Nejprve to byl muž, se kterým si představovala zářivou budoucnost. Později někdo, koho zachraňovala. A nakonec člověk, kterého závislost znovu a znovu strhávala zpět. Příběh Soni ukazuje, jak těžké je odejít ze vztahu, kde láska nestačí.
Že jste už dlouho neviděli v žádné hospodě (ani té nejpodivnější) hrací automat? Není divu, od ledna 2018 došlo k významné změně, díky níž už jsou tyto stroje výsadou kasín. To ovšem neznamená, že s tím vymizel i gambling, tedy patologické hráčství. „Někdy si říkám, že kdyby k omezení dostupnosti hracích automatů došlo dřív, mohlo být dnes všechno jinak,“ popisuje Soňa (jméno jsme na její přání změnili, pozn. red.), která strávila po boku gamblera jedenáct let života.
O závislosti na hazardních hrách se moc nemluví. Skoro jako kdyby neexistovala. Takového člověka totiž na první pohled nepoznáte. Nezanechává totiž fyzické stopy jako u lidí závislých na alkoholu nebo drogách. „Když jsem se s Radkem seznámila, netajil se tím, že už byl v léčebně kvůli hraní,“ popisuje Soňa. Neviděla v tom ale problém. Chodil do práce, byl chytrý, a hlavně si naivně myslela, že přece nikdo nemůže věřit, že by stroj obehrál. Zvlášť člověk, který byl sečtělý a měl obrovský všeobecný přehled.
Vztah Radka a Soni nabral rychle na obrátkách. Sestěhovali se a plánovali budoucnost. „Po půl roce společného bydlení mi najednou oznámil, že už se mnou nemůže být. Že se cítí svázaný a není šťastný.“ Tehdy pětadvacetileté Soně nezbývalo než to přijmout jako fakt, i když důvod nechápala. V jejích očích bylo vše stále perfektní. V bytě zůstala sama. „Asi po měsíci se mi ozval, jestli bych nevěděla o nějaké brigádě. Sešla jsem se s ním, protože mě zajímalo, co se děje. Záhy jsem zjistila, že zase propadl hraní.“
Asi jen málokdo pochopí, že Soně se v tu chvíli ulevilo. Nebyla v tom jiná žena, nebyl s ní nešťastný, ale šlo „jen“ o problém, který přece musí společnými silami zvládnout. Alespoň tak si to představovala a přála.
Radkovi se podařilo nastoupit do bohnické psychiatrické léčebny. „Všichni říkali, aby se šel léčit, ale nikomu nedošlo, že sehnat místo není snadné. Jsou tam čekací listiny,“ popisuje střet s realitou. Léčbu ale Radek nedokončil. Po dvou týdnech podepsal revers a vrátil se domů. Byl odhodlaný, že závislost za pomoci Soni překoná sám. „Myslím, že tomu vážně věřil. Jakmile ale náš život upadl do stereotypu, viděla jsem, že mu zase něco chybí. Věděla jsem, co to je, a jen čekala, kdy se zase objeví s nulou na účtu.“
Její předpoklad se bohužel o pár měsíců později znovu naplnil. Radek se zadlužil, všechno prohrál a byl bez prostředků. Do psychiatrické léčebny nastoupil znovu. „Když jsem ho tam šla navštívit a mluvila s jeho ošetřujícím lékařem, řekl mi jediné: Odejděte od něj!“ Jejího partnera označil za manipulátora, který přesně ví, co říkat, aby mu lidé věřili. Soňa neposlechla.
Nutno dodat, že se Radek ke svým dluhům vždy stavěl čelem, nepřestal pracovat a nikdy se nestalo, že by zadlužil rodinu nebo začal prodávat věci, jak to u některých jiných gamblerů bývá. O to složitější pro Soňu situace byla. Milovala ho, on ji, a nebýt neustálých relapsů (návrat nemoci nebo příznaků po období zlepšení), lepšího partnera si vedle sebe nemohla přát. Tak to ostatně vnímala i její rodina a přátelé. „Mluvili jsme o jeho závislosti otevřeně, neviděla jsem důvod cokoli tajit. Je to problém, který jsme řešili a naštěstí jsem kolem sebe měla lidi, kteří třeba s naším vztahem vnitřně nesouhlasili, ale nikdy mi to neřekli. Stejně bych je neposlechla,“ přiznává.
Rok se s rokem sešel a Soňa otěhotněla. „Bylo to plánované a rozhodně jsem to nebrala jako nový start nebo impuls pro Radka, aby s hraním definitivně skončil. I když jsem si to samozřejmě přála. Dnes už ale vím, že jsem upřednostňovala své zájmy nad jeho. Chtěla jsem děti dřív než on. A možná tím, že jsem si je prosadila, jsem ho do toho kolotoče jen znovu vehnala,“ zamýšlí se Soňa.
Páru se narodila dvojčata. Bydleli v pronajatém bytě a Radek odevzdával Soně veškeré peníze. Neměl přístup ke kartě a nenosil u sebe ani občanku. Partnerka mu dávala kapesné a rok bylo všechno idylické. Radek byl otec, kterého si každé dítě přeje – v noci k nim vstával, a i pro Soňu byl obrovskou oporou. Ale pak…
Soňa začala tušit, že je něco špatně. Nechtěla si to ale připustit. Vždyť co může být víc než dvě zdravé děti? V očích závislého člověka je ale všechno jinak. Radek se začal svým způsobem nudit a hledal, jak z toho utéct. Začal zase hrát. „Nechápala jsem to, protože neměl žádné peníze a nemohl si vzít ani půjčku. Bohužel v té době ale šlo kupovat si peníze do online pokeru přes mobilní telefon,“ šokuje Soňa. Rodina se opět ocitla na začátku.
„Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych ho opustila. V mých očích byl nemocný a lidé, kteří jsou nemocní, se neopouští. Věděla jsem, a jsem o tom přesvědčená dodnes, že kdyby mě neměl, dopadlo by to daleko hůř.“
Dvojčatům byly dva roky, když Radek zemřel. O přesné příčině jeho smrti nechce Soňa mluvit. Ať tak či onak, zůstala na dvě děti sama a vyhledala péči psychologa. „Mám to v mlze, ale pamatuji si, jak mi řekl, že se nám dost možná stalo to nejlepší co mohlo, protože máme šanci začít znova. Bez nejistoty, strachu a lží.“ Matka samoživitelka se vrátila okamžitě do práce, přestěhovala se do menšího bytu a snažila se být pro své děti v tu dobu tou nejlepší možnou mámou. Nyní, o deset let později se zdá, že se jí to podařilo.
Děti neví, že byl jejich táta gambler. „Nevidím důvod, proč by měly. Byl nemocný, snažil se to překonat, ale už tu není. Nepamatují si ho, vidí ho jen na fotkách a na nich se všichni usmívají, tak proč jim tu vzpomínku kazit,“ pokládá otázku vlastně i sama sobě Soňa.
„Nelituju ničeho. I když zpětně vím, že mnou Radek manipuloval, vyhodila jsem neskutečně peněz vlastně ani nevím za co a zůstala najednou na všechno sama, posílilo mě to.“ A co by poradila ženám, které žijí se závislým člověkem? „Asi by se nabízelo, abych jim poradila, aby utekly. Stejně jako tehdy pan doktor mně. Je to ale těžší, než se může zdát. Univerzální rada neexistuje, bohužel.“
autorský článek, rozhovor se Soňou
84 Kč
84 Kč
89 Kč
