Robotická operace odstraňující dělohu už dávno není sci-fi, ale realita moderní medicíny. Přináší menší zátěž pro ženské tělo, rychlejší návrat do běžného života i vyšší přesnost zákroku. Jak funguje a pro koho je vhodná? O tom mluví pro Marianne.cz primář Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, profesor Michael Halaška.
Patří mezi nejuznávanější české gynekology a onkogynekology. Jako primář stojí v čele pracoviště, které patří k lídrům v zavádění moderních chirurgických metod a je mimochodem největším onkogynekologickým pracovištěm České republiky. V roce 2025 byl zařazen do prestižního výběru nejlepších lékařů Česka v magazínu Forbes. Ve své praxi se dlouhodobě věnuje především onkogynekologii a minimálně invazivním operacím, včetně robotické chirurgie. Právě o té jsme si povídali.
V zásadě existují čtyři způsoby, jak můžeme odstranit operačně dělohu. Nejméně zatěžující, ale vhodná jen pro některé případy, je přes pochvu, tedy vaginální. Dále je to dlouho preferovaný způsob přes stěnu břišní, kdy se provádí klasický řez vertikální nebo horizontální, podle toho, jak jej potřebujeme. Pak je možný laparoskopický přístup, což je minimálně invazivní technika, kde se využívá jen několik drobných řezů, speciálních nástrojů a kamera. A nakonec je to přístup pomocí robotické chirurgie, která je moderní nadstavbou té laparoskopické. I zde se používá kamera, malé prostupy, nástroje, které se zavádí do dutiny břišní, ale v podání trojrozměrného obrazu, dokonalejších nástrojů a mnoha dalších vymoženosti.
Oproti otevřené břišní nebo vaginální operaci je hlavní výhoda v rekonvalescenci, která je kratší a v možnostech dosažení méně přístupných míst ženské pánve při řešení i složitějších operací. Další výhodou je kosmetický efekt, což je zejména pro ženy důležitý faktor, nicméně ten je podobný jako u laparoskopického přístupu.
Pro všechny. Pro mladší pacientky je to hlavně kosmetická výhoda a rychlý návrat k rodině a do pracovního prostředí. Když máme ale například k operaci osmdesátiletou pacientku, která bude odoperovaná laparoskopicky nebo roboticky, tak se díky minimálně invazivnímu přístupu rychleji dostane zpátky do svého běžného života, svého prostředí, a to je pro ni extrémně důležité. Čím delší dobu stráví senioři v nemocnici, tím větší hrozí totiž riziko ztráty denního rytmu, atrofují svaly a rychle si navyknou na okolní péči a jejich návrat je pak obtížnější. Dá se tedy říci, že pro tyto ženy je to stejně tak zcela zásadní výhoda.
Ne všechny jsou dobrými kandidátkami pro minimálně invazivní chirurgii, respektive robotickou chirurgii. U těchto přístupu se musí pacientka sklopit hlavou dolů na osmnáct až třicet stupňů. Toto sklopení nám umožní, abychom vůbec mohli operovat v pánvi, protože střeva, která jsou v pánvi, se tak z pánve vysunou pod bránici a my máme v pánvi prostor pro operování. Toto sklopení, navíc ve spojení s plynem, kterým musíme při operaci nafouknout dutinu břišní, se nedá provést u mnoha stavů, jako jsou například ženy po krvácivé mozkové mrtvici, s dechovou nedostatečností, srdečním selháváním, zvýšeným nitroočním tlakem a mnoho dalších. Ale pokud to jde, je pro ně minimálně invazivní chirurgie jasný benefit.
