovednostem, ať už je to pečení mramorové bábovky nebo výroba ptačí budky. Z tohoto stavu mají nakonec prospěch i samotné babičky a dědečkové. Kromě toho, že mohou trávit hezké, hřejivé chvíle se svým vnukem nebo vnučkou, jim rozhovory s dětmi udržují duševní pohodu i bystrost.
Dovolte mi i vlastní zkušenost. Vedu terapeutickou podpůrnou skupinu pro děti od dvanácti do šestnácti let. Nedávno jsem přítomné děti požádala, aby si vybavily šťastný moment z dětství. Až mě překvapilo, kolik dětí uvedlo zážitek, který se nějak týkal přítomnosti prarodičů: prázdniny u babičky na chalupě, sbírání borůvek a příprava borůvkového koláče, montáž psí boudy s dědou, péče o koťata, která se narodila babiččině kočce.
O čem to vypovídá? Možná o tom, že trávení času s prarodiči přináší hluboké emocionální propojení a představuje důležitou vrstvu lásky a porozumění v životě dětí. Přispívá k pocitu bezpečí a důvěry. Upevňuje rodinné vazby a pocit identity a příslušnosti k širší rodině.
.jpg)
