Hostem našeho nejnovějšího rozhovoru byla zpěvačka Anna K., která se před několika dny vrátila z dovolené na Bali. I s těžkým jet lagem přišla do redakce Marianne.cz, aby nám povyprávěla, jaké dobrodružství během cesty zažila, jak se těší na své závěrečné turné k úspěšnému albu Údolí včel, které začalo 4. listopadu a pokračuje po celé České republice, a nakonec nám prozradila, jak jako žena, která musela v životě překonat spoustu překážek, vnímá novou generaci a jejich problémy.
Přestože ji po návratu trápila velká únava, cesta na Bali, kde byla úplně poprvé, prý rozhodně stála za to. „Byla to pecka. Byla jsem tam jen tři týdny a klidně bych tam vydržela ještě další měsíc. Letěla jsem sama a bála jsem se, že tam tak dlouho nevydržím. Nevěděla jsem, co to se mnou udělá. Bylo o mě ale skvěle postaráno, měla jsem tam české přátele, kteří se mnou jezdili na výlety a měla jsem tam skvělé zázemí,“ říká v úvodu rozhovoru Anna K. „To je tak extrémně jiný svět. Sice jsem první den skončila na kapačce kvůli únavě a stresu, které jsem si tam už přivezla z domova, ale když mě nabombili vitamíny, bylo to úžasné. Viděla jsem a zažila jsem spoustu věcí. Byla jsem v méně turistických oblastí a do města se dojíždělo,“ vypráví zpěvačka a zmiňuje, že doprava je tam naprosto šílená. „Tam se jede dvacet kilometrů dvě hodiny. Já jsem celý rok zavřená v autě v kolonách na naší D1 a doufala jsem, že si právě od cestování autem odpočinu. To bylo asi jediné, co bych Bali vytkla.“
Co se týče hledání vnitřního klidu, kvůli kterému často Češi na Bali jezdí, se nám Anna K. svěřila, že sama na takové duchovní věci nikdy příliš nebyla. „Tam to ale na vás tak dýchne, ale záleží, v jaké životní situaci se zrovna nacházíte. Když tam člověk přijede, čeká, že se něco dostaví, že vám někdo pomůže… Stejně tomu ale sami musíte jít naproti. Mě to poznamenalo velmi, ale času bylo málo. To bych musela denně jezdit po chrámech a očistných ceremoniálech – já byla na dvou. Líbilo se mi, že jsem byla na místě, kde nebylo moc turistů a bylo to spíše lokální. Nechtěla jsem, aby se mnou někdo manipuloval a říkal mi, kam mám jít a kde mám co zapálit a podobně. To se mi nelíbilo. Když jsem pak ale odcházela z jednoho rituálu, tekly mi slzy. I teď, když o tom mluvím, to cítím. Byl to úlet,“ popisuje své zážitky zpěvačka.
Dokonce byla objednaná na další kúry pro psychické a fyzické uvolnění, ale nestihla to. Proto není pochyb, že se musí na Bali vrátit. „A příště se tam nechám na stará kolena potetovat. Už jsem měla vybrané, co to bude, ale musela jsem si vybrat, zda poslední den strávím s tatérem v bolesti, nebo půjdu na svou oblíbenou černou lávovou pláž. Jelikož jsem ještě nebyla na sto procent přesvědčená o tetování, šla jsem na pláž a dobře jsem udělala, protože tam zrovna místní záchranná stanice vypouštěla želvy do moře,“ vypráví.
Přestože jí mrzí, že má tolik práce, že neví, kdy se na Bali opět dostane, má před sebou povinnosti, na které se těší. 4. listopadu zahájila ve Velkém Meziříčí závěrečné turné k velmi úspěšnému albu Údolí včel a míří dál do Brna, kde vystoupí 8. listopadu a bude pokračovat dál do dalších sedmi měst. Toto turné je pro ni podle jejích slov výjimečné. „Z alba Údolí včel jsme vytěžili naprosté maximum. Je na něm spousta výrazných písní – z jednoho alba byly dvě písničky nominované na cenu Anděl, což si za svou dlouhou kariéru nepamatuji, že by se někdy povedlo. Tohle album je pecka,“ říká s úsměvem Anna K.
Během turné navštíví mnoho měst včetně již zmíněného Brna, dále pak například Opavu, Kolín, Domažlice nebo Týnec nad Sázavou. Místa prý vybírají podle toho, kam se vejde scéna, a aby to dávalo smysl. „Ráda bych hrála v klubu pro sto lidí, ale tam by se nevešla scéna ani my. Ale snažíme se nádhernou scénu od scénografa Marka Cpina přivézt i do menších měst, i když lehce zredukovanou. Dále také velmi záleží na tom, jací jsou tam pořadatelé, nebo kde máme dobré zkušenosti i vztahy a nakonec zkoušíme místa, kde jsme ještě nebyli a mají o nás velký zájem,“ vysvětluje zpěvačka a dodává, že se moc ráda vrací právě do Brna do hudebního klubu Sono.
Na koncertech Anny K. většinu publikum stojí, přestože je sál určený k sezení. „Já je vždycky postavím. Mám ráda, když lidi paří. Někde to jde samo a lidé si stoupnou, aniž bych kvůli tomu něco dělala, ale někde jsou zdrženlivější nebo starší. Občas udělám takovou věc, že jen tak mimochodem zmíním, že včera v jiném městě už při téhle písničce lidé stáli a tančili, ale že to nevadí, ať klidně sedí. Dělám takové fórky a ti moji lidi se chytí, uvolní a zjistí, že je jim tak mnohem líp,“ říká se smíchem naše hostka.
