Zase to mám dělat já? Mediátorky někdy řeší i to, kdo poveze dítě na fotbal. Kdy se ještě jejich služby hodí?

Jana a Petr jsou po rozvodu, mají desetiletou dceru Elišku a péči mají rozdělenou. Jenže Eliška začala chodit na florbal. Trénink je dvakrát týdně – a pokaždé v době, kdy má být u tatínka. „Já přece nechci být jen taxikář,“ říká Petr. Jana zase nechápe, proč by dcera měla kvůli jeho týdnu o tréninky přijít. Oba hledali dlouho nějakou shodu, až jim někdo poradil, aby zkusili rodinnou mediaci. Na ní se ukázalo, že spor ve skutečnosti není o florbale.

Mohlo by se vám líbit

„Už si s tatínkem nerozumíme.“ Jak dětem citlivě říct, že se rodiče rozcházejí? Odhoďte emoce a jednejte v klidu

Společnou řeč našli díky mediaci

Petr měl pocit, že přichází o společný čas s dcerou. Jana zase vnímala, že většinu organizace kolem Elišky zajišťuje ona. Nakonec se díky mediaci domluvili, že Petr bude dceru na jeden z tréninků vozit, i když je právě v jeho péči. Z cesty autem, která původně vypadala jako další povinnost, se tak stal jejich pravidelný společný čas. Právě takové situace mediátorky znají ze své praxe. „Občas slýcháme, že jeden z rodičů nechce být jen řidičem. Přiznám se, že mě to vždy trochu zamrzí. Ve skutečnosti je totiž cesta autem často jednou z mála chvil, kdy si dítě s rodičem nerušeně povídá,“ říká mediátorka Andrea Vyskočilová, jedna ze zakladatelek mobilní aplikace app2us Rodina, která pomáhá řešit každodenní fungování rodičů po rozchodu.

Kroužek je někdy jen špička ledovce

Podle mediátorek Andrey Vyskočilové a Michaely Radoušové tvoří kroužky, školní pomůcky, změny rozvrhu nebo organizace péče přibližně 90 procent rodinných mediací, které řeší rodiče zejména během školního roku. Na první pohled jde o maličkosti. Jenže ty často vytáhnou na povrch starší neshody. Jeden rodič chce, aby dítě mělo co nejlepší známky, druhý ho nechce připravit o sport a volný čas. Jeden má pocit, že všechno zařizuje, druhý zase, že mu bývalý partner zasahuje do života. „Takové situace by řešili i rodiče, kteří spolu žijí, po rozchodu ale bývá mnohem složitější najít shodu,“ vysvětlují mediátorky.

Mohlo by se vám líbit

Raději rozchod než žít se špatným partnerem. Výzkumy ukazují, že ženy ukončují nefunkční vztahy dřív než muži

Kdo se bude starat o babičku?

Rodinná mediace ale rozhodně není jen pro rozvedené rodiče. Do poradenských místností přicházejí také sourozenci, kteří se nedokážou domluvit na péči o stárnoucího rodiče. Jeden bydlí blízko a vozí maminku k lékaři, druhý žije daleko a pomáhá finančně. Oba mají pocit, že dělají víc než ten druhý. Podobné konflikty mohou vzniknout také kolem bydlení seniora, rozdělení povinností nebo později kolem dědictví. Najednou se neřeší jen peníze a majetek, ale i staré křivdy: kdo se o rodiče staral, kdo za nimi jezdil, kdo pomáhal a kdo „zmizel“.

Mediátor není rozhodčí

Mediátor nerozhodne, kdo má pravdu, komu připadne dítě ani kdo má zaplatit účet. Pomáhá stranám, aby spolu dokázaly mluvit a hledat řešení, které jsou schopné přijmout. Výsledkem nemusí být žádná velká životní dohoda. Někdy je to prostě domluva, kdo bude vozit dítě na trénink, kdo zaplatí lyžařský kurz nebo jak si sourozenci rozdělí péči o rodiče. Podle obou mediátorek navíc žádný rodičovský plán není definitivní. Dítě roste, mění se jeho rozvrh, zájmy i potřeby. „Život nejede podle jízdního řádu a rodiče se musí umět přizpůsobovat tomu, jak dítě roste a mění se jeho potřeby,“ říká Andrea Vyskočilová.

Proč mediátora zkusit dřív?

Přesto lidé mediaci často vyhledají až ve chvíli, kdy už spolu prakticky nejsou schopni mluvit. Přitom v ten moment už může být hledání dohody těžké. Na mediaci je dobré pohlížet ne jako na poslední zastávku před soudem, ale jako na způsob, jak se soudu vyhnout. Protože rodinné spory někdy začnou zdánlivě nevinnou větou: „Proč bych to měl dělat zase já?“ Jít za mediátory je vlastně ideální možnost, jak z problému vybruslit. Naproti vám totiž bude sedět někdo, kdo není ani na jedné, ani na druhé straně.

Zdroj: Autorský text, Mgr. Andrea Vyskočilová, Mgr. Michaela Radoušová, app2us.cz