Raději rozchod než žít se špatným partnerem. Výzkumy ukazují, že ženy ukončují nefunkční vztahy dřív než muži

Ženy prý utíkají ze vztahů. Muži prý nevydrží samotu. Realita je ale složitější. Psychologické studie ukazují, že ženy si často dokážou přiznat, když vztah nefunguje, a mají odvahu odejít, místo aby setrvávaly v něčem, co je dlouhodobě neuspokojuje. Ne proto, že by byly méně loajální, ale proto, že se na vztah dívají jinou optikou.

Proč ženy častěji vztahy končí

Kdo obvykle udělá první krok a řekne „končíme“? Statistiky a výzkumy dlouhodobých vztahů ukazují jasný trend. Ženy častěji než muži podniknou první krok k ukončení vztahu nebo manželství. Například v případě manželství přichází návrh na rozvod od žen ve zhruba dvou třetinách případů.

To ale rozhodně neznamená, že by ženy rozchody „způsobovaly“. Spíše jsou aktivnější v rozhodování, když se jejich potřeby a spokojenost dlouhodobě snižují. Ale vztah nekončí ze dne na den, často prochází dlouhodobým poklesem spokojenosti, který může trvat roky, než dojde k rozhodnutí.

Jak ženy vnímají „špatný vztah“

Ženy mají často „radar na nepohodu“, pokud jde o láskyplné vztahy. Citlivě vnímají, když ve vztahu něco neklape, dříve si všimnou signálů nespokojenosti a snaží se problémy řešit. Rozhovorem, kompromisy, nebo terapií (pokud je ovšem ten druhý ochoten ji podstoupit). Když snahy nemají žádný efekt, ukončení vztahu není slabost, ale naopak odvážné rozhodnutí pro vlastní duševní pohodu.

Navíc, proč ten krok neudělat, když máme finanční nezávislost, která nám dovoluje volněji se rozhodovat, aniž bychom se musely klepat strachy, co bude dál. Muži jsou možná překvapivě větší „držáci“, a to i tehdy, když vztah stagnuje. Po rozchodu ale bývají citově víc zasažení a častěji pociťují větší osamělost než ženy.

Strach ze samoty? To už neplatí

Tendence setrvávat ve vztahu za každou cenu může mít různé příčiny – strach ze samoty, obavy ze změny nebo finanční nejistotu. Ale společenské role se mění a taky hodnoty a motivace. Ženy častěji přiznávají, že když jejich hodnoty a očekávání nikdo nenaplňuje, jsou ochotné jednat. Investují taky víc do takzvané emocionální práce na vztahu, tedy do vyjednávání, vcítění a péče. Silná sociální podpora mimo partnera, například od přátel nebo rodiny, jim navíc přechod do single života silně usnadňuje.

Na druhou stranu není ale takové dobrovolné rozhodnutí vztah ukončit pro ženy procházka růžovou zahradou. Studie ukazují, že ženy mají před rozchodem větší nárůst užívání antidepresiv než muži, takže proces ukončení vztahu a jeho emoční dopad bývá pro ženy silně intenzivní a projevuje se i na zdraví.

Zdroje: Autorský text, PsyPost, PubMed, Psychology Today