Adoptujte si včelu, nebo rovnou celý úl. Budete mít pravidelný přísun medu bez práce a bez žihadel a podpoříte chov užitečných opylovačů

Víte, že včela medonosná je nejvýznamnějším opylovačem a je na ní závislých zhruba 80 % kvetoucích rostlin? A přestože u nás včelařů přibývá a včelaření už není jen výsadou starší venkovské generace, ale pouštějí se do něj i mladé rodiny, nestačí to. Včel (a vůbec opylovačů) stále ubývá. Může za to nadměrné používání pesticidů, zemědělské monokultury jednoho druhu rostlin na velkém území a také šíření včelích nemocí a parazitů. Navíc včelám nesvědčí počasí posledních let, mírné zimy a velké výkyvy teplot během roku.

Mohlo by se vám líbit

Prezident Petr Pavel pokračuje v tradici včelaření na Pražském hradě, osobně si vyzkoušel stáčení medu

Od patronátu k adopci

Adopce včel možná vypadá jako moderní výmysl, na stejném principu však fungoval patronát včelařů (brtníků) už v minulosti. Místní šlechta, kláštery nebo bohatí měšťané je finančně podporovali, zajišťovali jim pozemky a ochranu a na oplátku dostávali med a včelí vosk. Moderní adopce včel pak má kořeny ve Velké Británii. V roce 2010 britská asociace včelařů (BBKA) spustila jednu z prvních velkých oficiálních kampaní „Adopt a Beehive“, která měla obrovský úspěch a stala se inspirací pro ostatní. Do projektu se zapojily i celebrity a adopce se zpopularizovala po celém světě. K nám se tento trend dostal o několik let později. Mezi průkopníky patřily neziskové organizace a včelařské spolky (například projekt Včelí stráž a jejich iniciativa Adoptuj si včelu), které takto začaly sbírat finance na podporu mladých včelařů a budování nových stanovišť. Dnes už je podobných projektů více. Oblíbené jsou Moje medonosky z farmy v Pertolticích pod Ralskem. Adopci nabízí také pražská komunitní zahrada Pastvina nebo Greenpeace se svou Kampaní za záchranu včel.

Někde v rámci adopce zároveň podrobně nahlédnete do včelařského řemesla.

Med, certifikát, dobrý pocit a video

Jak adopce včel vlastně probíhá? Existuje několik možností, každý projekt je trochu jiný. Cílem je ale vždy pokrytí nákladů spojených s péčí o včely. To zahrnuje například nákup nových úlů, krmení na zimu, léčiva proti varroáze (včelímu moru) a také čas, který práci včelař věnuje. Můžete si buď za symbolickou částku adoptovat jednotlivé včely – dělnice i včelí královnu, která bývá dražší, nebo celý úl. Například na mojemedonosky.cz stojí pronájem úlu na rok 8500 korun. A co za takovou cenu mimo dobrého pocitu můžete očekávat? Na úl se minimálně třikrát přijedete podívat, můžete pojmenovat včelí královnu a na konci sezóny si pak odnesete plnou náruč vlastních sklenic medu (minimálně 10 kg). Med od adoptivních včel bývá odměnou často. Někde jsou však benefity spíš symbolické – certifikát, jméno na úlu… A také vás obvykle čeká report o tom, jak se „vašemu“ včelstvu žije. Získáte fotky nebo vida o tom, jak přezimovalo, kolik nasbíralo medu a některé projekty mají na úlech webkamery, takže včely můžete nepřetržitě sledovat. Výběr je tedy zcela na vás, my si však doporučujeme předem zjistit nejen, kolik u kterého včelaře (organizace) adopce stojí a co v jejím rámci získáte, ale také, jak konkrétní včelař nebo organizace s příspěvky nakládá. Největší přínos totiž mají projekty, které kromě péče o včely podporují i pestřejší krajinu a další druhy opylovačů.

Zdroj: autorský text, vcelisek.cz, mojemedonosky.cz, adoptujsivcelu.cz, The Guardian

Mohlo by se vám líbit

Slepice v roli terapeutek: Kokoterapie vrací seniorům i dětem radost a vzpomínky. Jaké slepičí plemeno pomáhá nejlépe