Mlýny a mlynáři byli po staletí nedílnou součástí venkovského života a klíčovým článkem společnosti – jejich práce zásobovala pekárny i domácnosti moukou. S postupem času však moderní technologie a automatizace změnily nejen způsob mletí, ale i povahu mlynářského řemesla. Připomeňme si tradiční nástroje a profese, bez nichž by mlýny nemohly fungovat.
Klasického mlynáře už dnes v 21. století vyhledáte jen obtížně, i když tato profese zcela nevymizela. Stále existují mlýny, kde se udržují tradiční postupy, avšak ve většině případů už mlýnská kola nahradily moderní stroje a automatizované linky, které zvládnou velké objemy zpracování ve velmi krátkém čase. Profese mlynáře prošla výraznými změnami. K tradičnímu řemeslu se dnes přidávají nové specializace, jako je technik, potravinářský technolog nebo operátor strojů. Tito specialisté musí ovládat nejen mlynářské postupy, ale i nastavení a údržbu moderních, složitých strojů, které v současné době zajišťují efektivní a bezpečné zpracování obilovin.
Pojďme nahlédnout do tohoto důležitého řemesla a zjistit, jak vše v minulosti fungovalo. Nejváženější a nejdůležitější osobou ve mlýně byl sám mlynář, často nazývaný „pan otec“. K výkonu své práce mlynář potřeboval zdatné pomocníky, obvykle s minimálně tříletou praxí v oboru. Provoz mlýna vyžadoval množství různých činností: od hospodaření s vodou a regulace jejího přítoku přes příjem a úpravu obilí před mletím, samotné mletí, třídění a míchání až po finální expedici mouky. Údržba mlýna zahrnovala nejen strojní a stavební opravy, ale i péči o náhon, stavidla a odvod vody. Možná vás překvapí, že i v minulosti tohoto řemesla bylo nezbytné zpracovat hospodářské výsledky uplynulého roku a stanovit další směr rozvoje mlýna. Lze říci, že i v minulosti musel starek pořádně plánovat rozvoj mlýna, rozhodovat o nezbytných investicích a efektivně řídit provoz, aby mlýn fungoval nejen bezproblémově, ale také přinášel zisky.
