Ještě dneska se objednám ke kadeřnici, odpoledne dojdu na poštu, večer zaplatím složenky. Pro někoho běžné denní aktivity, pro jiného úkoly, před jejichž vyřešením neustále utíká.
Zvládáte stres v práci, bez problému se postaráte o rodinu a večer ještě stihnete upéct koláč na zítřejší snídani. Vedle toho ale odkládáte běžné úkony jako například platbu účtu za telefon, odepsání kamarádce na e-mail či donesení oblečení do čistírny. Pokud se v tomto modelu poznáváte, vypadá to, že jste zahučeli do pochůzkové paralýzy. Dobrou zprávou je, že členství je bezplatné, tudíž nemusíte odkládat zaplacení členského poplatku. Špatnou zprávou je, že při boji s pochůzkovou paralýzou se musíte vyzbrojit pevnými nervy.
O pochůzkové paralýze se ve svém článku How Millennials Became The Burnout Generation zmínila Anne Helen Petersenová, americká redaktorka, která se pokusila rozkrýt povahu mileniálů. Petersenová popsala hlavní příznaky pochůzkové paralýzy a navíc celému problému přišla na kloub.
Dle jejího názoru má odkládání běžných věcí jednoho společného jmenovatele – jde o úkoly, ke kterým je potřeba velkého úsilí, ale zároveň za ně nejsme jakýmkoliv způsobem odměněni. Tudíž je odkládáme, odkládáme, odkládáme a v duchu doufáme, že je za nás udělá někdo jiný. Bohužel neudělá. Navíc se Petersenová domnívá, že pochůzková paralýza je další z ukazatelů syndromu vyhoření.
Jak se tedy s pochůzkovou paralýzou vypořádat? Jednou z odpovědí je, abyste zvolnili v práci a naučili se více relaxovat. Účinným lékem jsou také to-do listy, které vás nutí k tomu, abyste své denní úkoly splnili. Řiďte se také pravidlem – co můžete udělat nyní, neodkládejte na zítra. Uvidíte, že se časem naučíte, jak na pochůzkovou paralýzu lišácky vyzrát.
