Myslíte, že mech vždy ukazuje na sever? Při orientaci v lese vás tahle poučka může zradit

Na moudrost přírody, její cyklus a rovnováhu spoléhali lidé odedávna. Často byli dokonce odkázáni pouze na její přirozený chod. Pak nastala změna… Nicméně dnešní společností stále více rezonují snahy se s přírodním koloběhem opět pevněji propojit, naslouchat mu, následovat ho. Pokud se v přírodě člověk zatoulá, vyplatí se pozorně sledovat okolí, tiše poslouchat a pak se nechat vést tím, co rostliny, zvěř, počasí prozradí… Aby bylo určení směru co nejpřesnější, doporučují zkušení zálesáci kombinovat dvě, nejlépe tři metody.

Mohlo by se vám líbit

Chcete mít letos na zahradě více ptačích návštěvníků? Přestaňte hrabat listí

Kde je slunce?

Velkým pomocníkem je bezesporu slunce. Orientace podle jeho východu a západu není složitá, ale co dělat, nastane-li zrovna pravé poledne? Když je slunce na obloze postavené nejvýš, stačí sledovat stín. Je důležité si stoupnout ke slunci zády a vlastní stín pak ukáže, kde je sever. Po pravé ruce se nachází východ, levá směřuje na západ. Světovou stranu naznačí též malá slunce, přesně slunečnice, tedy poupata, a to i když je zamračeno (ráno se točí na východ). Jde o biologický jev zvaný heliotropismus, je přirozenou reakcí rostlin na výrazný zdroj světla.

Tajemství stromů

Aby bylo možné určit světovou stranu díky stromu, musí stát mimo ostatní dřeviny. U stromů solitérů jsou totiž větve zpravidla hustší směrem k jihu. Čím to? V našich přírodních podmínkách nejčastěji fouká ze severozápadu, proto mají stromy z tohoto úhlu více ulámaných větví. Pod samostatně rostlými stromy navíc bují hustší a vyšší tráva severním směrem. Coby kompas poslouží i pařez, jehož letokruhy houstnou směrem k severu. Odtud přichází méně slunečního záření i tepla, a dřevo tak na severní půlce stromů roste o něco pomaleji.

Severní strana mraveniště bývá strmější, jižní naopak, aby slunce pomáhalo udržovat „doma“ stálou teplotu.

Mech a lišejníky

Jisté neshody panují v otázce rozpoznání světových stran z mechu. Jedni se přiklánějí k tomu, že severní strana je nejběžnějším místem pro jeho výskyt. Druhá skupina lidí tvrdí, že vhodné podmínky pro růst mechu mohou nastat z jakéhokoli směru, protože hlavní roli hrají stín a vlhkost. Obecně se má za to, že severní strana stromů (ale také střech) bývá mechem porostlá o něco častěji. Stejné je to i u lišejníků. Jelikož bývá od severu méně slunce a více srážek, taktéž se jim daří na této světové straně o něco lépe.

Mravenec a pak člověk

Jedinečné hmyzí společenství staví svá obydlí tak, aby získalo co největší zdroj tepla. U většiny mravenišť je proto mírný pozvolný svah ten jižní, příkřejší pak severní. Mravenci tímto způsobem zvětšují plochu, na kterou dopadají sluneční paprsky. Naopak ze severní strany jsou mraveniště daleko strmější, tato „hradba“ slouží hlavně jako štít před chladem a větrem. Ovšem nejen rostliny a zvířata pomohou člověku se správnou orientací v terénu, nápovědou může být i přímo lidská činnost. Například včelaření. Česna včelích úlů (výletové otvory) bývají nejčastěji otočena na jihovýchod. Při hledání cesty na východ (a nejen tam) se vyplatí sledovat i ptačí budky, které mívají vstup právě tam. Srážky a studená fronta totiž přicházejí nejčastěji ze severu a tomu se opeřenci rádi vyhýbají. V neposlední řadě pomůžou také kostely – jejich hlavní vchody zpravidla míří k západu. Oltáře k východu, což symbolizuje druhý Kristův příchod.

Mohlo by se vám líbit

Na podzim vznikají ty nejkrásnější fotky. Máme pro vás tipy, kam vyrazit za těmi nejhezčími záběry

Co říkají kůra, sníh a měsíc?

Některé prameny tvrdí, že kůra stromů bývá tmavší na severozápadní straně. Názor vychází z toho, že tímto směrem nejčastěji rostou lišejníky. Někdy ke správnému určení světové strany poslouží v zimě i sníh. Jelikož svahy tají rychleji z jižní strany, tam, kde se drží poslední zbytky sněhové peřiny, leží sever. V lesích je tato orientace jednodušší: pokud se za kmenem stromu schovávají poslední sněhové vločky, určují sever. A „poradit“ může i měsíc v úplňku, který se večer objevuje přímo naproti zapadajícímu slunci. Ovšem pouze v případě této měsíční fáze. V době první čtvrti, když měsíc dorůstá, zjevuje se kolem šesté hodiny večer na obloze z jihu. Cestu je možné najít též díky hodinkám. Stačí nasměrovat malou ručičku na slunce: v půlce mezi ní a číslem dvanáct se nalézá jih.

Článek vyšel pod původním titulkem „Matka příroda ukáže směr“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 10/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.

Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno