Spousta lidí řeší, jaké dřevo by měli koupit, ale málokdo přemýšlí nad tím, jak ho do kamen poskládat. Přitom právě tahle drobnost rozhoduje o tom, jestli vám polena zmizí během chvilky nebo budou žhnout výrazně delší čas.
Kdo topí dřevem zná ten pocit. Po práci přijdete domů, venku se šeří, kamna vychladlá, vy unavení. Člověk chce jen přihodit pár polen a nechat dřevo pracovat. Jenže někdy oheň šlehne prudce, všechno spolkne a za půl hodiny už jen mícháte popel. Přitom to není vina dřeva. Je to jen o jednom tichém triku, který používaly už naše prababičky, jen se na něj tak trochu zapomnělo.
Mnoho lidí má pocit, že velká porce dřeva znamená delší hoření. Realita je jiná. Když dřevo naházíte do kamen bez rozmyslu, zaklapne se mezi ním vzduch a oheň začne hořet nerovnoměrně. Buď zběsile sálá a bere si všechen kyslík, nebo se naopak dusí a nikdy se pořádně nerozhoří. A tak polena shoří napůl, zbytek zčerná a z tepla není nic.
Ten trik je prostý. Zapálit oheň shora. Možná to zní proti selskému rozumu, ale funguje to báječně. Do topeniště dáte dolů největší kusy dřeva. Na ně položíte středně silná polena a úplně nahoru ty nejmenší, klidně i pár suchých větviček. Oheň zapálíte nahoře a necháte ho postupovat dolů. Tím získáte klidný kontrolovaný plamen, který si dřevo bere postupně. Polena vydrží o poznání déle. A navíc vzniká čistější hoření s menším množstvím kouře. Komín i okolí vám poděkují.
Samozřejmě, že dřevo musí být dobře vyschlé. Každý venkovský dvůr má zažitou zásadu, že dřevo musí projet jednou zimou, aby mělo tu správnou výhřevnost. Ale i to nejlepší suché polínko shoří rychle. když ho necháte plameni napospas. Právě proto je tak důležité, jak dřevo leží v kamnech. Tvrdé dřeviny jako habr nebo dub podrží žár dlouho. Měkké dřevo, třeba smrk, zase rychle rozběhne plamen. Když je poskládáte chytře a zapálíte shora, začne oheň měkkým a teprve pak se pomalu zakusuje do tvrdších kusů. To je recept na stabilní teplo. Kamna nejsou pytel brambor. Když je přeplníte poleny, nedáte ohni prostor. Vzduch musí proudit volně, jinak začne oheň zmatkovat. Mezi poleny vždy nechte malé mezery, aby mohl plamen dýchat. Výsledek je překvapivě účinný. Oheň hoří tiše, plynule, bez divokého prskání. V domě se šíří jemné suché teplo, které nestřídá horké a studené vlny.
Mnoho lidí dělá chybu v tom, že vzduch utáhnou hned po zapálení. Jenže oheň je jako člověk. Na začátku se potřebuje nadechnout. Prvních pár minut mu dopřejte vzduchu víc a teprve až polena chytí, stáhněte přívod na mírnou úroveň. Tehdy už oheň běží sám a nepotřebuje vaši péči. Když jednou vyzkoušíte zatápění shora, zjistíte, že oheň přestane být divoký a žravý. Najednou si ho užíváte víc. Praskání je rovnoměrné, žár se drží dlouho a polena se mění v jemně červený základ, který vydrží skoro do noci. A to všechno díky jednomu nenápadnému kroku, který máte teď v rukávu.
Zdroj: scan-stoves.co.uk, homefire.co.uk
79 Kč
79 Kč
84 Kč
