Extrémně kyselé Hromnické jezírko: Barví se do červena a ještě před sto lety prý jeho voda „trhala“ botám podrážky

Hromnické nebo také Červené jezírko je unikátní přírodní památka, která ale vznikla působením lidské činnosti. V cíli cesty k jezírku budete mít pocit, jako byste z okolní laskavé krajiny, plné stromů a zeleně, vstoupili do začarovaného místa. Šedé břidlicové haldy jsou po dešti cítit sírou. Na nich se ze všech sil snaží uchytit a přežít alespoň nějaká vegetace v podobě bříz a borovic. Zvláštní atmosféru podtrhuje hladina samotného jezírka, ležící 60 metrů pod úrovní okolního terénu. Při větším pohybu vody se navíc barví do červena. Extrémně kyselá voda (pH 2,6 – 2,8) je slabým roztokem kyseliny sírové. Většinou se uvádí, že je bez života, úplně doslovná pravda to ale není. „Hromnické jezírko vzniklo zatopením zbytkové jámy po těžbě pyritických břidlic, které se využívaly k výrobě kyseliny sírové. Díky tomuto podloží se jezírko vyznačuje velmi specifickým chemismem (extrémně nízké pH a vysoké koncentrace kovů), který je hlavním důvodem vzniku trvalé meromixie (jednotlivé vrstvy vodního sloupce se nikdy úplně nepromíchají). I v těchto podmínkách se daří některým druhům planktonních řas a vířníků, korýši však chybějí,“ uvádí ve své studii česká bioložka dr. Linda Nedbalová, která život v Hromnickém jezírku podrobně zkoumala. 

Hromnická výroba byla v 19. století jediná na světě

Jak už bylo řečeno, vznik jezírka souvisí s těžbou břidlice, která zpočátku sloužila především k výrobě kamence. Ten byl využíván jako bělidlo v textilní výrobě. Úplně první zmínka o těžbě ale pochází již z roku 1578. Ložisko vitriolové břidlice tehdy objevili a začali využívat cisterciáčtí mniši z plaského kláštera, kteří tuto horninu používali k výrobě léčiv. Začátkem 19. století byla objevena možnost získávat z hromnické břidlice dýmavou kyselinu sírovou, lidově zvanou vitriol a v chemickém průmyslu také jako oleum. Oleum se získávalo drcením vytěžené břidlice na několik centimetrů velké kousky, které byly složené na 7–20 metrů vysokých haldách, stojících na nepropustném jílovém podkladu. Haldy byly pro urychlení zvětrávání kropené vodou, přiváděnou z lesa Veselce. Voda s obsahem síranu železitého a hlinitého se zachytávala do kádí, zbytek se pálil v pecích. Dýmavá kyselina sírová byla v té době jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva indiga. Oleum se používalo také k výrobě fosforu a k čištění minerálních olejů. Hromnická výroba byla jediná na světě a byl na ní závislý anglický a německý průmysl.

Málem skončilo jako skládka, dnes je přírodní památkou

Po objevení levnějšího syntetického způsobu získávání olea začala hromnická výroba upadat, až v roce 1896 těžba skončila úplně. Postupně došlo k sesuvu stěn a zatopení celé spodní části opuštěného lomu. Základní proces, který využívala hromnická výroba, ale funguje samovolně dodnes. Dešťová voda prolévá břidlici a sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu, která je intenzivní zejména při větším pohybu vody. Díky dlouhodobému promývání hald dešťovou vodou se voda v jezírku postupně ředí, ale říká se tu, že ještě před sto lety botám, namočeným touto vodou, upadly podrážky. V 60. letech 20. století se objevily úvahy a plány na využití lokality pro ukládání komunálního odpadu. K tomu naštěstí nedošlo. V roce 1975 pak bylo jezírko a přilehlé okolí vyhlášeno přírodní památkou České republiky. V dnešní době je velmi vyhledávaným turistickým cílem. Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých, které nechal v roce 1814 postavit majitel dolů Johann David Starck po tragické smrti dvou horníků.Tři sochy představují sv. Jana Nepomuckého, Krista Spasitele a sv. Jakuba Většího. Německý nápis na sousoší znamená v překladu: „Ježíši, spasiteli světa, žehnej tomuto dolu, chraň ho před veškerým neštěstím a řiď vše k jeho prospěchu“. Sousoší sloužilo jako modlitební místo pro horníky. Starck měl původně v úmyslu vybudovat kostel, místní ho ale přemluvili, aby raději financoval stavbu školy. 

Udělejte si výlet: Vybírat můžete ze tří tras

Zbývá dodat, že jezírko leží v nadmořské výšce 360 m, je dlouhé 190 m a široké 130 m. Hloubka vody dosahuje maximálně 18 metrů. Dá se k němu dostat po třech turistických značkách, přičemž výchozí bod je bývalý sportovní areál „V Kolnách“ (souřadnice GPS : 49°50'56.151„N 13°26'40.639“E). Zelená značka vede po cestě vhodné pro turisty, motoristy i cyklisty. Při stoupání do kopce narazíte zhruba po 100 metrech na sousoší třech svatých (po pravé straně) a po dalších cca 250 metrech je po levé straně vyhlídkové místo na jezírko (východní břeh). Odtud je možné se vydat po cestičkách až na severní vyvýšenou stranu. Červená značka je vhodná pro turisty v kondici. Jde o nejkratší cestu, rovnou, ale do prudkého kopce. Zhruba po 100 metrech jste na jižní stěně jezírka, odkud je možné pokračovat vlevo na severní stěnu. Modrá značka vede k jezírku přes hromnickou náves a větší část je možné absolvovat i autem. Závěrečná pěší část cesty má na počátku strmější úsek, ale pak se jde po rovině. Tresa vede na nejvyšší a nejhezčí výhled na jezírko, na severní stěnu. 

Mohlo by se vám líbit

Výlet do Krušných hor: Historická poštovní cesta pamatuje pěší posly, dostavníky, pašeráky i Napoleona Bonaparte

Galerie: Galerie: Hromnické jezírko

9 fotek 10 fotek