Do fitka nechodím, stydím se za své tělo. Kritika a zesměšňování brání hubnutí a vedou k přejídání

Hubnutí není jednoduchá rovnice. Méně jíst, více se hýbat a vydržet. Každý, kdo se pokusil někdy zhubnout, ví, že nejde jen o to, co má na talíři nebo kolik kroků denně nachodí. Největší zápasy se odehrávají v hlavě. Nálada, vztah k vlastnímu tělu i to, jak o sobě přemýšlíme, často rozhodnou o tom, jestli se nám podaří zhubnout, nebo se zase vrátíme na začátek.

Stud jako tichý sabotér

Představa plného fitka, upnutého oblečení nebo pohledů ostatních dokážou spolehlivě zastavit i ty nejlepší úmysly. Není to jen pocit. Lidé, kteří se za svoje tělo stydí, se opravdu častěji vyhýbají pohybu na veřejnosti a sportovním aktivitám. A potvrzují to i studie, které naznačují, že obavy z negativního hodnocení vzhledu zvyšují úzkost a vedou k tomu, že se raději vyhýbáme pohybu, zejména ve veřejném prostoru. Není to jen stud, ale přímo strach, jak by okolí mohlo reagovat. Možná se mi budou posmívat. Možná už mám špatné zkušenosti z minulosti. Tyhle pocity prožívají ještě silněji lidé se sociální úzkostí. Právě ta může rozhodnout, jestli člověk vůbec začne cvičit.

Past perfekcionismu

Další překážkou je tlak na dokonalost. Kolikrát jste si už řekla, že tentokrát pojedete na sto procent? Žádné chyby, žádné výjimky. Jenže takhle snadné to v životě není. Stačí jeden „prohřešek“ a v hlavě se rozjede známý scénář. Teď už je to stejně jedno, když jsem nevydržela. Odborníci tomu říkají černobílé myšlení, které patří mezi časté důvody, proč se hubnutí neudrží dlouhodobě. Navíc se ukazuje, že stud a nespokojenost s vlastním tělem často souvisí i s přejídáním nebo extrémními dietami, které to ještě zhoršují. 

Mohlo by se vám líbit

Proč si dnes mladé ženy nepřidají krásné. Nejhůře se vnímá generace Z, odborníci vysvětlují důvody

Proč nechodíme k odborníkům

Podle zahraničních studií právě stigma spojené s váhou způsobuje, že jen malé procento lidí skutečně vyhledá odbornou pomoc – i když by z ní mohli výrazně těžit. Místo toho tak často zkouší další a další pokusy sami, které končí stejně rychle, jako začaly. Podobně jsme na tom i my v Česku, i zde lidé ze strachu odbornou pomoc odkládají.  Váhové stigma není jen nepříjemné, ale má i přímý vliv na výsledky hubnutí. Je spojené s nižší fyzickou aktivitou i horší schopností si váhu dlouhodobě udržet. Navíc až desítky procent obézních lidí si negativní stereotypy o své váze osvojí a začnou je obracet proti sobě. To vede k pocitům selhání.

Přitom zajít právě za odborníkem má smysl. „Výhodou je především to, že řešíme celkový zdravotní stav pacienta a můžeme vybírat z různých terapií,“ říká MUDr. Dita Pichlerová, Ph.D., vedoucí lékařka Centra léčby obezity Interní kliniky Fakultní nemocnice Motol a Homolka. Podle ní může lékař fungovat také jako motivační faktor, který pacienty při jejich cestě podporuje a zároveň hlídá, aby si nedávali nereálné cíle.

Podpora jako klíč

Jedna poznámka dokáže hodně. Negativní, ale i ta pozitivní. Lidé si často ani neuvědomují, že svou „dobře míněnou radou“ ublížili. Kritika nebo zesměšňování snižují sebevědomí, a často vedou k tomu, že se člověk, který touží zhubnout, raději stáhne. Nebo si naopak „uleví“ jídlem. Když už, tak už. Podpora naopak funguje zázračně. Lidé, kteří mají kolem sebe někoho, kdo je nehodnotí, ale drží jim palce, zvládají změnu líp.

Nevíte, na koho se s hubnutím obrátit? Seznam lékařů, kteří se věnují léčbě obezity, najdete například na webu netloustneme.cz

Zdroje: Autorský text, PaciMed, HelpGuied, Eating Disorder, Business Insider, The Guardian, výzkum Simply5 a Behavio