Nemusí nic dělat, nemusí nic říkat, a přesto víte, že před vámi stojí dáma. Herečka Barbara Lukešová (56) má v sobě jistý druh aristokratické grácie, s níž vypráví o životě, divadle, sportu i výtvarném umění. Co považuje za největší dobrodružství v životě? Nejen na to odpověděla v našem videorozhovoru Marianne Talk.
Její rodina má za sebou bohatou historii plnou dobrodružství. Její předci utíkali před nacisty, čelili komunistické perzekuci a vůbec poznali, že život nemusí být peříčko. Zdědila něco z jejich odvahy? „Doufám, že ano,“odpovídá a dodává: „Kdysi jsem byla spíš hodně zakřiknutá, ale to souviselo s perzekucí naší rodiny a tehdejším školstvím. Vždycky jsem byla úspěšně zadupaná. Ale myslím si, že podstata odvahy ve mně potom narostla a projevila se v dospělosti.“
Dřív nebyla skoro žádná, ale s postupujícím věkem jsem pochopila, že je to nutné. Posledních deset let ráno vstanu a používám tonikum, hydrataci, séra. Samozřejmě neusnu bez odlíčení. Časy, kdy jsem přišla z večírku a neodlíčila jsem se, jsou pryč. Také už na moc večírků nechodím. (směje se) Jednou za čas si dojdu na kosmetiku a sportuju.
Jakému sportu se věnujete?
Když jsem byla malá, sportovala jsem. Nikdy ne závodně, ale bavilo mě to. Například tenis. Když přišly děti, nedělala jsem vůbec nic. A jednoho dne jsem zjistila, že už je potřeba vyvíjet nějakou aktivitu, že se svaly samy nezformují. Protože nenávidím posilovny i běhání, začala jsem plavat. Mám svoji trenérku a je to tak skvělé, že bych nejradši chodila denně. Pocit potom je nepopsatelný.
Dneska tedy záříte díky plavání?
Asi je to možné. Jsem z něj úplně nadšená.
Celkově ale vypadáte hodně spokojeně.
Určitě díky sportu, ale jsem také šťastná v Dejvickém divadle. Jsem šťastná, že mám teď spoustu krásných pracovních příležitostí. Teď jsem fakt šťastná. Vždycky jsem se bála říct, že člověk je šťastný, protože pak čekáte, že přijde nějaká facka. Ale teď jsem si řekla, že si to můžu dovolit říct. Také moji synové mi dělají radost.
Prožívala jste se svými syny během puberty jejich citové eskapády?
No ježiš!
Svěřovali se vám?
Svěřovali. I poplakali mamince, když měli nějaké bolavé rozchody a tak. Myslím si, že máme s kluky otevřené vztahy. Momentálně jsou moji ochranáři. Oba mají přítelkyně. Obě mám moc ráda.
Srdeční záležitosti nejsou úplně snadná parketa.
Ne.
Vaše soužití s otcem synů (herec Vasil Fridrich, pozn. red.) skončilo po pětadvaceti letech. Ale co se vám tím otevřelo?
Já jsem se otevřela. Otevřela jsem se vnitřně. Ať si to každý přebere, jak chce. Všecko špatné je k něčemu dobré. Je to sice fráze, ale obsahuje všechno.
Jaké bylo vaše největší životní dobrodružství?
Když pominu ty nehezké věci, které jsem musela v dětství skousnout, tak asi mateřství. Je to dlouhá a vlastně nikdy nekončící cesta. A je nejkrásnějším životním dobrodružstvím. Opravdu.
Kromě herectví se věnujete také malířství. Jak by vypadal obraz, který by se jmenoval Můj život?
Asi by to byla spirála. Nevím. Bylo by tam spousta temna, spousta světla a bylo by toho hodně, protože i ve mně toho je hodně. Všecko nejde úplně vyjádřit. Ale snažím se o to. Jak na jevišti, tak u malování.
Doporučujeme
reklama
Co dalšího prozradila v Marianne Talk?
Co ji přivedlo k herectví
Co žene introverta na jeviště
Jak vypadá její vnitřní svět
Jaká bude její role v seriálu Ulice
Kdy koketovala s modelingem
Na co se diváci mohou těšit v seriálu Sériový manžel
