A kdy budete mít konečně dítě? Cesta k miminku není vždy přímočará, je v pořádku mluvit o neplodnosti nahlas

Týden povědomí o neplodnosti (National Infertility Awareness Week) vznikl už v roce 1989 a jeho hlavní myšlenka je jednoduchá: Otevřít diskusi a ukázat, že na cestě za vytouženým dítětem není nikdo sám. Postupně se z této iniciativy stal celosvětový projekt, který spojuje odborníky, pacienty i širokou veřejnost.

Neplodnost není jen o číslech

S neplodností se potýká zhruba každý šestý člověk na světě, a to už opravdu není málo, a už vůbec se tedy nejedná o okrajový problém. Nejsou to jen anonymní čísla. Je to možná vaše kolegyně, která se usmívá u kávy, ale doma řeší něco úplně jiného (a vy o tom nemáte ani tušení). Kolega, který se s úsměvem vyhýbá otázkám na rodinu, nebo to zlehčuje a tvrdí, že si chtějí jen užívat svobody. Možná i někdo, koho byste vůbec netipovali. A možná jste to vy sami.

Neplodnost se nejčastěji definuje jako neschopnost otěhotnět po roce pravidelného nechráněného styku. V reálu to bývá ale složitější. Roli hrají hormony, věk, stres, životní styl i faktory, které ani medicína neumí pořádně rozklíčovat. A právě tahle kombinace „viditelného i neviditelného“ z ní dělá téma, které se nedá zjednodušit na jednu příčinu. A ještě jedna důležitá věc. Není to jen „ženská záležitost“. V mnoha případech se na ní podílejí oba partneři, často rovným dílem.

Příběh, který možná znáte

„Vždycky jsem si myslela, že to půjde samo. Všichni kolem mě otěhotněli tak nějak mezi řečí,“ říká čtyřicetiletá Klára. „Po roce snažení jsem začala být nervózní. Po dvou letech jsem měla pocit, že selhávám. Po pěti letech jsem si už říkala, že jestli se mi to nepodaří, asi se zblázním. Byl to neuvěřitelný tlak na moji psychiku, a vlastně i na manžela. Sex jen v době ovulace, všechny možné babské rady včetně toho, že po milování jsem nechávala nohy několik minut nahoře. Bylo to šílené.“

Nakonec Klára s manželem podstoupili léčbu a po IVF se jí podařilo otěhotnět. Dnes má dceru a je šťastná. Jak ale říká, nejtěžší nebyly hormonální injekce ani čekání. „Nejtěžší bylo ticho. To, že jsem měla pocit, že o tom nemůžu před nikým mluvit. Že to ostatní nechápou,“ říká. Podobné příběhy nejsou výjimkou. A právě jejich sdílení pomáhá bourat představu, že „tohle se děje jen někomu jinému“. Neděje.

Ticho bolí víc než diagnóza

Jedním z největších problémů není samotná neplodnost, ale to, jak málo se o ní mluví. Společenský tlak, otázky typu „a kdy už budete mít děti?“ nebo dobře míněné rady dokážou pěkně zabolet. Neplodnost není jen otázka zdravotního stavu, ale i psychické zátěže, která s sebou nese pocity selhání, izolaci nebo stud. Spousta žen popisuje, že se cítí „mimo“ ve chvílích, kdy jejich okolí bere těhotenství a děti jako samozřejmost. Právě proto vznikl Týden povědomí: aby se tyhle příběhy dostaly na světlo. Aby bylo v pořádku říct „nejde to“, aniž bychom museli něco vysvětlovat, aniž bychom se museli někomu omlouvat.

Právě psychika je často klíčová, pokud jde o neplodnost. „Dlouhodobý stres a tlak mohou významně negativně ovlivnit hormonální rovnováhu a tím i samotnou schopnost otěhotnět. Proto doporučujeme pacientkám nebát se vyhledat psychologickou nebo psychoterapeutickou podporu, která může být vhodnou součástí léčby,“ říká primářka Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný Markéta Matoušková.

Česko není výjimka

Odhady se liší, ale odborníci se shodují, že problémy s plodností řeší zhruba každý pátý pár. To znamená, že i ve vašem okolí je velmi pravděpodobně někdo, kdo si touhle zkušeností právě prochází. Zároveň roste věk, kdy ženy plánují první dítě, a právě ten hraje zásadní roli. Kariéra, studium, hledání stability, důvodů je spousta. Biologie však funguje pořád stejně. Můžeme být ale rádi, česká reprodukční medicína patří ke světové špičce. Možnosti léčby jsou dnes širší než kdy dřív, od hormonální podpory přes IVF až po darované spermie či vajíčka. To, co dřív působilo jako slepá ulička, má dnes často řešení.

Vedle medicínských postupů hraje důležitou roli také úprava životního stylu a využití fyzioterapie. „Doporučujeme pravidelný pohyb, zdravé stravování, omezení alkoholu a kouření, dostatek spánku a také doplnění vitaminu D. Velmi dobrých výsledků, a to jak u přirozeného početí, tak při léčbě IVF, lze dosáhnout i díky fyzioterapii vedené specialistou na pánevní dno,“ zdůrazňuje lékařka Markéta Matoušková. Účinné jsou například cviky podle Ludmily Mojžíšové. První výsledky se obvykle dostavují po přibližně šesti měsících pravidelného cvičení.

Naděje má víc podob

Neplodnost není konec příběhu. Spíš jeho nečekaná kapitola, která může mít mnoho různých pokračování. Pro někoho znamená dlouhou cestu přes léčbu, pro jiného adopci, pro dalšího třeba rozhodnutí žít život jinak, než si původně představoval. A i když žádná z těch cest nemusí být jednoduchá, všechny jsou legitimní.