Tereza seděla doma v obýváku, když si všimla, že její osmiletý syn Martin dělá něco poněkud nečekaného. Prohmatával si šourek. Když se ho zeptala, co se děje, přišla odzbrojující odpověď: „Kontroluju ty kuličky, víš, jak jsi říkala. Nechci mít rakovinu.“ Z dětského pokusu o prevenci se tak stal malý důkaz, že o zdraví se dá s dětmi mluvit mnohem dřív, než si myslíme, že bychom měli.
Téma rakoviny možná nepatří mezi oblíbené rodinné konverzace u večeře. Přesto právě u varlat platí, že čím méně rozpaků kolem nich vznikne, tím lépe. Nejde o to strašit děti nemocemi nebo z osmiletého školáka dělat malého hypochondra. Důležité je naučit ho jednoduchou věc: znát svoje tělo.
I když se rakovina varlat týká poměrně úzké skupiny, zároveň je to nejčastější nádorové onemocnění u kluků a mužů od 15 do 40 let. A kdy je tedy čas začít o tématu samovyšetření mluvit? Podle Kateřiny Šédové, zakladatelky Loono, je vhodným obdobím pro seznámení s pravidelným samovyšetřováním puberta – tedy doba, kdy by si chlapci měli začít varlata sami kontrolovat ideálně jednou měsíčně. Do 19 let navíc pravidelné prohlídky chlapců zajišťuje pediatr.
Z kontroly kuliček dobrý návyk
Maminka Martina nakonec udělala přesně to, co taková situace nabízí. Využila situaci k malému opakování. Nezakázala synovi, aby se svého těla dotýkal, ani ho nezačala děsit rakovinou. Vysvětlila mu, že samotná kontrola rakovinu nezpůsobí ani jí nezabrání, ale že je důležité svoje tělo znát a pravidelně sledovat, jestli se něco nemění. Když se na problém přijde včas, je velká šance na úspěšnou léčbu. „Mě potěšilo, že mu z naší edukace v hlavě něco zůstalo,“ říká Tereza. Když se o podobných věcech doma mluví přirozeně, v pubertě pak nemusí samovyšetření být trapným tématem, o kterém se raději mlčí.
Nemusíte si k dítěti sednout s prezentací a začít kapitolou „Nádorová prevence“. Úplně bude stačit každodenní komunikace. Podle Kateřiny Šédové pomáhají tři věci:
Jít příkladem. Děti sledují, co dělají dospělí, a přebírají jejich návyky. Když je péče o vlastní zdraví doma normální součástí života, dítě ji snáz přijme jako něco přirozeného.
Budovat důvěru. Mluvte otevřeně, ale přiměřeně věku. Dítě by mělo vědět, že pokud si všimne něčeho neobvyklého, může se zeptat – bez studu nebo napomínání.
Nedělat z těla tabu. Čím méně rozpaků kolem intimních částí těla vzniká, tím jednodušší bude později o případných potížích mluvit.
Doporučujeme
reklama
Čeho si všímat – a co naopak není důvod k obavám
Smyslem samovyšetřování není stát se sám sobě lékařem. Jde hlavně o to, aby děti znaly, jak jejich tělo běžně vypadá a působí, aby dokázaly případnou změnu zaznamenat. Pozornost si zaslouží například bulka nebo nebolestivé zvětšení varlete, změna jeho tvaru či velikosti, zarudnutí kůže nebo prudká bolest a otok. Pokud se něco takového objeví, je potřeba to řešit s lékařem, ne se pokoušet o vlastní diagnózu. A co by měli rodiče vědět? Že některá tvrzení o rakovině varlat jsou mylná. Například ta, že rakovinu způsobují těsné kalhoty, notebook, mobil v kapse, nebo sauna. Ta nemají s realitou nic společného.
