Když se z partnera stane „jen“ kamarád. Je to problém, nebo výhra? Odbornice vysvětluje pro i proti

Když si zadáte do vyhledávače nebo AI otázku, kdo je přítel, vyjede vám: osoba, se kterou má člověk hluboký, důvěrný vztah založený na vzájemné náklonnosti, důvěře, porozumění a nezištné pomoci.Takto si snad každý představuje i ideálního partnera. Jen s přidanou hodnotou intimity a motýlků v břiše. V tom je ale ten největší problém. Zamilovanost se totiž časem přirozeně vytrácí, ostatně stejně jako nutnost milovat se s partnerem každý den…

Zamilovanost má omezenou dobu

Často lidé procházející rozchodem argumentují: „Kouzlo pominulo.“ Neuvědomují si však, že je to přirozená součást vztahu a neutuchající těšení se na přítomnost druhého má jen omezenou dobu spotřeby. „Zamilovanost je biologický stav a má svůj vyhrazený čas. Obvykle trvá zhruba dva roky. Je to období, kdy nás ovládá chemie – mozek je zaplavený dopaminem, fenyletylaminem a dalšími látkami, které vytvářejí pocit euforie, výjimečnosti a silné přitažlivosti. Ale důležitější než její délka je to, co přijde po ní. Tedy láska,“ popisuje psychoterapeutka Petra Jonášová.

Mohlo by se vám líbit

Nový vztah po padesátce? My říkáme ano! Nebraňte se zažít nejopravdovější lásku vašeho života

Přirozený proces soužití

Tvrdí se, že každý vztah prochází přirozeně sedmi fázemi:

1. Vášeň a poblouznění 
2. Objevování a rozčarování
3. Závazek
4. Hranice moci a hlubší otázky
5. Stabilita a týmová práce
6. Emocionální intimita
7. Krize a hledání řešení 

V páté fázi přichází i zvyk, kdy už přesně víte, co od partnera čekat a vztah se snadno přehoupne do stereotypu. Sedíte vedle sebe na gauči a každý koukáte do svého telefonu. Rozumíte si, nehádáte se. Jenže už se na sebe netěšíte… „Zvyk má v sobě bezpečí. Dává partnerství stabilitu, předvídatelnost, klid. Bez něj by žádný dlouhodobý vztah nepřežil. Pokud se ale stane jen zvykem, začne se vytrácet život. Zdravé partnerství osciluje mezi dvěma póly: bezpečím a živostí. A právě to druhé je potřeba vědomě udržovat. Ne velkými gesty, ale drobným zájmem,“ míní odbornice.

Nástrahy partnera jako nejlepšího přítele

Filozof Friedrich Nietzsche tvrdil: „Ne nedostatek lásky, ale nedostatek přátelství zaviňuje nešťastná manželství.“ I když působil na konci 19. století, platí to dodnes. Pokud máte v partnerovi nejlepšího přítele, může to být to nejzdravější, ale současně i nejnebezpečnější, co se vám může stát. „Partner, který je zároveň nejlepším přítelem, vytváří hluboký pocit blízkosti, důvěry a bezpečí. Ale partnerství není jen přátelství. Partnerská láska potřebuje i napětí, rozdílnost, jiskru,“ míní Jonášová působící na portálu Terapie.cz.

Pokud partnerství zůstane „jen“ přátelstvím, často se z něj vytratí erotika. A bez určitého napětí se vztah zploští. Zdravý vztah tedy není jen „jsme nejlepší kamarádi“. Je to prostor, kde se potkává blízkost i tajemství.

Tajemství má své místo

Tím se dostáváme k nejdůležitějšímu bodu: Mezi partnerem a nejlepším kamarádem musí být rozdíl. Klíčem jsou sice společné zájmy, těšení se na společný čas nebo podobný smysl pro humor, ale není žádoucí, abyste o sobě věděli úplně všechno. „Myšlenka “říkat si naprosto vše„ zní krásně. Ale v praxi může být destruktivní. Ne všechno, co prožíváme, musí být sdíleno. Ne každá pravda vztah prohlubuje – některé ho zraňují,“ vysvětluje Jonášová.

Zdravý vztah podle ní nestojí na absolutní otevřenosti jako u nejlepších přátel. Stojí na důvěře. A důvěra znamená i respekt k vnitřnímu prostoru druhého. Intimita nevzniká z toho, že si řeknete všechno. Ale z toho, že si říkáte to podstatné.

Mohlo by se vám líbit

Jak navázat nové přátelství v dospělosti? Jde to sice sice hůř, ale nevzdávejte to, můžete objevit poklad

Touha po zamilovanosti

Dalším úskalím vztahu, který postupem času sklouzne do kamarádské úrovně je, že začnete znovu toužit po zamilovanosti. „Lidé nehledají nutně nového partnera. Hledají znovu pocit živosti, touhy, jiskry, která se vytratila. Problém je, že nová zamilovanost vždy vypadá jako řešení, ale ve skutečnosti jen dočasně překryje to, co chybí,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Láska je pomíjivá, přátelství věčné

Ať už jsou spolu páry šťastné šest nebo šedesát let, každá maličkost se počítá. Musíte se na sebe stále těšit, chtít spolu trávit společný čas a nemít „zaječí úmysly“. Výstižně to popsala francouzská herečka Simone Signoret, která byla za druhého manžela vdaná čtyřiatřicet let: „Manželství nedrží pohromadě řetězy. Jsou to vlákna, stovky drobných nití, které sešívají lidi dohromady v průběhu let. To je to, co dělá manželství šťastným. Víc než vášeň nebo sex.“