Někomu stačí bosky obejít louku za chalupou a je spokojený. Jiný potřebuje vylézt na rozhlednu, zdolat 25 kilometrů a cestou si ještě stihnout udělat zápis do turistického deníku. Další zase vyráží na výlety jen tam, kde mají alespoň dvě galerie, tři kavárny a kulturní dům. Znáte to taky?
Ať už plánujete víkend ve dvou, s rodinou nebo partou přátel, často nastane ta stejná scéna – hodinu se hádáte, kam jet, pak jedete „někam“. A výsledek? Někdo se nudí, někdo nadává a někdo se urazí. Víte proč? Protože každý jsme jiný typ výletníka.
Jedni šlapou, druzí obdivují a třetí chtějí hlavně zažít „něco hezkého“. Když se tyhle typy potkají bez jasného plánu, končí to kompromisem, který nebaví nikoho. Přitom to celé stojí na jedné prosté věci: znát sám sebe. Vědět, co od výletu čekáte, co vás skutečně těší, co vás unaví a co vás prostě nebaví. A podle toho plánovat.
Typický znak? Batoh, funkční triko a touha „něco překonat“. Tahle duše potřebuje volnost, pohyb, les, hory, výhledy, ideálně bez civilizace. Klidně i v dešti. Tihle lidé výletem „dobíjejí baterky“, ale zároveň se potřebují unavit. Nejsou líní, ale nesnášejí čekání a fronty. Když je vezmete na zámek s průvodcem a ohraničenou trasou, budou mít po náladě. Ale když je pošlete někam, kde si sami najdou cestu, zapadnou do lesa a vylezou u kapličky, budou jako ryby ve vodě.
Výlet je pro něj hlavně požitek pro smysly. Krásné místo, klid, atmosféra, dobrá káva, pěkná lavička. Cestuje pomalu, s rozmyslem, zastaví se u každého výhledu, má čas. Tohle není turista s bodovým seznamem, ale člověk, který jede „nasát atmosféru“. Požitkář nešlape za výkonem. Když je hlad, sedne si do prvního bistra nebo kavárny. Když prší, zaleze pod střechu s knížkou. A výlet si umí užít, i když neujde ani kilometr – pokud má dost krásy kolem sebe. Sázka na jistotu? Zámecký park, město s historií a dobrým jídlem.
Tihle lidé plánují výlety podle výstav, otevřených památek nebo koncertů. Milují architekturu, příběhy, historii. Mají rádi místa, kde se dozví něco nového. Ideálně s výkladem. Jejich batoh je lehký, ale o to těžší je jejich kulturní přehled. Dáte-li je do přírody bez příběhu, trochu se ztratí. Ale nabídnete-li jim komentovanou prohlídku kláštera, výstavu místních řemesel a dobovou kavárnu? Jsou ve svém živlu.
autorský článek
