Seriál Přátelé je prý homofobní, sexistický a uráží lidi s nadváhou. Obraz Hylas a nymfy malíře Johna Williama Waterhouse se prý jen prvoplánově honí za ženskou krásou (nymfy ve vodě jsou nahoře bez) a to je vůči ženám fakt fuj. A pozor, děti by spíš měly mít rodiče I a rodiče II místo mámy a táty, aby v tom nebyl zmatek. Takže pozor na to, čemu se smějete, na co koukáte a co říkáte.
Světu vládne hyperkorektnost. Začali s ní, jak tvrdí sociologové, mileniálové, tedy lidé, kteří dospívali na přelomu tisíciletí. Hlavně nikoho neurazit. A obzvlášť ty, co jsou v menšině, slabší, jiní, ženy, muži, děti, všichni.
Možná by to chtělo nějaké korektní desatero, aby jeden nevypadal jako negramot a blb, když se pousměje vtipu o blondýně, policajtovi nebo se rozplývá nad nakresleným nahým zadkem.
Obecné doporučení dát nemůžu, takže jen za sebe. Kdo se se mnou nechce dostat do křížku, ať:
- nemluví o tom, že se čepice nosí jen venku a když je zima. Nosím ji doma, když mám mastný vlasy.
- se nediví, že mi uschnul kaktus.
- nepoužívá cizí slova, kterým nerozumím.
- neříká, že televizní seriály jsou pitomý. Seznam které přesně ráda zašlu mailem.
- se neposmívá ženám, co si kromě nehtů na nohou pomalují červeně i nárt, patu a ukazováček na ruce.
- neprovokuje, že cvičit je společenská nutnost.
- netvrdí, že Woody Harrelson není pěknej chlap.
- se nesměje kříženečkům, že mají divný uši, nohy, tělo, všechno.
- neradí, ať nezpívám.
- nestraší. Vším.
Protože to bych se tedy hluboce… neurazila, ale zasmála. Nahlas, hodně, od srdce. Protože ze zdravého rozumu je pořád legraci dělat povoleno. Věřím a mileniály zdravím.
Herečka Barbara Lukešová: Konečně si můžu dovolit být šťastná
