Hádáte se před dětmi? Ovlivňujete je na celý život. Terapeut vysvětluje, jak snadno jim zničíte budoucí vztahy

Mnoho rodičů se domnívá, že malé dítě konflikty nevnímá. Podle psychoterapeuta Martina Zikmunda je to omyl. „Dítě už přibližně od tří měsíců velmi citlivě vnímá interakce primární pečující osoby s nejbližšími lidmi,“ říká. I když kojenec ještě nerozumí slovům, intenzivně reaguje na emoce, napětí i stres. Tyto zkušenosti si ukládá do tzv. preverbální paměti. Později si je sice vědomě nevybaví, ale mohou významně ovlivňovat jeho chování v dospělosti. „Člověk se pak chová tak, jako by se všechny ty situace staly — jen často neví proč,“ vysvětluje Zikmund.

Mohlo by se vám líbit

Jak dětem nezničit budoucí zdravý intimní život? Nepřenášejte na ně vlastní stud, varuje psychoterapeut

V dospělosti opakujeme to, co jsme doma považovali za normu

Děti si z rodiny neodnášejí jen vzpomínky, ale především model toho, co považují za normální partnerské chování. Pokud vyrůstají v domácnosti plné napětí, kritiky nebo tichých trestů, mohou si podobné dynamiky nevědomě vybírat i v dospělosti. „Nehledáme si nutně matku nebo otce. Hledáme si to, co je pro nás známé a bezpečné,“ říká psychoterapeut. Paradoxně tak člověk může zůstávat i v nefunkčních vztazích — ne proto, že by byl šťastný, ale protože je mu takové prostředí důvěrně známé.

Hádky nejsou problém. Nebezpečný je ztracený pocit bezpečí

Dobrou zprávou je, že děti nemusí vyrůstat v dokonale harmonickém prostředí bez konfliktů. Samotné hádky jim automaticky neškodí. „Hádky jsou naprosto v pořádku. Konflikt do vztahu patří,“ říká Zikmund. Rozhodující je způsob, jakým rodiče konflikt vedou. Urážky, ponižování nebo dlouhé období ticha dítěti narušují pocit bezpečí. Naopak konstruktivní konflikt může být cennou lekcí. „Děti potřebují vidět, že i po konfliktu může přijít porozumění, respekt a usmíření.“ Pomáhá mluvit o vlastních pocitech místo útoků na partnera. Rozdíl mezi větami „Ty jsi úplně nemožný“ a „Já ti teď nerozumím“ je pro vztah zásadní.

Mohlo by se vám líbit

Po čem děti nejvíc touží? Nový tablet to není. Jednoduchý test vám pomůže vcítit se do odmítaného dítěte

Rodiče jsou vzorem, ať chtějí, nebo ne

Rodiče si často říkají, že by měli jít dětem příkladem. Podle Zikmunda je realita ještě přímočařejší. „My dětem nejdeme příkladem — my jim příkladem prostě jsme.“ Klíčová otázka tedy zní: Jsme spokojení s tím, co svým dětem ukazujeme? Pokud ne, změna je možná. Často ale vyžaduje vědomou práci na sobě i na partnerském vztahu. Pomoci může individuální nebo párová psychoterapie. „Klíčová pro jakýkoliv vztah je komunikace postavená na respektu, empatii a porozumění. To se samo nestane — vyžaduje to čas a energii.“ Děti nepotřebují bezchybné rodiče. Potřebují vidět, že i vztahy plné rozdílů lze zvládat bezpečně, s respektem a láskou.

Více o tématu se dozvíte v desáté epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství

Kdo je Martin Zikmund?

Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.

Zdroj: Rozhovor s Martinem Zikmundem