Výstava inspirovaná seriálem Žena za pultem láká do Olomouce na silný příběh ženskosti

Když vstoupíte do galerie, přivítá vás prostor, který působí povědomě. A přesto nečekaně poeticky. Mísí se tu vůně starého dřeva, lesk kovových konstrukcí a měkké světlo, které dopadá na malby. Obchodní pulty se tu proměňují v kulisy a návštěvník má pocit, že vstoupil do místa, kde se prolíná minulost se současností. Výstava Za pultem není jen vzpomínka na dobu normalizace. Je to dialog o tom, jak se ženský obraz v čase mění a jak mu dnes rozumíme.

Proč se umělkyně vracejí k ikonickému seriálu

Žena za pultem byla jednoduchá na povrchu a mnohem složitější uvnitř. Příběh prodavačky měl být oslavou socialistické ženy, která pracuje, usmívá se a zvládá všechno. Jenže za tímhle obrazem se skrýval tlak, kontrola a často i neviditelná práce. Výstava se ptá, jak tyto role vnímáme dnes. Co všechno zůstalo uvnitř sérií gest, které ženy tehdy musely opakovat každý den. A jak nás tyto obrazy provázejí dodnes v reklamě, médiích i kultuře. Téma zní možná vážně, ale podání je citlivé a vizuálně působivé.

Tři výrazné autorky a tři přístupy k ženskému světu

Paulina Olowska pracuje s pamětí východní Evropy a s prvky popkultury. Její malby působí jako sny, které se zhmotnily přímo v obchodě. Hraje si s barvou i perspektivou a přináší do výstavy živost a sytost. Caroline Walker sleduje ženy při běžných činnostech. Zahradnice, prodavačky nebo pracovnice v místní čistírně. Ukazuje, jak i obyčejné úkony vytvářejí příběhy, které stojí za povšimnutí. V jejích obrazech jsou ženy pevně zasazené ve svém světě, ale nepůsobí uzavřeně. Naopak získávají důstojnost i křehkost. Adéla Janská přináší jiný tón. V jejích obrazech připomínají ženy porcelánové panenky zachycené v komorních místnostech. Působí krásně, ale i zranitelně, jako by čekaly na povel nebo dotek. Její práce otevírá téma izolace a ideálu ženské krásy, který je často nedosažitelný.

Galerie jako prodejna i jeviště

Telegraph Gallery se proměnila v prostor který připomíná obchodní dům. Najdete tu vitríny, pulty i regály. Ovšem interpretované uměleckým jazykem. Kovové konstrukce doplňují filmové projekce a instalace, které oživují vzpomínky na dobu socialismu. Divák se tu snadno ocitne v roli zákazníka i pozorovatele zároveň. Prostor pracuje s gesty každodenního života. Sáhnutí po zboží, otevření zásuvky, zvuk posuvných dveří. Výstava tak zdůrazňuje, že právě v těchto opakovaných gestech se odehrávala velká část ženské práce.

Proč se vyplatí výstavu vidět

Telegraph Gallery nabídla projekt, který spojuje historii, současné umění i kritický pohled na to, jak žijeme. Není to klasická expozice, kde jen přecházíte od obrazu k obrazu. Je to prostor, ve kterém se ocitnete uprostřed příběhu. A sami si určíte jak si ho přečíst. Pokud máte rádi výstavy, které nejsou jen vizuální, ale i myšlenkové, tohle je skvělá volba. A pokud seriál Žena za pultem znáte, dostane pro vás úplně nový rozměr. Výstavu lze navštívit v Olomouci do devatenáctého února příštího roku a stojí za to nechat se do ní vtáhnout. Je to zážitek, který spojuje minulost se současností a ženský svět ukazuje tak, jak jsme ho možná nikdy předtím neviděli.

Zdroj: telegraph.cz