Takhle vypadá dokonalá rekonstrukce: Zapomenutá roubenka v srdci Kokořínska

TEXT: Pavlína Blahotová 

Truskavna, vesnice v srdci kokořínských lesů, dostala svůj název buď podle citoslovce praskání, nebo podle třešní chrupek. Jisté však je, že vesnička existovala už v druhé polovině 14. století. Planina nad skalnatým údolím poskytovala dostatek hospodářské půdy, kterou se osadníci naučili i dobře využívat. Zdejší usedlosti tak dodnes nesou znaky dobře založených hospodářských stavení se stodolami, průjezdy na pozemky a souvisejícími vozovými cestami, vedoucími do údolí.

Zajímavost: 

Sluncem provoněné starobylé trámy dávají od jara do podzimu zdejšímu bydlení neopakovatelnou vůni. A pocit, že stejných dveří a stejného zábradlí se dotýkaly ruce už před několika staletími, s vámi dokáže neuvěřitelně zatočit. Uvědomíte si, jak rychle běží čas a jak je důležité zabývat se jen tím, co má opravdu smysl.

Kraj plný krásy

Život tu nebyl nikdy jednoduchý. Když pomineme drsné přírodní podmínky, tak se tu ještě čas od času přehnala loupežná výprava (Petrovští pocházejí nedaleko odtud) nebo válka. A když třicetiletá, tak od začátku do konce a se spoustou uprchlíků poschovávaných v místních jeskyních. Pískovcové podloží a hluboké lesy však daly zdejším obyvatelům do vínku dokonalý stavební materiál, díky němuž nám dodnes zůstala zachovaná kvalitní, funkční, a hlavně taky krásná venkovská stavení. Stačí, abyste jako turisté prošli několik zdejších tras, a jste do zdejšího kraje zamilovaní ještě dřív, než navštívíte hrad Kokořín nebo nedalekou Housku.

Zajímavost: 

Roubenky s pavlačí jsou pro Kokořínsko typické, ale podobné najdete i na nově postavených domech. V kraji, kde většina obyvatel obývá vlhká a stinná údolí, v nichž se dlouho drží zima a i přes léto hodně prší, fungují pavlače jako ideální prostory například pro sušení prádla.

Citlivá rekonstrukce a autenticita

Penzion Roubenka si vaši pozornost zaslouží hned z několika důvodů. Dochovaná uzavřená dispozice hospodářského dvora je unikátním dokladem důmyslnosti venkovského stavitelství. Citlivá rekonstrukce stavby zachovala všechny autentické prvky, s nimiž se přenesete do dávno minulých časů, ale nikoli s pocitem návštěvy skanzenu. Dům totiž stále slouží lidem, kteří v něm i nyní hospodaří a žijí – kromě pokojů pro hosty a restaurace tu najdete i zabydlené králíkárny a kozí chlívek.

Důkaz, že se tu všem dobře daří, je jednoznačný – penzion už žije ze stálých hostů. Jak říká místní správce Tomáš Masarik: „Přijedou poprvé, jsou v šoku, že na ně nikdo nespěchá, pak se tu zasnoubí, pak vezmou, přijedou s prvním dítětem…“ Místní lidé v Roubence pracují, jiní se na jejím chodu podílejí řemeslně, dodávají sem domácí koláčky anebo tu slaví loveckou sezonu – tak by mělo vypadat srdce každé vesnice, co myslíte?

Čím se může Roubenka pyšnit? 

• Nově postavený špejchar dodržuje všechny zákonitosti roubené stavby. Cesty travnatým dvorem zpevňují pískovcové kameny. Na stavbu repliky špejcharu byly použité recyklované stavební materiály. Pískovcové cihly jsou typické pro celé Kokořínsko, některé chalupy jsou postavené pouze z nich. 
• Největší pokoj. Pro velkou rodinu je určený pokoj pojmenovaný Hospodář. Je tu prostor pro čtyři postele a dětskou postýlku.
• Restaurace. Děti si vždycky nejraději hrají u kamen. Proto je i v místní restauraci stolek pro malé hosty právě tady.
• Šťastná trojka. Popisné číslo je z roku 1791, stejně jako chalupa. Přežilo všechny změny v historii i čase jen s minimálními šrámy.
• Stahovací lampa. Zrestaurované prvorepublikové kuchyňské stahovací lampy dodnes neztrácejí svůj půvab. Tahle visí nad stolem v restauraci.
• Svatý obrázek Barvotisk, jaký měly doma naše babičky, našel své důstojné místo v restauraci. Díky krásnému rámu se stal výrazným dekorativním prvkem, který sem přináší roztomilou nostalgii.
• V severně orientovaných částech domu jsou jen malá prosvětlovací okénka, kterými v zimě uniká minimum tepla. Salonek vedle restaurace je ideální pro malou klidnou kávu ve dvou.
• Žlutý pokoj. Moderní design mezi trámy? Podívejte se, jak pokoj působí odlehčeně! Studio Maschio dodalo nábytek na míru a okořenilo trubkovou retro židlí. Interiér Žlutého pokoje navrhl architekt Luděk del Maschio. Vaničku tvoří víko od tlakového kotle, vodu vedou pocínované měděné topenářské trubky, z nichž je sestaveno i žebříkové topení.
• Letní toaleta v podkroví. V zimě byste tady umrzli, protože mezi prkny táhne, ale v létě naopak přirozené větrání oceníte.
• Vápnem natřený prkenný strop a lehký koupelnový závěs vytvářejí z ryze technické konstrukce romantický objekt, díky němuž se stal Žlutý pokoj jedním z nejatraktivnějších v tomto domě.
• Secesní smaltovaná výlevka osazená zvenku na stěně stodoly pochází, podobně jako některé kusy nábytku, z Antik bazaru ve Spomyšli.
• Vnitřní schodiště propojuje patro s pavlačí a vede do podkroví. Tam je ještě jeden pokoj, velká podkrovní společenská místnost a letní toaleta.

Článek vyšel v časopise Venkov a styl, redakčně upraveno.