Přejít k hlavnímu obsahu
Rodina a děti

Nemáte si s dětmi co říct? Zjistěte, jak obnovit kontakt a zlepšit komunikaci v rodině

Mluvit s dětmi bývá někdy těžší, než by se zdálo. Občas máme pocit, že si s nimi prostě nemáme co říct – jako bychom žili v úplně jiných světech. Jindy zase zapomeneme, že jejich mozek funguje jinak než ten dospělý. Děti přemýšlejí a cítí jinak, jejich svět se řídí přítomným okamžikem, hrou a emocemi. A právě to může být klíčem k tomu, jak si k nim najít cestu a společnou řeč.

Přidejte si Marianne do oblíbených na Google zprávách

Děti vnímají svět jinak než dospělí

Děti žijí mnohem víc v přítomném okamžiku než dospělí,“ vysvětluje psycholožka Tammy Schamuhn. „Nezabývají se minulostí, ani tím, co teprve přijde. Tyto schopnosti souvisejí s částí mozku zvanou prefrontální kortex, která se naplno vyvíjí až kolem dvaceti let života. Navíc u dětí dominuje pravá hemisféra – ta, která se stará o emoce, pohyb, hru a kreativitu.“ Proto se děti nejlépe napojují na rodiče prostřednictvím různých činností, jako jsou společné hry, vyprávění, společné vytváření fantazií nebo i jízdou na kole. Proto krátká konverzace se sedmiletým dítětem může být skutečně oříšek. Není to však nemožné. Stačí jen vědět, jak na to.

Mohlo by se vám líbit

Jak mluvit s dětmi o rozvodu a nevěře rodičů: Praktické rady pro rodiče

Když se rodiče rozvádějí, nikdy to pro děti není snadné. Pokud je důvodem nevěra, může být nejtěžší otázkou, zda dětem tuto pravdu přiznat, nebo ji raději zamlčet. A pokud se rozhodnete pro upřímnost, jak jim to říct? Odborníci se shodují, že záleží na věku a vyspělosti dětí, ale i na tom, co už možná tuší. V každém případě je nejdůležitější zachovat se s laskavostí, rozvahou a vždy s ohledem na své potomky.
marianne.cz

Překonejte hranici mezi světem dospělých a dětí

Potřeby dítěte se neustále mění a může být těžké se v tom vyznat. Jednou doslova vyžaduje vaši přítomnost a jindy potřebuje prostor a abyste ho nechala být. To platí jak pro dospívající puberťáky, tak pro malé děti. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si najít k jakémukoli dítěti cestu a porozumět mu, je empatie. Psycholožka Schamuhn radí: „Zkuste si vzpomenout, jaké to bylo být v jejich věku – co jste cítila, co vás bavilo, čeho jste se bála. Když se dokážete na chvíli vrátit do dětství a zavzpomínat na své mladší já, často zjistíte, že dětem porozumíte mnohem víc.“

Jak zlepšit komunikaci s dítětem ve čtyřech krocích

Pokud nevíte, jak začít, zkuste postupovat podle následujících čtyř kroků.

  1. Prolomte ledy: Začněte třeba větou „Vidím, že si hraješ s Legem!“
  2. Projevte zájem: Zeptejte se: „Chceš pomoct?“ nebo „Můžu si s tebou hrát?“ a vyčkejte na reakci.
  3. Prohlubte konverzaci: Pokud vás dítě přizve ke hře, ptejte se otevřeně: „Co stavíme?“ nebo „Co chceš, abych udělala?“
  4. Navazujte dál: Teprve později přejděte k běžným tématům: „Jak ses měl ve škole?“ nebo „Jak se ti včera líbil trénink?“
Mohlo by se vám líbit

Kdy dát dítěti první mobil? Psycholog radí, podle čeho se rozhodnout a jak ho mít pod kontrolou

S každým novým školním rokem mnoho rodičů řeší otázku, zda už dát dítěti mobil. Mnoho spolužáků si je po prázdninách přinese a naše děti po nich pochopitelně touží taky. Je to ale správné? Dětský psycholog Václav Mertin radí, kdy je na mobil ten správný čas, a především, jak nastavit rozumná pravidla ohledně obsahu i času stráveného koukáním do displeje.
marianne.cz

Cílem je, aby dítě cítilo, že vám záleží jen na tom být s ním – ne na tom ho o něčem poučit nebo ho kontrolovat. Jen si vzpomeňte, jaké to bylo, když si k vám rodič přisedl k nějaké rozdělané činnosti (třeba právě ke stavění kostek) a začal vám říkat, že to máte dělat jinak, že takhle je to třeba špatně. Vybavila se vám ona frustrace a nechuť dál si s rodičem hrát? Způsobů, jak společně trávit čas tak, aby to dítě bavilo, je mnoho. Zahrajte si společenskou hru, čtěte si knížku nebo spolu pište deník. Jakékoliv pohybové aktivity jsou skvělé, ale můžete zkusit třeba i společné vaření. Děti budou šťastné, že jsou součástí příprav rodinné večeře, a je úplně jedno, že se jim něco třeba nepovede nebo u toho udělají nepořádek.

Naučte se ptát jinak

Otázky typu Jak bylo ve škole?“ často končí odpovědí „Dobře“. Zkuste to jinak – položte otázky, které dítě povzbudí k vyprávění nebo přemýšlení.

  • Kdybys mohla mít jakoukoli superschopnost, jaká by to byla?
  • Co tě dnes ve škole nejvíce bavilo?
  • Na co se teď nejvíc těšíš?
  • Co tě dnes rozesmálo?
  • Co bys změnila, kdybys mohla změnit svět?
  • Co bys chtěla, abychom jako rodina dělali dnes večer?

Podle psycholožky tyto otázky podporují fantazii a rozvíjejí emoční inteligenci. A právě taková otevřená konverzace pomáhá dětem emočně růst – posiluje jejich sebevědomí, optimismus a mají pocit, že na jejich názoru záleží.

Zdroj: verywellmind.com

Mohlo by se vám líbit

Tisíce českých dětí si ubližují: Psycholožka radí, jak jim pomoci s vnitřní úzkostí

Sebepoškozování už dávno není jen výjimečným projevem zoufalství. Přibývá dětí a dospívajících, kteří se navenek usmívají, ale uvnitř prožívají tak silné trápení, že si ubližují. Pálí se cigaretami, škrábou se, řežou do rukou nebo se koušou do různých částí těla. Psycholožka pro Marianne.cz vysvětluje, co za tím stojí a proč je důležité jít dětem příkladem.
marianne.cz
Zdroj článku
Marianne je i na sociálních sítích:
×