Je obdivuhodné, jak zvládá takhle náročné turné, kdy je neustále na cestách a na pódiu. „Nejúnavnější jsou tisíce hodin v dodávce. Já sice můžu jezdit osobákem s řidičem a mít to trochu pohodlnější, ale já jsem ráda se svými kluky, jsem ráda, že jsme spolu a nedokážu si představit, že by mě dovezli na koncert, jenom bych vyběhla, zazpívala a zase odjela. Někdy jsem ale tak unavená, že si říkám, že už je to moc. Určitě cítím velkou fyzickou únavu. Koncert a publikum mě samozřejmě nabíjí, ale na fyzičce musím makat. Mám také celoživotní problémy se spánkem a spánek je velmi důležitý, jak na fyzičku, tak i na hlasivky. Ale jsem zvyklá překonávat překážky a bolest. Jsem na to zvyklá celý svůj život. I když jsem byla hodně nemocná a měla jsem fyzičku na úrovni mínus 150 procent, tak jsem na pódium vylezla. První dvě písničky mě úplně vystřelily. Kdo to nezažil, asi to nedokáže pochopit. Je to náročné, ale jsem šťastná, že dělám práci, která je mým koníčkem. Obdivuji lidi, kteří mají náročnou práci a ani je vlastně nebaví,“ konstatuje Anna K.
V souvislosti s tím příliš nechápe mladší umělce, kteří mají potřebu dát si od své práce na chvíli pauzu. „Těm bych vzkázala, aby tuhle profesi nedělali, protože pokud mají potřebu dát si pauzu, tak to nemají dostatečně rádi. Já jsem v tomhle lev a žádný pauzy nepotřebuji. Zkrátka jedu. Byla jsem několikrát velmi vážně nemocná a stejně jsem si žádné pauzy nedávala. Naopak – mně to přináší radost. Já mám kolem sebe lidi, kteří to chtějí dělat pořád. A už nemůžou a nadávají občas na to – i já. Ale nedokážu si představit, co bych bez toho dělala, vystupuji od svých osmi let. Nemohla bych bez toho žít. Možná na Bali... dva měsíce.“ říká se smíchem zpěvačka.
Anna K. je žena, která za svůj život musela překonat mnoho těžkých a náročných překážek. Proto je zajímavý její pohled na dnešní mladou generaci, kterou starší lidé považují za tzv. sněhové vločky, které nic neustojí a hned se sesypou. „Mladí lidé to mají těžký. Nedokážu si vlastně moc představit, jak by to vypadalo, kdyby mi teď bylo 18 let. Já byla tehdy stejné střevo jako jsou mladé holky dnes. Měla jsem úplně jiné starosti, než mám teď. Já jsem se v té době hodně sesypala, protože mně v té době zemřela máma. Měla jsem různá úskalí a krize. A myslím, že tenhle svět je úplně pominutý, rychlý a klade na mladé lidi extrémní a nesplnitelné nároky. Navíc žijí ve virtuálním světě, nejdou spolu na pivo, nesejdou se osobně. Určitě to slyší ze všech stran a nesnášejí to, protože mobil je jejich svět,“ konstatuje zpěvačka.
„Možná se sesypávají právě proto, že mají své idoly a influencerky. Teď budu znít jako boomer, ale mně to přijde trochu jako prostituce. Kdybych měla dceru, nechtěla bych, aby se někde špulila a dělala ze sebe husu. Neříkám, že všichni influenceři jsou takoví. Někdo se tam umí dobře prodat, umí se tím živit, umí lidi přes kameru oslovit. Ale pořád to není face to face. Je to takové falešné – ani ve skutečnosti nevypadají tak, jak vypadají. Žít v tomhle světě musí být pro mladé lidi strašně náročné. A když nemají dobré vzory v rodičích nebo prarodičích, tak je hledají na internetu a to je to peklo. Pak se právě rozpouštějí jako sněhové vločky, protože nedosáhnou těch věcí, o kterých nevědí, že jsou lež. Z toho se pak lidi hroutí,“ popisuje svůj pohled Anna K.
Mnoho starších lidí, kteří se se svými traumaty a problémy vypořádávali sami a představa jít k psychologovi, pro ně byla naprosto bláhová, vnímají mladé lidi, kteří se nebojí jít na terapii, že je to jejich slabost. Anna K. ovšem souhlasí s tím, že je dobře, že se mladí lidé učí léčit svou psychiku a nestydí se říct si o pomoc. „Je to dobře. I když je pravda, že se teď zase roztrhnul pytel s koučema, kteří nemají třeba vůbec žádné vzdělání. Pokud ale máte problémy, starosti a nevíte kudy kam, je dobré najít někoho, kdo vám pomůže. Když máte zlomenou nohu, jdete k chirurgovi. Ten vám dá sádru, pak musíte rehabilitovat, chodit na fyzioterapie a makat na tom, abyste mohli znovu chodit. Stejné je to i s psychikou. Když je to semele, tak si sami nepomůžou. To by musel být někdo opravdu hodně silný a mít navíc dobré zázemí,“ říká zpěvačka a sama přiznává, že i na ní toho bylo tolik, že to nedokázala sama zvládnout. „A vůbec se nestydím za to, že jsem si řekla o pomoc. I teď po návratu z Bali si to všechnu budu chtít srovnat. Já mám svůj tzv. psycho tým a jsem za to ráda. Někdy mi stačí si hodinu popovídat třeba jen po telefonu. A když jsem v úzkých, tak jsem ráda, že mám někoho šikovného a vzdělaného, na koho se můžu obrátit,“ uzavírá zpěvačka Anna K. rozhovor.
Zdroj: rozhovor s Annou K.
Rozhovor s Annou K.
79 Kč
79 Kč
84 Kč
