Vzali mi dělohu. Jsem ještě žena? Hysterektomie může zachránit život, ale i ovlivnit vztah k sobě samé

Ta věta není slyšet. Často je někde hluboko, mezi jizvami na břiše a pohledem do zrcadla. Jsem ještě žena, když jsem přišla o orgán, ve kterém jsem kdysi nosila děti? Hysterektomie není jen o tom, že vám z těla vyndají nemocnou dělohu. Je to sice rutinní zákrok, ale pro ženu znamená všechno, jen ne rutinu. Jak moc se změní vztah k vlastnímu tělu? Jaký vliv to má na psychiku? A je rozdíl, když vezmou dělohu ženě, která je v produktivním věku, nebo té, která už je v menopuaze?

Tělo bez dělohy a hlava plná otázek

Před měsícem jsem i já podstoupila tenhle „rutinní zákrok“. Důvodů bylo víc, naštěstí mezi nimi nebyla rakovina. Moje babička ale na karcionom dělohy zemřela, moje maminka s ní bojovala. Já tři roky zákrok oddalovala, přestože jsem trpěla dysfunkčním menopauzálním krvácením, měla za sebou několik kyretáží, kdy se odstraňovaly myomy a polypy. Nakonec se zákrok nedal už odkládat.

Operace jsem se nebála, snad jen trošku. I když jsem toho věděla o zákroku dost, na to, co přijde po operaci, jsem moc připravená nebyla. Něco se totiž změnilo. Přišla sice obrovská úleva. Zmizela bolest. Zmizel strach z nemoci. Tělo přestalo konečně bojovat. Ale změnilo se i to, jak se vnímám já sama. To totiž není něco, co se dá odoperovat.

Vnímání ženského těla

Když vám odstraní dělohu, tělo se většinou zahojí. Podle typu operace (robotická laparoskopie, klasická laparoskopie nebo klasická břišní operace) se obvykle do pár měsíců dáte do kupy. Zase můžete dělat to, co jste dělala předtím, zase můžete běhat, cvičit. Z pohledu medicíny jde často o úspěšně vyřešený problém. Jenže ženské vnímání vlastního těla není jen o funkčnosti.

Výzkumy publikované v roce 2024 ukazují, že ženy po tomto zákroku často popisují změnu vztahu ke svému tělu – ne nutně negativní, ale jinou. Objevuje se pocit narušené celistvosti, někdy i zvláštní odcizení, jako by bylo potřeba si vlastní tělo znovu „osahat“ a přijmout ho v nové podobě. Mám to podobně. Hladím se po břiše, kde už není děloha, a napadají mě různé otázky. Snažím se svoje tělo znova přijmout. Tahle vnitřní proměna bývá silnější než samotná rekonvalescence. Tělo funguje dál, ale jeho význam se v našich očích proměňuje.

Zrcadlo, vztahy a intimita

Změna vnímání těla se často promítá i do vztahů. Podle výzkumů se některé ženy po hysterektomii cítí méně atraktivně nebo méně „žensky“, což může ovlivnit jejich sebevědomí i intimní život. Není to ale pravidlo. Je to ale realita, o které se málo mluví. A i když vám gynekolog říká, že se vlastně nic nezmění, možná je to přece jen trochu jinak. Jsou ale i opačné případy.

Některé ženy se konečně po letech bolestí a omezení cítí ve svém těle dobře. Které se poprvé po dlouhé době uvolní. Které znova najdou vztah k vlastní sexualitě. Hodně taky záleží na tom, zda ženě odstraní „jen“ dělohu, nebo i vaječníky. Vaječníky totiž produkují hormony estrogeny, které hrají v tom všem velkou roli. Když nejsou ani vaječníky, může být prožívání díky absenci hormonů mnohem náročnější. Změny nálady, horší spánek, méně energie.

Měla jsem ještě rodit…

Jsi už v menopauze, ty už dělohu nepotřebuješ. Ty už rodit přece nebudeš. To slýchám dost často, a vlastně si to říkám potichu i já sama. Ano, už ji nepotřebuju. Stejně je to ale zvláštní pocit, který se dá jen těžko vysvětlit. Co ale mají říkat ženy, kterým je přes třicet, a zákrok je pro ně záchranou života? U žen v produktivním věku je zásah mnohem hlubší. Ne proto, že by všechny ženy chtěly děti. Ale proto, že ta možnost, otevřená kapitola, najednou zmizí.

Dlouhodobá studie Mayo Clinic ukazuje, že ženy po hysterektomii v mladším věku mají vyšší riziko deprese a úzkosti. Nejvyšší riziko bylo u žen, které podstoupily zákrok v mladším věku (do 35 let). A když se odstraní i vaječníky, přichází další zlom: okamžitá menopauza. Bez varování. Tělo se změní přes noc. A hlava se snaží dohnat něco, co nejde dohnat. Chirurgická menopauza je prostě skok do neznáma. Výkyvy nálad, nespavost, úzkosti. To všechno může být v tomhle věku intenzivnější.

Ženskost není orgán

Jsem tedy ještě žena, když mi vzali dělohu? Asi je to špatně položená otázka. Možná nejde o to, jestli „ještě“ jsem, ale kým se stávám. Ženskost totiž není jeden jediný orgán. Není to děloha. Není to schopnost rodit. Je to zkušenost. Vnímání. Identita, která se může proměňovat – a přesto pořád zůstává. Pro některou ženu je ženskost spojená s mateřstvím, pro jinou s tělem, pro další s prožíváním, vztahy, energií. Pro ženskost neexistuje jedna pevná definice. Hysterektomie ji sice někdy rozbije, ale vlastně dává prostor vytvořit ji znova. Po svém. I já si začínám budovat svoji novou ženskost. Že nemám dělohu? Vlastně na tom vůbec nesejde.