Deset let od první transplantace dělohy u nás, deset zákroků a tři narozené děti. Čím Česko ohromilo svět?

 „Nebudete moct mít vlastní dítě.“ Věta, která mnohé ženy zlomí. Přesto se ukazuje, že ani takové sdělení nemusí být tečkou. Spíš zvláštním začátkem. A to díky transplantované děloze. Není to běžná operace. Není to sprint ani zázračná zkratka, spíš maraton s nejasným cílem, kde se „běží“ hlavně pro šanci, ne pro jistotu. První funkční transplantace dělohy se odehrály ve Švédsku v letech 2012-2013, kdy tým vedený Matsem Brännströmem provedl sérii operací, které vyústily v historický okamžik. Narození prvního dítěte z transplantované dělohy v roce 2014. Transplantace dělohy se stala reálnou možností, kterou začala rozvíjet i další centra. Mezi nimi i Česká republika.

Příběh, který obletěl svět

První ženou, které byla děloha transplantovaná, byla Švédka ve věku 35 až 36 let. Lékaři její jméno utajili, protože šlo o klinickou studii, kde jsou pacientky chráněné lékařským tajemstvím a anonymitou. Obvykle se označovaly jen jako „pacientka 1“, „pacientka 2“. O první ženě se ví, že se narodila bez dělohy. Měla vzácnou vrozenou vadu, při které se děloha vůbec nevytvoří. Tělo ale funguje jinak normálně, jen chybí orgán, bez kterého se těhotenství neobejde, a menstruace se nikdy nedostaví. Zásadní bylo, že její vaječníky byly zdravé, takže šance na biologické dítě úplně nezmizela. V roce 2013 podstoupila transplantaci dělohy od starší žijící dárkyně.

Zajímavý detail: Její tělo začalo fungovat velmi rychle. První menstruace se objevila už 43 dní po operaci. Pak se stal takový malý zázrak. V září 2014 po IVF porodila zdravého chlapečka, který dostal jméno Vincent. Jeho rodiče se po mnoha letech rozhodli vystoupit veřejně, ve studiích ale jméno matky uvedeno není. Tenhle moment potvrdil, že transplantace dělohy není jen experiment, ale ukázal, že transplantovaná děloha může fungovat natolik dobře, aby unesla celé těhotenství.

Česká cesta začala studií

Do transplantace dělohy se u nás nikdo nepustil po hlavě. Spíš to připomínalo hodně složitou skládačku, která do sebe musela zapadnout do posledního detailu. Více než dva roky se ladil projekt, řešily se postupy, etické otázky i to, jak celý proces uchopit tak, aby dával smysl i do budoucna. Když se v roce 2015 v IKEM studie konečně rozběhla, nebyla „jen další v pořadí“. Studie byla první svého druhu na světě, která srovnávala transplantace dělohy od žijících a zemřelých dárců. „Za celou myšlenkou, studií, přípravou, organizací a provedením stál profesor Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie,“ říká tisková mluvčí IKEM Barbora Brunclíková. Kolem něj se postupně vytvořil tým desítek specialistů. Chirurgové, gynekologové, anesteziologové, odborníci na reprodukční medicínu. Každý přinesl svůj díl, bez kterého by to celé nemohlo fungovat.

Deset let, deset transplantací

Pak přišel den, kdy se z plánů, porad a studie stala realita. 30. dubna 2016 se u nás transplantovala poprvé děloha. Ve světovém pořadí třináctá, v Evropě desátá. Ta čísla možná vypadají nenápadně, ale znamenají první konkrétní pokus proměnit dlouhé přípravy v šanci pro ženy, které by jinak dítě nemohly nikdy donosit. „Za tu dobu se u nás provedlo deset transplantací dělohy, z toho pět od žijících a pět od zemřelých dárkyní. Narodily se tři zdravé děti,“ říká Barbora Brunclíková z IKEM.

A ještě jedno světové prvenství Česká republika má! Jedno zdravé dítě se narodilo po transplantaci dělohy od zemřelé dárkyně, která předtím nikdy nerodila. „Tenhle výkon vešel do učebnic a změnil celosvětová pravidla pro transplantaci dělohy od zemřelých dárců,“ dodává tisková mluvčí. Výsledky české studie byly publikovány v odborné literatuře a vzbudily mezinárodní pozornost. Jiří Froněk se stal na čtyři roky prezidentem mezinárodní společnosti pro transplantaci dělohy, která dnes funguje pod The Transplantation Society.

Devět měsíců, které začínají na sále

Transplantace dělohy je specifická i tím, že nejde o výkon zachraňující život. Přesto má pro pacientky zásadní význam. Díky němu totiž můžou i ženy bez své vlastní dělohy zažít těhotenství na vlastní kůži. Není to ale vůbec jednoduché. Dárkyně podstupují náročnou operaci, příjemkyně dlouhodobou léčbu a celý proces vyžaduje spolupráci mnoha specialistů. Samotná transplantace je jen začátek. Následující měsíce sledování, léčby a čekání. Teprve pak může přijít oplodnění metodou IVF. Těhotenství je vedené jako vysoce rizikové a porod probíhá císařským řezem.

Co bude dál?

Už nejde o otázku „jestli“, ale spíš „jak dál“. Je zřejmé, že nepůjde o běžný výkon. Naopak, transplantace dělohy zůstane spíše raritní záležitostí, prováděnou v omezeném počtu případů. S každým dalším případem se neřeší jen medicína, ale i etické aspekty. Je to i otázka hodnot. Jaké riziko je ještě přijatelné? Kde končí léčba a začíná volba? Odpovědi nejsou jednoduché. Navíc, ne každá žena, která transplantaci podstoupí, se dočká těhotenství. Ne každý příběh má jednoznačný konec. Ale jedna věc se změnila. Tam, kde dřív byla tečka, je dnes aspoň otazník.