Čtenářský deník redakce Marianne

Já zrovna čtu knihu Jak na sítě od Michelle Losekoot a Elišky Vyhnánkové. Je o tom, jak být úspěšný na Facebooku, Instagramu a dalších sítích. Já zrovna nejsem social freak, ale tahle knížka mě chytla, protože je napsaná srozumitelně, lehkou rukou a s vtipem. 

Momentálně mám rozečtené dvě knížky - tenkou do malé kabelky a tlustou do velké kabelky. Tenká se jmenuje InTyMně a je od mé oblíbené autorky Markéty Lukáškové. Její předešlé dvě knížky Losos v kaluži a Panda v nesnázích jsem naprosto zhltla. Na rozdíl od Lososa a Pandy je tato knížka autobiografická a autorka v ní vzpomíná na své dětství v devadesátých letech. A protože jsem ročník 1995, tak si ráda, a občas i se slzou v oku, na časy zavzpomínám. 

Druhou knížku napsal Ladislav Zibura a jmenuje se Prázdniny v Evropě. Ladislavova čtvrtá kniha je od první do poslední věty prošpikovaná českým humorem, který mám tuze ráda. Pouze doporučuji, abyste ji četli v osamocení. Jinak se může stát, že smíchy vzbudíte spící členy rodiny nebo na sebe strhnete nechtěnou pozornost v hromadném prostředku. Mně se stalo obojí! 

Zrovna včera jsem na jeden zátah přečetla novelu Petry Dvořákové Vrány. Pro tuhle českou autorku mám slabost, jen musím vždycky vědět, že mám na četbu dostatek prostoru, její knížky totiž člověka chytnou a nepustí. Vrány jsou intimní sondou do myšlení dvanáctileté Báry a zároveň její matky. Je to kniha o dospívaní a dospělosti, o pravidlech a svobodě a taky o tom, jak svým dětem někdy nevědomky ničíme život a k čemu můžou na první pohled banální spory o úklid pokojíčku vést. Ty nejspořadanější rodiny občas skrývají ta nejhrůznější tajemství.

Právě čtu trilogii Kena Folleta. První dva díly, Pád titánů a Zimu světa mám za sebou, teď po nocích hltám Hranice věčnosti. O tom, jak se formovalo uspořádání světa ve dvacátém století toho díky trilogii vím poměrně hodně, baví mě i to, že se jednotlivé dějové linie rodin odehrávají nejen v Anglii, ale také v USA, v Rusku. A vždy dojde k dějovému protnutí jednotlivých hrdinů. Ať už v bojích u Sommy, nebo na plese u britské královny, nebo v carském Rusku, během příprav komunistické revoluce. Právě propletené vztahy mě baví tak moc, že díky nim odkládám i povinnosti. Jistě bude v knize obsaženo hodně literární nadsázky, na druhou stranu je fakt, že autor je považován za popularizátora vědy, takže mu jisté nepřesnosti odpustím. A jdu pokračovat ve čtení. 

Zbožňuju detektivky, zvlášť ty s Harry Holem v hlavní roli. Nůž od Jo Nesbø mě vtáhnul do děje během několika stran, což nemohu říct o poslední knize J.K.Rowlingové aka Robertu Galbraithovi. Smrtící bílá pro mě byla opravdu velkým zklamáním. Děj začal být zajímavý až mezi stranami 400-500, takže jsem byla sama ze sebe překvapená, že jsem se k nim prokousala! Na stolku mi leží další kniha, kterou jsem dostala k Vánocům s věnováním od své maminky. Malý Princ nepatří mezi náročnou literaturu, ale měl by být v knihovně (malé i velké), každého z nás. Možná by vás samotné překvapilo, co ve vás tahle malá knížka vzbudí.

Právě čtu The Bodybook: Feed, move, understand and love your amazing body od Cameron Diaz a Sandry Bark. Cameron miluju nejvíc jako herečku ve vánočním filmu Prázdniny, ale tahle kniha se jí opravdu povedla. Četla jsem ji už před lety, ale stále se k ní vracím, hlavně teď, když se účastním Marianne FitChallenge!  Knížka mi dala spoustu užitečných informací o jídelníčku, těle, cvičení i síle našich myšlenek, aneb ať si řeknu, že to zvládnu, nebo nezvládnu, pokaždé mám pravdu. Nejsou tam žádné složité latinské názvy, všechno je polopatě vysvětlené pro americké čtenáře. Doporučuji tuhle skvělou a pozitivní knížku nejen jako motivaci na hubnutí do plavek, ale jako průvodce celkovou změnou životního stylu.

Já momentálně čtu Řeky Londýna od Bena Aaronovitche. Knížka se ke mně dostala vlastně náhodu. Manželova babička si ji koupila, protože si myslela, že je opravdu o řekách Londýna. Ve skutečnosti ale jde o fantasy příběh plný čarodějů a duchů. Kniha se nemá soudit podle obalu, ale jelikož miluji Londýn i Harryho Pottera (nevím, co víc) a na obálce je obrázek Big Bena, double deckeru a píše se tam "Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie," otevřela jsem ji ještě dřív, než jsem věděla, o čem přesně je. Mám za sebou teprve pár kapitol, ale příběh mě vtáhl už na první stránce.