V tradičních venkovských zahradách nikdy nechyběly slézové růže. Díky své výšce září do dálky a rozdávají dobrou náladu do všech stran.
Téměř žádná jiná květina kolem sebe nešíří tak romantickou atmosféru jako slézová růže, která patří k typickým druhům venkovských zahrad. Dnes je v zahrádkách spíše vzácností, což je škoda, protože tahle báječná kytka rozhodně stojí za nějakou tu práci navíc, kterou jí člověk musí věnovat.
Proskurník topolovka nebo topolovka růžová (Alcea rosea), jak se slézová růže správně nazývá, se pěstuje jako dvouletka, což znamená, že vykvétá až ve druhém roce po výsevu. V praxi to probíhá tak, že v květnu až červnu vysejete semínka, která se po vzejití musejí přepichovat, a teprve pak je můžete přesadit do volné půdy. Přepichování vypadá jako zbytečná otrava, ale je velmi důležité, protože jinak vytvoří rostlina dlouhý kůlový kořen, který se po přesazení špatně ujímá, což může omezit nebo úplně potlačit kvetení.
V následujícím roce přichází bujný růst až do dvou metrů a bohaté kvetení. To ovšem jen v případě, že jste topolovku na podzim vydatně pohnojili. Jako správná selská kytka má nejraději hnůj nebo kompost.
Většina rostlin po odkvětu uhyne, některé se ale udrží a kvetou i v dalších letech. Doba květu je po celou letní a podzimní sezonu – tedy od června až do září, u některých odrůd až do prvních mrazíků v říjnu.
Topolovka přímo láká ke šlechtění, takže si můžete vybrat z desítek odrůd. Kromě nejběžnější topolovky růžové se pěstuje také fíkolistá (Alcea fi cifolia). Barevná škála sahá od bílé přes tóny růžové až po sytě červenou. K tomu patří ještě dvě zvláštnosti, a to černá topolovka (A. rosea Nigra) a vytrvalá žlutá topolovka vráskatá (A. rugosa).
Na vlhkých loukách a pastvinách můžete narazit na proskurník lékařský (Althaea offi cinalis). Léčivé vlastnosti rostliny se odrážejí i v jejím rodovém názvu, který je odvozen z řeckého althainein, což znamená ‚uzdravovat‘. Sbírají se listy a květy, ale především kořen, ceněný pro obsah slizovitých látek, které napomáhají regeneraci sliznic a usnadňují odkašlávání. Sliz z kořene proskurníku je často využíván také v kosmetice ke zjemnění pokožky. Květy a mladé listy jsou jedlé a chutné, mohou se přidávat do salátů, dají se vařit v polévce, nebo dokonce smažit. Na Středním východě se využívá emulgačních vlastností škrobu z kořene slézu k čištění perských koberců – je to prý ta nejlepší metoda k zachování jejich sytých barev.
Venkov a styl
