Díky nadšeným partnerům se z chátrající dřevěnky stojící v údolí mezi kopci Plešivec a Kamzičí vrch vyklubala okouzlující chalupa. Ve vsi s nejstarší sklářskou hutí Evropy si vybudovali horský ráj.
O volné chalupě na prodej se Pavel a Pavla dozvěděli od kamaráda, který bydlel téměř proti ní. V menší bývalé sklářské vsi. „Přijel jsem se podívat s nadšením, v zimě, a pak viděl polorozpadlý dřevěný dům s hospodářskou částí a půdou plnou kun,“ popisuje Pavel s douškou: „Dneska jsem za ni rád. Ač pořídit chalupu byl nápad mé partnerky!“ Psal se rok 2006, když chalupu vzdálenou hodinu od panelákového bydliště v Ústí nad Labem koupili. On manuálně zručný, praktický stavař, ona šikovná vychovatelka, milovnice drobností a... začali s rekonstrukcí.
„Těch drobností mám – a hned jsem měla – spoustu, jsem šílená,“ ukazuje Pavla na babičkovské smaltované nádobí a porcelán s modrými švestkami. „Po paní majitelce tu zbylo pár kousků, ostatní jsem sháněla po bazarech. Občas sady se sběrateli měním kvůli barvě, mám i věci po manželových rodičích,“ směje se sympatická akční dáma. Každopádně nádobí nebylo jediné, co zde zůstalo. Původní nábytek nechali louhovat a opravit. Často byl totiž až moc natřen barvami. Modrá dominovala a zůstala! „Jsem holka z domu, tak jsem po domě i zahradě toužila, alespoň na víkend. A tohle místo znám, jezdila jsem sem jako malá,“ vysvětluje Pavla motivaci ke koupi chalupy a právě tady. Nadšení majitelé nemovitosti sem hned vzali na obhlídku svoje rodiče, ti se zděsili. Ale později přiložili v obnově ruku k dílu. V etapě největších oprav se Pavle a Pavlovi navíc zdařilo druhé těhotenství... Rizikové.
„Vzpomínám třeba na pískování v místnostech, děsivé! Nejhorší bylo, že jsem nemohla pomáhat na sto procent,“ vrací se v čase Pavla a Pavel přiznává, že byly chvíle, kdy přemýšlel, že objekt prodá. Práce tu totiž paradoxně přibývalo. „Chalupu jsme rekonstruovali po etapách, první byla kuchyň plus seknice, aby bylo kde spát, pak koupelna,“ popisuje Pavla a dodává, že se poté přidala odkrytá střecha a ona tu fungovala s malým synem... Bojovali! S časem, penězi, počasím. Touha mít dřevěnou střechu nad hlavou, pro syna přírodní eldorádo a v budoucnu se sem trvale přesunout byla silnější. Vyhrála. „Trávíme tady veškeré volno. Teď už bez dětí. Syn studuje a sportuje v zahraničí, dcera v zahraničí žije, uvidíme, co bude,“ tvrdí Pavla. Co pronájem? Kamarádce by chalupu pronajala, cizím ne. „Do toho bych nešel,“ vrtí hlavou Pavlin partner, který si tu dal nepočítaně pracovních hodin, přenesl iks metráků dřeva, kusů hřebíků... Za ním jde řada vychytávek i udržení původního stylu německé chalupy zdejší horské oblasti Sudet. „Pomáhal nám i jeden skvělý Ukrajinec. Na něj si má partnerka vymyslela řadu věcí, ale vydržel,“ usmívá se Pavel. Chloubou budovatelů je půvabné přízemí, velkorysé obytné dvoupatro, venkovní přístěnky, sklep se studánkou...
Chalupa, která stojí v 500 m n. m dostala nový, krásně stylový kabát.
„Chalupa z roku 1835 patřila Němcům, rodu sedláka Schinchena. Poslední tu žila paní Eli, která šila. To málo víme od pamětníků,“ přibližuje historii Pavla, která při práci na zahradě dodnes v zemi nachází skleněné valouny. Že místní dlouho živila sklárna, je zřejmé. „Kraj je drsný, ale skláři byli na horské podmínky zvyklí. S ohledem na podnebí tu i stavěli, což bylo v chalupě znát, ale dost věcí časem zapadlo. Jen některé jsme obnovili. Teď nás čeká nová střecha, 360 m2, cirka půl milionu... Ale je tu krásně, co?“ uzavírá Pavel s laskavou ironií.
Článek vyšel pod původním titulkem Šperk ze dřeva v časopise Marianne Venkov & styl číslo 09/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: autorský text
Zdroj: autorský text
119 Kč
119 Kč
119 Kč