Když se budeme bavit o prostém odstranění dělohy, propuštění je rychlejší po robotické nebo laparoskopické operaci. Devadesát procent žen chodí ráno po zákroku domů. U otevřeného, tedy břišního přístupu, to bývalo sedm dnů, dnes zpravidla dva až čtyři dny. Rozdíl je hlavně v tom, co tělo ženě dovolí dělat v následujících dnech po operaci. Když si představíte vertikální jizvu přes břicho, tak to více bolí, žena má omezenou pohyblivost. Snížená pohyblivost zvyšuje riziko vzniku trombózy, což může být až život ohrožující stav. Také zde je vyšší riziko, že se jizva rozpadne a vznikne kýla, ať už krátce po operaci, nebo i později, což hrozí zejména u obéznějších pacientek. U otevřeného přístupu navíc hrozí i více infekčních komplikací v jizvě a opět zejména u obézních pacientek spolu s většinou přítomnou cukrovkou je to další zdroj komplikací. Rozpad rány nebo kýla můžou představovat další vynucenou velkou operaci a opětovné vyřazení z běžného života.
Primář Michael Halaška říká: Odstranění dělohy pomocí robota je pro ženy šetrnější, je méně komplikací a ženy se mohou dříve vrátit do běžného života. Pro operatéra je taková operace třešnička na dortu.
Trénink je jiný. Ze zkušeností víme, že je lepší, když je operatér již zběhlý v laparoskopické operativě. Ale lze k ní přijít i z pozice otevřeného operatéra. V současnosti je to tak, že ne každý lékař je stejně zkušený a vycvičený ve všech typech přístupu a dochází ke specializování se na různé přístupy, a dokonce na různé typy jednotlivých operací.
Moje generace byla vychovaná ve všech přístupech. Kdysi byly jen abdominální a vaginální operace, pak přišla laparoskopie a teď robotika. Ten pokrok v technice je obrovský. Robotika využívá spoustu technik a myšlení, které se používají při laparoskopii, využívá se pohled kamerou, ale zároveň nabízí trojrozměrný pohled, operatér při operaci pohodlně sedí a robotické nástroje uvnitř těla mají možnost napodobovat pohyby zápěstí operatéra, tedy velké možnosti drobných pohybů. Jediná nevýhoda u stávajících robotických systémů je nepřítomnost citu v přístrojích, ale to se dá vytrénovat a nový systém už tuto zpětnou odezvu má. Jsou ale samozřejmě operace, kde je vlastní dotyk prsty operatéra nenahraditelný.
V současnosti největší firma pro robotické systémy daVinci má dokonale propracovaný tréning. Dříve chirurg operaci dvacetkrát, třicetkrát viděl, pak asistoval, a až za nějakou dobu ji mohl jednoho dne sám provést. U robotické chirurgie se začíná teoretickými testy, následně mnoho hodin na simulátoru, poté se chirurg a anesteziolog určený pro robotickou chirurgii jedou podívat na velkokapacitní pracoviště v Česku, pak některé z pracovišť po Evropě. Tam probíhá něco jako zkoušení, zda umíte systém ovládat a na základě toho pak se získá certifikát. K první operaci přijede vybraný zkušený lékař z jiného pracoviště. Tento proces k první operaci trvá zpravidla několik měsíců.
Obecně je to učení se, ale je to také o velkých zkušenostech s jednoduššími výkony nebo prostě mnoha jinými výkony. To vše už trvá samozřejmě roky a předchází vlastnímu nácviku ovládání robotického systému.
Ano, je to zajímavá odměna. Operování je do jisté míry fyzicky náročné. Ať už je to laparoskopie, kdy člověk stojí na jedné noze, druhou musí šlapat na jeden až dva pedály, a přitom je někdy až několik hodin natočený bokem. U otevřené operativy má zase operatér po celou dobu operace skloněnou hlavu, takže třeba pro vyšší lékaře je to problém, kdy trpí krční páteř. Samozřejmě také záleží na tom, jestli operujete krátké operace jednou týdně, nebo delší výkony několik dní v týdnu. U robotické operace si sednete ke konzoli, můžete u toho mít pití, takže úplný komfort, vidíte trojrozměrně, lokty jsou opřené a není vůbec problém operovat delší dobu. Zajímavá výhoda je také provedení operace v režimu, kdy si operatér ovládá kameru a tři operační nástroje sám. U pacientky stojí instrumentářka a asistující lékař, ale to může být i relativně juniorní člen týmu. U laparoskopické a otevřené operace je to souhra většinou tří zkušených lékařů. Týmová práce je samozřejmě skvělá věc, ale z hlediska ekonomiky a využitelnosti lékařů na oddělení je to zajímavá výhoda.
