Proč teenageři riskují život nebo kradou v obchodech? Psycholog vysvětluje, že na tom není nic nového

Na sociálních sítích se objevují videa dětí v pubertálním věku, které skáčou po projíždějících vlacích, naskakují za jízdy na spojnici mezi vagony tramvaje nebo objevují vybydlené domy, které jsou určené k demolici nebo rekonstrukci. Jedná se o fenomén, který sice přináší adolescentům nové sledující na Instagramu nebo TikToku, ale může je stát život. Co k tomu dotyčné vede?

Mohlo by se vám líbit

Děti mohou být zasažené jak válkou, tak násilím v rodině. Agrese doma zanechá stejně hluboké stopy, říká odbornice

Zvyšování sebevědomí v pubertě

Pubescence přichází kolem 11. až 12. roku života a trvá do 15 až 16 let. „V psychologické a vztahové rovině se setkáváme s první hubatostí, odmlouváním, hádavostí a podrážděností,“ vysvětluje ve své knize Pomoc dětské duši psychiatrička a psychoterapeutka Alena Večeřová Procházková. Je to podle ní pro dítě velmi citlivé období, protože si teprve vytváří vlastní identitu a hledá své místo ve světě. Snaží se vymanit z rodiči určených hranic. „Někteří mladí lidé potřebují zkoušet mnohé z toho, co jim zakazujeme a před čím je varujeme. Není to proto, že nám nevěří vůbec, ale je v nich silné přesvědčení, že jim se nic stát nemůže. Nezapomínejme také na to, že mladý člověk chce druhým i sobě dokázat, že na to má, že není žádná bábovka, nechce se ztrapnit před kamarády a podobně,“ vysvětluje psycholog Václav Mertin, působící v centru Family Hub, a dodává: „Občas podobné činy mohou vypovídat o sníženém sebevědomí, nedostatku úspěchů a pozitivní citové odezvy i o scházejícím zájmu rodičů.“

Nástrahy sociálních sítí

Obrovským tématem jsou i sociální sítě, kde děti nacházejí různé challenge. Některé výzvy jsou neškodné a slouží spíš k pobavení – například virální tortilla challenge, při níž se účastníci navzájem plácali tortillami a natáčeli své reakce. Jsou tam ale i extrémně rizikové výzvy. Například Tide Pod Challenge - výzva k polykání kapslí určených na praní prádla. Na podobném principu je postavena Cinnamon challenge, při které se člověk snaží spolknout celou polévkovou lžíci sušené mleté skořice bez zapití vodou. Žádný z aktérů si si ale neuvědomoval zdravotní následky, které tyto na první pohled zábavné výzvy mohou mít. „Sociální sítě inspirují k tomu, co by samotné dítě třeba ani nenapadlo. Vzhledem k tomu, že jsou k dispozici permanentně a neomezeně, je velká pravděpodobnost, že dítě narazí na něco, co by je lákalo, co by chtělo zkusit,“ varuje Václav Mertin.

ad

AD

Děti a bezpečí: Jak najít správnou rovnováhu mezi ochranou a samostatností

Komunikace je základ úspěchu

Samotné zákazy často nestačí. Děti se přesto mohou snažit hledat cesty, jak je obejít. Pokud si proto myslíte, že když potomkovi sociální sítě nebo telefon vezmete, ochráníte ho před nebezpečím, jste na omylu. Můžete tak naopak posílit jeho potřebu zákaz obcházet a hledat jiné cesty, jak zůstat v kontaktu s vrstevníky. Důležité je mít nad ním ale dohled a čas strávený na sítích omezit, zvlášť když má tendenci propadat trendům a nedomýšlet důsledky.

Vzhledem k tomu, že na sociálních sítích je i řada dospělých, není od věci s dětmi o videích, která po internetu kolují, otevřeně mluvit a vysvětlit jim všechna rizika. Důležité je nebagatelizovat obsah, který na sítích sledují. Pomoci může také nasměrovat potřebu adrenalinu k bezpečnějším aktivitám. „Existují sporty, které vyžadují odvahu, sebezapření, pevnou vůli – někdy se ukáže, že je to pro dospívajícího dostatečně přitažlivé. Je dobré hledat další náplň, která by dítěti mohla přinést uspokojení,“ doporučuje uznávaný odborník.

Krade, i když všechno má

Krádeže u dospívajících jsou dalším problémem, který rodiče často překvapí. Ochranka v obchodě mnohdy zjistí, že dítě pochází z dobře situované rodiny, na kartě má dostatek peněz a nic nenasvědčuje tomu, že by si nemohl kradené zboží dovolit (nejčastěji jde o jídlo). Motivací může být i touha po adrenalinu nebo snaha zapůsobit na vrstevníky. Co v takové situaci jako rodič dělat? „Dojít do obchodu s dítětem a omluvou, a pokud by to bylo možné, nabídnout odčinění. Každopádně bychom měli vymáhat částku za ukradené věci po dítěti. Doma může dítě částku splatit z kapesného nebo si ji odpracovat,“ míní Václav Mertin. Křik, zákazy ani výčitky nepomohou, dítě si musí reálně uvědomit dopady svého chování.

Mohlo by se vám líbit

Rozhovor s Ondřejem Rumlem: Přál bych si, abychom se uměli víc chválit, Češi mají problém s falešnou skromností

Za nás to nebylo! Velký omyl

Pokud vás při čtení tohoto článku napadlo obligátní odsuzování dnešní mladé generace, která se chová čím dál hůř, vezmeme vám vítr z plachet. „Je velký omyl, že dřívější generace dětí nebo dospívajících nedělaly adrenalinové hlouposti. Možná se některé zdají méně nebezpečné, ale principiálně se jednalo o totéž,“ uvádí Václav Mertin. Podle něj se rizikové chování mladých lidí nemění, mění se jen jeho podoba. Dříve šlo o skákání na tramvaj, bunkry na stavbách nebo experimenty s pyrotechnikou, dnes o sociální sítě a natáčení vlastních výzev.

Dobrou zprávou pro rodiče je, že toto období je dočasné. Dospívající v něm potřebují spíš průvodce než soudce. Pomáhá trpělivost, otevřená komunikace a zájem o jejich svět a o to, kým se obklopují.

Zdroje: rozhovor s psychologem Václavem Mertinem, citace z knihy Pomoc dětské duši