Byt v historickém činžovním domě na Masarykově nábřeží měl jednu výhodu, kterou žádná rekonstrukce nedokáže vytvořit: výhled na Vltavu, Žofín a panorama Hradčan. Proměna proto nestála na snaze starý interiér přepsat, ale najít způsob, jak do secesního domu z počátku 20. století dostat současný způsob života, aniž by zmizela jeho atmosféra. Původní špaletová okna, štuky i zdobené dveře zůstaly, zatímco novou vrstvu tvoří bělený dub, teraco, mosaz a promyšlené vestavby.
Dům, který vznikl v letech 1903 až 1905 podle návrhu architektů Josefa Brzáka a Františka Weyra, měl dispozici typickou pro svou dobu. Směrem k nábřeží ležely dva průchozí pokoje, středem bytu vedla dlouhá chodba zakončená koupelnou a do dvora se obracely obslužné místnosti, pokoj služebné a další obytný pokoj. Rekonstrukce tuto logiku úplně nezrušila. Naopak z ní vyšla a pouze ji přizpůsobila dnešnímu životu.
Nejdůležitější změna se odehrála ve středu dispozice. Původní chodba dnes funguje jako hlavní osa, která vede od vstupu až do obytné části s kuchyní. Jednu její stranu tvoří souvislá nábytková stěna z běleného dubu. Na první pohled působí velmi klidně, ve skutečnosti ale ukrývá vše, co byt potřebuje. Jsou v ní úložné prostory, technické zázemí, toaleta se sprchou pro hosty a zároveň průchody do soukromých pokojů. Některé dveře jsou součástí obkladu natolik nenápadně, že je prozradí pouze subtilní svislá mosazná madla. Vstupní část zjemňuje drážkované obložení a velké podsvícené kruhové zrcadlo, které na konci chodby vytváří výrazný orientační bod.
Ložnice se ukrývají za nábytkovou stěnou
Směrem do klidnějšího vnitrobloku se charakter bytu mění. Do hlavní ložnice se vstupuje nikou s repasovanými historickými dveřmi, zatímco někdejší pokoj služebné se proměnil v koupelnu přístupnou přímo z ložnice. Druhá část vestavby skrývá vstup do dětského pokoje, šatnu i další koupelnu s vanou. Nábytek v bytě funguje jako skutečný architektonický prvek, který organizuje dispozici a nahrazuje část klasických příček. Díky tomu zůstává dlouhá osa bytu přehledná a klidná, přestože za jejími dřevěnými panely probíhá poměrně složitý provoz.
Foto: Martin Čeněk
K řece se byt otevírá a nabírá světlo
Největší proměnou prošla část obrácená k Vltavě. Koupelna, která původně uzavírala střední trakt, se posunula a uvolněný prostor se mohl propojit s obytnými místnostmi. Zároveň se objevila původní valená klenba. Dnes pod ní stojí vysoké kuchyňské skříně a kuchyň směrem do jídelny pokračuje už jen nízkou nenápadnou sestavou. Odstraněním příčky mezi dvěma pokoji u řeky vznikl jeden velkorysý obytný prostor. Tady nejvíc vyniká poloha bytu. Odpolední a večerní světlo proniká přes historická okna hluboko dovnitř a kreslí stíny na dubové podlaze i světlých stěnách.
Tmavý portál může pokoj otevřít i rozdělit
Do převážně světlého interiéru vstupuje jeden výrazný kontrast. Dřevěný portál z tmavě mořené dubové dýhy odděluje obývací část od kuchyně s jídelnou a zároveň v sobě ukrývá oboustrannou knihovnu i skládací dveře. Není pouze dekorací. Podle potřeby lze část prostoru uzavřít a vytvořit soukromější pracovnu nebo místo pro hosty. Výklopné lůžko je přitom během běžného dne schované v bílé drážkované skříni, takže hlavní místnost zůstává vzdušná. Tento princip se opakuje napříč celým bytem.
Původní prvky prošly pečlivou obnovou. Zachovala se secesní špaletová okna, štuková výzdoba stropů i zdobené dveře s leptanými skly a jemnými florálními motivy. Zajímavým detailem je barevné odlišení jednotlivých vrstev. Historické prvky dostaly odstín slonové kosti, zatímco novější části jsou čistě bílé. Rozdíl není na první pohled dramatický, ale při bližším pohledu umožňuje rozeznat, co patří k původnímu domu a co přinesla rekonstrukce. Podobně jemně fungují i materiály. Světlý bělený dub doplňuje bílá, lité terrazzo a přírodní mosaz. V koupelně pro hosty se objevil výraznější moment v podobě modré skříňky pod umyvadlem, která navazuje na modrá sklíčka v terrazzu. Ostatní koupelny zůstávají mnohem střídmější a pracují s bílou hexagonální mozaikou, skrytým osvětlením a velkými zrcadly.
18.-21.9. 2026
powered by
Stromeček na podlaze připomíná původní byt
Jednotícím prvkem hlavních místností jsou dubové vlysy kladené do tradičního stromečku. Ani tady ale nejde pouze o dekoraci. V průchodech přes střední část bytu se jejich směr mění a prkna jsou položena podélně, aby podpořila logiku pohybu mezi jednotlivými zónami. Historický charakter připomínají také retro žebrové radiátory a kulaté vypínače. Vedle nich přitom funguje skrytá klimatizace, podlahové vytápění koupelen a současná sanitární technika. Výraznou roli mají mosazné detaily. Objevují se na nových dveřních madlech i svítidlech a navazují na původní secesní kování. Právě díky podobným detailům nepůsobí současná vrstva vedle té historické cize.