U prosté, jednoduché hysterektomie (odstranění dělohy) může být čas od prvního řezu do posledního stehu kolem třiceti minut, je to rychlejší než klasická laparoskopie nebo abdominální operace. U většiny hysterektomií je to kolem jedné hodiny. Záleží na více faktorech. Pokud jsou uvnitř dutiny břišní srůsty, pacientka je obézní, po nějakých operacích, tak to jsou faktory, které přidávají minuty k operačnímu času. Výhodou robotiky je, že díky digitalizaci máme okamžitě zpětnou vazbu po každé operaci do aplikace v mobilním telefonu, samozřejmě bez identifikace pacientky, týkající se délky operace, použitých nástrojů, zapojení jednotlivých rukou a porovnání s ostatními evropskými pracovišti.
Motivace v honbě za lepším časem ani ne, ale spíše jsou zajímavé statistiky, které z toho vycházejí, snaha o kontinuální zlepšování, nacházení lepších přístupů kombinace správných nástrojů a podobně.
Náklady na robotickou operaci jsou samozřejmě ve srovnání s laparoskopií nebo otevřenou operací vyšší. Přibližně 30 až 40 000 Kč na jednu operaci. V České republice je úhrada celkem zdravě nastavená, protože proplácené jsou pouze operace pro onkologické pacientky, dále pro obézní ženy (hranicí je BMI nad 35), komplexní urogynekologické operace, kde se používají síťové implantáty a pro ženy s hlubokou endometriózou. Otázkou je, zda by si ženy, které do těchto kategorií nespadají a mají mít operaci z jiné příčiny, nemohly za robotický přístup připlatit.
Technicky je operace obézních pacientek vždy náročnější a delší, a tady je právě výhoda robotického přístupu. Představte si robotická ramena jako tyče, na jejichž konci je kloub s nástrojem, který dokonale kopíruje to, co operatér udělá rukama. Při laparoskopii jsou tyhle nástroje rovné, takže ne všude se dostanou tak snadno jako s robotickým systémem. Robotický systém navíc drží při operaci břišní stěnu, a to zvyšuje šanci úspěšně dokončit operaci bez nutnosti velkého řezu.
Není to často, ale občas se setkáváme s tím, že žena nechce, aby ji operoval „robot“. Robotický systém ale jen přenáší pohyby operatéra. Jakmile se například odkloním od konzole, tak se robot zablokuje. Pak samozřejmě záleží na tom, jak to pacientkám dále vysvětlíme. Jinak mnoho žen již o robotické chirurgii slyšelo, a naopak se na ni ptají.
Může, ale u firmy, která je dodává, je perfektně fungující servis. Robotické nástroje jsou navíc načipované na určitý počet výkonů. Jakmile se ten počet překročí, nástroj přestane fungovat. I tím je zaručené, že poruchovost je minimální. Ideální by pak samozřejmě bylo, aby takto složité systémy byly koncentrované do velkých nemocnic a aby přímo v nich byl vyškolený technik, který si s většinou problémů poradí ihned.
Stane, třeba to pacientka respiračně nezvládne, nebo máme nález, který je pro minimálně invazivní chirurgii nevhodný. Je to ale velmi vzácná situace.
Už teď se integruje, nejnovější systém ji již v sobě má a v mnoha funkcích vidíme skvělé výhody. Například promítání obrazu z magnetické rezonance přímo do pohledu operačního pole a další. Dokud je AI v našich rukách a my rozumíme tomu, co dělá, je to skvělé, v momentě, kdy se to překlopí a AI bude dělat procesy autonomně a my to nebudeme schopní pochopit jak, tak to bude problém.
Samozřejmě. Obtížnější operace jsou vždy tak trochu výzva, a když se podaří, je z toho pramenící zadostiučinění.
Zdroj: Autorský rozhovor s prof. MUDr. Michaelem Halaškou
Zdroj: Rozhovor s prof. MUDr. Michaelem Halaškou
119 Kč
119 Kč
119 Kč
