Ten den měla v očích smutek. Dvorní fotografka Ivety Bartošové vzpomíná na poslední focení před její sebevraždou

Iveta Bartošová byla víc než jen popová hvězda. Byla symbolem určité éry, emocí i křehkosti, která se vymykala běžným škatulkám. Její hlas měl schopnost obejmout i zneklidnit, její přítomnost dokázala rozzářit místnost, a zároveň v sobě nesla tichý stín. Její život byl plný extrémů. Velkých návratů i pádů, lásek a zklamání, obdivu i tlaku, který jen málokdo unese. Ona to neunesla, zemřela 29. dubna 2014, když dobrovolně ukončila svůj život skokem pod vlak. Jak na ni vzpomíná fotografka Lenka Hatašová a co by jí vzkázala?

Když se rozsvítila světla

Na začátku spolupráce fotografky a zpěvačky nebyla žádná velká strategie, ale postupně vznikající důvěra. Obě se potkávaly už v době, kdy Iveta aktivně spolupracovala s médii a potřebovala kvalitní fotografie. Z profesního kontaktu se stalo postupně dlouholeté tvůrčí partnerství a nakonec i blízký vztah, který přesahoval běžnou spolupráci. Jaké bylo fotit Ivetu?

„Portrétovat hvězdy bývá na jednu stranu jednoduché v tom, že celkem přesně vědí, co se jim líbí a co ne. A Iveta nebyla výjimkou, čímž mi celý proces usnadňovala. Znaly jsme se a pracovaly spolu dlouho, takže i já jsem věděla, jaký úhel či výraz jí nejlépe svědčí,“ vzpomíná Lenka Hatašová. Iveta byla velmi fotogenická, a jak říká fotografka, slušelo jí téměř všechno. „Ale i tak si výsledné portréty pečlivě vybírala,“ dodává. A pokud jde o náladu a komunikaci? Ta se prý lehce měnila v souvislosti s okolnostmi Ivetina života, ale vždycky si společné chvíle většinou užily, ať se dělo, co se dělo.

Ticho a smutek mezi záblesky

Silně to dokládá i jejich poslední focení, které proběhlo v březnu, několik týdnů před Ivetinou smrtí. Lenka je také autorkou posledních Ivetiných fotografií. Dnes na ně pohlíží s odstupem i bolestí. „Ivetu jsem v ten den viděla naposledy, i když jsme spolu pak ještě párkrát telefonovaly. Zmíněné portréty se mimořádně povedly, Iveta z nich byla nadšená a netušila, že zanedlouho bude jeden z nich na chvíli zdobit její náhrobek. Když se ale pozorně podíváte na její oči, je v nich velký smutek, a ten jsem během našeho fotosession vnímala silně, nejen zpětně v kontextu událostí. Zaregistrovala jsem i pár signálů o tom, že jí není celkově dobře, o konkrétní pomoc si bohužel ale neřekla,“ vzpomíná dnes fotografka.

Okamžiky, které zůstávají

Vzpomínky na Ivetu ale nejsou pro Lenku Hatašovou jen melancholické, mnohé jsou plné života. „Hodně se mi líbilo její krátkovlasé období. Tehdy jsem ji fotografovala u ní doma, jak v rámci tréninku buší do profesionálního boxerského pytle, který tam měla pověšený. Od té doby, kdykoliv podobný pytel zahlédnu, vzpomínka na Ivetu mi vždycky proběhne hlavou,“ usmívá se fotografka. Další se týká Ivetiny svatby s Jiřím Pomejem. „Byla jsem exkluzivní fotografkou jejich svatby na zámku Hluboká, a na tu skvělou party do časných ranních hodin vzpomínáme s ostatními účastníky dodnes. Byl to víkend plný lásky, radosti a štěstí, a ať už se pak život vyvíjel jakkoli, tyhle prožitky stály určitě za to,“ říká Lenka Hatašová.

Přání, které míří do nebe

Iveta by 8. dubna oslavila šedesáté narozeniny. Pro Lenku Hatašovou ale nezmizela. Co by jí popřála tam nahoru? „Já věřím, že tu Iveta, stejně jako ostatní, co odešli, v nějaké podobě s námi stále je. Takže můj vzkaz zní: Milá Kim, je to neuvěřitelné, že už je ti šedesát. Krása ti neubyla, jen za těmi několika vráskami vidím všechno to, čím sis prošla. Drž se, a nesnaž se být silná!“.

Na vysvětlenou, Kim říkala Lenka Ivetě podle jedné z jejích muzikálových rolí. „Tu poslední větu kopíruji z jednoho z našich posledních mailů, který jsem teď ve své mailové schránce po letech objevila,“ dodává fotografka. Možná právě v té poslední větě je skrytý klíč k pochopení Ivety Bartošové. Žena nemusí být silná, aby se stala nezapomenutelnou.