Věděli jste, že 5. listopad je mezinárodním dnem, kdy muž vaří večeři? V tento den by si měl obléknout zástěru s tím, že dnes vaří on. Jak to vypadá v praxi? Žena se těší na klidný večer, jenže za chvíli už odpovídá na otázky, kde jsou těstoviny, jak se zapíná trouba a jestli se cibule musí loupat. I tak může vypadat dělba práce v českých domácnostech. Ukazuje se, že rovnost si přejeme, ale u sporáku to pořád trošku připaluje.
Češi chtějí rovnost, to ostatně ukazují i průzkumy, například průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z března a dubna 2026. Ten ukázal, že 52 procent lidí myslí, že by si partneři měli vaření dělit rovným dílem. Realita je ale jiná: v 67 procentech domácností vaří převážně nebo výhradně žena. Na papíře sice rovnost vypadá hezky, ale u sporáku se často vracíme do časů, kdy muž přinesl domů mamuta a žena z něj připravila večeři.
Příprava večeře je jen špička kuchyňského ledovce. Někdo musí vymyslet, co se bude jíst, zkontrolovat lednici, nakoupit suroviny a po jídle uklidit. Plánování domácnosti bývá často neviditelnou prací, která zůstává na ženách. Podle CVVM považuje 80 procent lidí plánování chodu domácnosti za společnou odpovědnost. V praxi ale přibližně v jedné třetině domácností zajišťuje tuto činnost především žena. Věta: „Tak mi řekni, co mám udělat, a já to udělám“ může některé ženy rozesmát i rozplakat. Zadání úkolu, vysvětlování a připomínání totiž taky zabere čas.
Muži mají pocit, že pomáhají. Ženy, že pořád pracují
Rozdíly ve vnímání domácích povinnostíukazuje také průzkum agentury STEM/MARK z roku 2026. Muži podle něj věnují domácím pracím průměrně osm hodin týdně, zatímco ženy uvádějí přibližně čtrnáct hodin. Se současným rozdělením domácích rolí je podle CVVM spokojeno 87 procent mužů, ale jen 67 procent žen. To je docela výrazný rozdíl v hodnocení společného projektu zvaného rodina. Muž si obvykle pamatuje, že v sobotu by měl vysávat, žena ví, že budou minimálně dvě plné pračky špinavého prádla, nákup, příprava večeře a spousta dalších věcí. Není to samozřejmě soutěž v tom, kdo to má těžší. Ale oba partneři by měli vnímat, kolik práce stojí zaběžným chodem domácnosti.
Stačí několik jednoduchých pravidel. Menu vybírá kuchař, který se také postará o nákup. Pokud neví, kde je cedník, může ho zkusit najít sám. Recept není pracovní manuál pro partnerku a kuchyně po večeři nemusí vypadat jako místo činu. Za jednu večeři si muž zaslouží poděkování, medaili za celoživotní zásluhy o rodinu už automaticky ne. Neznamená to ale, že si partneři musí každou domácí povinnost rozdělit přesně napůl. Pokud jednoho baví vaření a druhý radši chodí po obchodech nebo pracuje na zahradě, může to fungovat. Důležité je, aby rozdělení odpovídalo možnostem, času a potřebám obou partnerů. Podle průzkumu STEM/MARK by muži v partnerských domácnostech ideálně převzali 45 procent domácích prací, zatímco ženy by si přály, aby jejich podíl činil 41 procent. Ideální rovnováha tedy není tak daleko.
Doporučujeme
reklama
Nejlepší večeře? Ta, po které mají oba volno
Jestli muž uvaří skvělé kari a žena upeče koláč, není důvod měnit zaběhnuté role jen kvůli statistice. Horší je, když žena vaří proto, že „to tak vždycky bylo“, a muž se ke sporáku postaví jen na Den matek, nebo když slaví žena narozeniny nebo má přijet tchyně. Luxusem není večeře, kterou muž jednou za rok připraví. Je to domácnost, ve které se o ni / o ni nemusí stále starat jen jeden člověk. A pokud po společném jídle zůstane čistá kuchyň a volný večer pro oba, je to mnohem lepší výsledek než kytice koupená cestou domů.
Zdroj: Autorský text, CVVM, STEM/MARK, Eurostat
Herečka Barbara Lukešová: Konečně si můžu dovolit být šťastná
