Intimní rozhovor o lásce, odkazu a zázraku návratu domů: Příběh zámku Karlova Koruna očima jeho majitelů

„Nevnímám se jako vlastník. Cítím se být spíš opatrovníkem,“ říká hrabě Giovanni Kinský dal Borgo, který vyrůstal v Itálii a o zámku Karlova Koruna slýchal celý život od svého otce. „Restituce byla zázrakem. Dovolila mi znovu navázat na otcovo dědictví. Zámek je zásadní součástí mé historie, ale vnímám ho i jako kulturní a veřejný prostor, který má sloužit komunitě.“ Když byl zámek rodině vrácen v roce 1992, nešlo o idylický návrat. Objekt byl ve špatném stavu, okolní majetek zahrnoval lesy, rybníky i kamenolom a noví správci museli řešit řadu praktických problémů. „Jedna z prvních vět, kterou jsme se naučili česky, byla To nejde,“ vzpomíná s úsměvem. „Odráží to mentalitu té doby – a my se s ní museli naučit žít.“ S omezenými prostředky šly nejprve opravit střechy a zámek se začal pomalu otevírat veřejnosti. „Byl úplně prázdný. Díky restituci se nám vrátily některé kusy nábytku, které dnes tvoří základ rodinné expozice.“

Dědictví i současnost

Architektonický návrh Jana Blažeje Santiniho-Aichela dává zámku výjimečnou dispozici. Centrální kruhová místnost se třemi křídly nabízí flexibilní využití bez zásahů do historické podstaty. „Pořádali jsme tu svatby, koncerty, výstavy i módní přehlídku. Dokonce i oslavu, kde se večeřelo, tančil se valčík a dole hrála moderní hudba – vše se vešlo bez kompromisů.“ Zámecký areál dnes nabízí i interaktivní prohlídkový okruh s renovovanou jízdárnou, kočárovnou a stájemi. Návštěvníci tu mohou potkat živé koně, včetně chovných jedinců plemene Kinský. „Většina našich návštěvníků jsou Češi, takže se soustředíme na osobní prohlídky s výkladem. Ale pracujeme i na audioprůvodcích v cizích jazycích,“ doplňuje manželka majitele Michelle Kinský dal Borgo, která působí jako kurátorka rodinné expozice.

Zámek a komunita

Karlova Koruna není uzavřenou institucí. Park je otevřen veřejnosti, pořádají se zde komunitní akce i kulturní festivaly. „Pořádali jsme setkání pamětníků, klienty z místního domova důchodců jsme pozvali na společné fotografování se spolky. Bylo to velmi dojemné.“ Děti sem chodí sportovat, v zimě sáňkovat. V plánu jsou nové aktivity pro mladší generace – interaktivní kniha pro děti nebo rozšířená realita. „Malé děti nebývají nadšené z historie, ale chceme je zaujmout hrou. U teenagerů to bude ještě složitější.“

Tradice bez pozlátka

Zachovat zámek jako funkční a zároveň kulturně hodnotné místo není jednoduché. „Je těžké udělat památku finančně nezávislou. Někdy je tlak vytvářet zážitky jako z Disneylandu, ale my hledáme rovnováhu. Návštěvníci si zaslouží autenticitu.“ Rodina Kinský dal Borgo je aktivní i v profesních organizacích, které propojují soukromé majitele památek. A oblíbené místo samotného pána zámku? „Pracovna mého pradědečka Oktaviána s portrétem obklopeným sedmi dcerami. A taky dětský pokoj. Je plný panenek, které nejsou krásné, ale jsou naše. A jídelna s obrazem od Batoniho. A samozřejmě jízdárna. A ten moment, kdy slunce zapadá za zahradu a políbí zámek. To je kouzlo.“ Budoucnost zámku? Přesun pokladny, nové zázemí pro návštěvníky, možná i kavárna. „I když je občas hluboko do kapsy, neztrácíme právo snít. Moji předkové postavili tento zámek před více než třemi sty lety. Teď ho držíme my. A až přijde čas, předáme ho dál.“