Zavolali vám z obchodu, že chytli vaše dítě při krádeži? Nebo se náhodou dozvíte, že vyšplhalo na střechu vedlejšího domu? Začne se ve vás mísit strach se vztekem. Dřív než přijde trest, je ale důležité pochopit, co vašeho teenagera k takovému chování vede.
Na sociálních sítích
se objevují videa dětí v pubertálním věku, které skáčou po projíždějících
vlacích, naskakují za jízdy na spojnici mezi vagony tramvaje nebo objevují
vybydlené domy, které jsou určené k demolici nebo rekonstrukci. Jedná se o
fenomén, který sice přináší adolescentům nové sledující na Instagramu nebo TikToku,
ale může je stát život. Co k tomu dotyčné vede?
Pubescence přichází kolem 11. až 12. roku života a trvá do 15 až 16 let. „V psychologické a vztahové rovině se setkáváme s první hubatostí, odmlouváním, hádavostí a podrážděností,“
vysvětluje ve své knize Pomoc dětské duši psychiatrička a psychoterapeutka
Alena Večeřová Procházková. Je to podle ní pro dítě velmi citlivé období, protože si teprve vytváří vlastní identitu a hledá své místo ve světě. Snaží se
vymanit z rodiči určených hranic. „Někteří mladí lidé potřebují zkoušet mnohé z toho, co jim zakazujeme a před čím je varujeme. Není to proto, že nám nevěří vůbec, ale je v nich silné přesvědčení, že jim se nic stát nemůže. Nezapomínejme také na to, že mladý člověk chce druhým i sobě dokázat, že na to má, že není žádná bábovka, nechce se ztrapnit před kamarády a podobně,“ vysvětluje psycholog Václav Mertin, působící
v centru Family Hub, a dodává: „Občas podobné činy mohou vypovídat o sníženém sebevědomí, nedostatku úspěchů a pozitivní citové odezvy i o scházejícím zájmu rodičů.“
Nástrahy
sociálních sítí
Obrovským
tématem jsou i sociální sítě, kde děti nacházejí různé challenge. Některé výzvy jsou neškodné a slouží
spíš k pobavení – například virální tortilla challenge, při níž se účastníci
navzájem plácali tortillami a natáčeli své reakce. Jsou tam ale i extrémně rizikové výzvy. Například Tide Pod Challenge - výzva k polykání kapslí určených
na praní prádla. Na podobném principu je postavena Cinnamon challenge, při
které se člověk snaží spolknout celou polévkovou lžíci sušené mleté skořice bez
zapití vodou. Žádný z aktérů si si ale neuvědomoval zdravotní následky, které tyto na první pohled zábavné výzvy mohou mít. „Sociální sítě inspirují k tomu, co by samotné dítě třeba ani nenapadlo. Vzhledem k tomu, že jsou k dispozici permanentně a neomezeně, je velká pravděpodobnost, že dítě narazí na něco, co by je lákalo, co by chtělo zkusit,“ varuje Václav Mertin.
Samotné zákazy často nestačí. Děti se přesto mohou snažit hledat
cesty, jak je obejít. Pokud si proto myslíte, že když potomkovi sociální sítě
nebo telefon vezmete, ochráníte ho před nebezpečím, jste na omylu. Můžete tak naopak posílit jeho potřebu zákaz obcházet a hledat jiné cesty, jak zůstat v
kontaktu s vrstevníky. Důležité je mít nad ním ale dohled a čas strávený na sítích omezit, zvlášť když má tendenci propadat trendům a nedomýšlet důsledky.
Vzhledem k tomu, že na sociálních sítích je i řada dospělých,
není od věci s dětmi o videích, která po internetu kolují, otevřeně mluvit
a vysvětlit jim všechna rizika. Důležité je nebagatelizovat obsah, který na sítích sledují. Pomoci může také nasměrovat
potřebu adrenalinu k bezpečnějším aktivitám. „Existují sporty, které vyžadují odvahu, sebezapření, pevnou vůli – někdy se ukáže, že je to pro dospívajícího dostatečně přitažlivé. Je dobré hledat další náplň, která by dítěti mohla přinést uspokojení,“ doporučuje
uznávaný odborník.
Krade, i když všechno
má
Krádeže u dospívajících jsou dalším problémem, který rodiče
často překvapí. Ochranka v obchodě mnohdy zjistí, že dítě pochází z dobře situované rodiny,
na kartě má dostatek peněz a nic nenasvědčuje tomu, že by si nemohl kradené
zboží dovolit (nejčastěji jde o jídlo). Motivací může být i touha
po adrenalinu nebo snaha zapůsobit na vrstevníky. Co v takové situaci jako
rodič dělat? „Dojít do obchodu s dítětem a omluvou, a pokud by to bylo možné, nabídnout odčinění. Každopádně bychom měli vymáhat částku za ukradené věci po dítěti. Doma může dítě částku splatit z kapesného nebo si ji odpracovat,“ míní Václav Mertin. Křik, zákazy ani
výčitky nepomohou, dítě si musí reálně uvědomit dopady svého chování.
Pokud vás při
čtení tohoto článku napadlo obligátní odsuzování dnešní mladé generace, která
se chová čím dál hůř, vezmeme vám vítr z plachet. „Je velký omyl, že dřívější generace dětí nebo dospívajících nedělaly adrenalinové hlouposti. Možná se některé zdají méně nebezpečné, ale principiálně se jednalo o totéž,“ uvádí Václav Mertin.
Podle něj se rizikové chování mladých lidí nemění, mění se jen
jeho podoba. Dříve šlo o skákání na tramvaj, bunkry na stavbách nebo
experimenty s pyrotechnikou, dnes o sociální sítě a natáčení vlastních
výzev.
Dobrou zprávou pro rodiče je, že toto období je dočasné.
Dospívající v něm potřebují spíš průvodce než soudce. Pomáhá trpělivost,
otevřená komunikace a zájem o jejich svět a o to, kým se obklopují.
Zdroje: rozhovor s psychologem Václavem Mertinem, citace z knihy Pomoc dětské duši
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?