Stačí krátký pohled a náš mozek už si o vás vytváří první představu. Než stačíme pozdravit, představit se nebo říct jedinou souvislou větu, může být rozhodnuto, zda na druhého působíme sympaticky, důvěryhodně nebo sebevědomě. Co přesně při prvním setkání sledujeme – a proč někdy stačí opravdu jen zlomek sekundy?
Potkat někoho poprvé znamená pro mozek malý informační sprint. Z několika málo signálů se snaží co nejrychleji odhadnout, s kým má tu čest. Všímá si tváře, výrazu, držení těla, hlasu, ale také celkového vzhledu a oblečení. A přestože si rádi myslíme, že člověka posuzujeme především podle toho, co říká, první hodnocení často vzniká ještě předtím, než vůbec dostaneme příležitost ho poznat.
Jak rychle si vlastně názor vytvoříme? Hodně rychle. Výzkumy psychologů ukazují, že lidé dokážou při pohledu na tvář během pouhých 100 milisekund (tolik trvá mrknutí oka) podvědomě vyhodnotit například důvěryhodnost, kompetenci nebo sympatičnost. U důvěryhodnosti přitom rychlé hodnocení zůstávalo pozoruhodně podobné i tehdy, když měli lidé na posouzení mnohem více času. V reálném životě si tedy mozek nedopřává dlouhou pauzu na rozmyšlenou.
Nejprve reaguje a teprve pak nám umožňuje dojmy korigovat. Je to tak trochu paradox prvního dojmu. O tom druhém nevíme nic, přesto si o něm můžeme myslet, že je třeba bručoun nebo arogantní. Lidé podle průzkumu, kteří mají dětsky působící rysy, jsou vnímaní ostatními jako fyzicky slabší, naivnější a submisivnější. Zároveň ale taky jako čestnější, laskavější a vřelejší. Atraktivní obličej zase může působit, že je člověk inteligentní a kompetentní. Ale vypadat kompetentně ještě ani omylem neznamená, že ten člověk skutečně kompetentní je.
Oblečení není jen otázkou vkusu
O prvním dojmu rozhoduje i to, co máme na sobě. Oblečení nevnímáme pouze jako jednotlivé kusy látky, ale jako součást celkového obrazu člověka. Výzkumy ukazují, že podle oblečení si lidé vytvářejí rychlé soudy například o tom, zda někdo působí sebevědomě, úspěšně, přístupně nebo kompetentně. A taky k tomu nepotřebujeme žádné dlouhé pozorování. Ten svetr, sako nebo boty, které jste si ráno vybrali jen podle toho, „co se hodí“, nebo v čem se cítíte dobře, můžou posílat okolí víc informací, než si uvědomujete.
Oblečení může ovlivnit i nás samotné
To, co máte na sobě, ale neovlivňuje jen ty druhé, ale může působit i opačně. Tedy na vás samotné. Existují výzkumy zaměřené na takzvanou enclothed cognition, tedy myšlenku, že oblečení může ovlivňovat naše psychické nastavení a chování, zejména pokud si s určitým typem oděvu spojujeme konkrétní vlastnosti nebo společenskou roli. Nejde jen o to, „jak vypadám“, ale i o to, „jak se v tom, co mám na sobě, cítím a jak se díky tomu chovám“. Outfit může fungovat jako určitý psychologický spínač. Může nám dodat jistotu, profesionalitu nebo naopak uvolněnost.
Rychlost, s jakou si o někom vytvoříme první dojem, není ale důkaz, že je stoprocentně přesný. První dojmy můžou být ovlivněné předsudky, vzhledem, aktuální náladou i tím, co si do konkrétní situace sami přinášíme. Proto taky psychologové varují, že první dojmy jsou náchylné k omylům, přesto máme tendenci se jich držet jako klíště a později je jen těžko měníme. Jak říkají odborníci, celková „úspěšnost“ prvních dojmů je zhruba 30 procent. Jeden výzkum sledoval, jak budou ostatní reagovat na lidi s narcistickými rysy. Narcisté získali velmi pozitivní hodnocení během krátkého setkání. Působili příjemně, ale jak se účastníci setkávali častěji, jejich hodnocení se postupně zhoršovalo. První dojem může zachytit charisma okamžiku, ale ne nutně charakter člověka. Co to tedy znamená? Že první dojem není vytesaný do kamene.
