Po letech strávených mezi Tokiem, New Yorkem, Římem a dalšími evropskými městy si majitel tohoto turínského bytu konečně pořídil místo, kam se může vracet. Nechtěl však jen další přechodné bydlení podobné hotelovému pokoji. Přál si osobní, pohodlný a dokonale funkční domov, který bude odpovídat jeho životnímu stylu i profesi šéfkuchaře.
Byt o rozloze 135 metrů čtverečních se nachází v historickém domě v centru Turína. Jeho proměnu navrhl architekt Matteo Magnabosco, který dostal velkou volnost. Majitel totiž kvůli práci často pobýval v zahraničí, takže většina rozhodnutí probíhala na dálku a architekt měl na starosti téměř celý proces od návrhu až po dokončení. Výsledkem je současný interiér, který působí čistě a klidně, ale rozhodně ne neosobně.
Hlavní pozornost se od začátku soustředila na obytnou část. Majitel sice dnes působí spíše v manažerské roli a věnuje se otevírání nových restaurací, vaření a víno ale zůstávají jeho velkou vášní. Kuchyň proto neměla být jen nenápadným koutem u stěny. Stala se středem domácnosti, pracovním prostorem i místem, kde se schází přátelé a kolegové. Dominantou je velký bílý kuchyňský ostrůvek. Díky čistým liniím a světlým plochám působí téměř jako samostatný kus nábytku, zároveň ale nabízí dostatek místa pro přípravu jídla. Majitel ho může využívat při běžném vaření, při zkoušení nových receptů i ve chvíli, kdy má kolem sebe hosty.
Původní varná deska byla pro člověka zvyklého na profesionální kuchyně příliš malá. Nahradila ji proto indukční deska široká 90 centimetrů s plně flexibilní varnou plochou, na níž lze nádoby rozmístit podle potřeby. Součástí řešení je výsuvná skleněná digestoř. Po zapnutí se pomocí motorizovaného systému zvedne z pracovní desky a její výšku lze upravit tak, aby zachytila páru co nejblíže vaření. Kvůli instalaci této technologie bylo nutné stávající pracovní desku přímo na místě upravit. Nešlo tedy jen o kosmetickou proměnu kuchyně, ale o technicky náročnější zásah, který měl přiblížit domácí provoz profesionálním nárokům majitele.
Na kuchyň navazuje velký jídelní stůl. Právě ten patřil mezi nejdůležitější požadavky celého návrhu. Majitel u něj může pořádat večeře pro přátele, ochutnávky i pracovní setkání. Kuchyň a jídelna spolu fungují jako jedno společenské centrum, ve kterém se vaří, jí i dlouho diskutuje.
Bílý základ doplňuje šedá, zelená a přírodní dřevo
Čistá bílá barva v interiéru odkazuje na pořádek a přesnost profesionálních kuchyní. Objevuje se na kuchyňském ostrůvku, stěnách i dalších velkých plochách. Architekt ji ale vyvážil dřevem, sklem, kamenem a několika tlumenými odstíny, takže byt nepůsobí sterilně. Barevná paleta pracuje hlavně s jemnou šedou, šalvějově zelenou a přirozenými odstíny dřeva. Barvy se neobjevují na velkých plochách v podobě výrazných kontrastů. Spíše postupně procházejí celým bytem na textiliích, drobném nábytku, koupelnových obkladech a jednotlivých doplňcích. Kombinace mramorových povrchů, skla a dřeva dává prostoru uhlazený základ, který změkčují prvky inspirované severským designem. Patří k nim jednoduché příborníky, nábytek na subtilních nožkách, vintage grafiky a textilie v zastřených tónech.
Byt není zaplněný množstvím dekorací. Charakter mu dodávají především pečlivě vybrané kusy nábytku, knihy, obrazy a materiály, které se příjemně doplňují. Velkou roli hraje také osvětlení. V otevřené obytné části nestačí jedno centrální svítidlo, proto architekt pracoval s několika zdroji světla. Některé osvětlují pracovní plochy, jiné vytvářejí příjemnější atmosféru kolem jídelního stolu nebo odpočinkové zóny. Večer se tak může charakter místnosti snadno změnit podle toho, zda se právě vaří, večeří, nebo odpočívá.
Velká sedačka vyvažuje energii kuchyně
Zatímco kuchyňská část je dynamická a soustředěná na činnost, obývací zóna má mnohem klidnější charakter. Jejím základem je rozměrná rohová pohovka, která nabízí dostatek místa k odpočinku po návratu z cest i k posezení s větší společností. Pohovku doplňují nízké stolky, textilie v neutrálních odstínech a několik barevných akcentů. Obývací část díky tomu působí uvolněněji než kuchyň, přesto s ní drží pohromadě. Navazuje na bílý základ, šedozelené tóny a dřevo použité v dalších místnostech.
Foto: Massimiliano Sticca
Na jedné ze stěn vznikla knihovna, která interiéru dodává osobnější vrstvu. Majitel sem může ukládat knihy, předměty z cest i věci spojené s gastronomií. Výběr obrazů a grafik zároveň připomíná, že jde o domov člověka, který velkou část života strávil mezi různými městy a kulturami. Architekt nevytvořil jen elegantní kulisu, ale prostor, který se může dál měnit a postupně zaplňovat vzpomínkami.
Doporučujeme
reklama
Koupelny navazují na zbytek bytu
Současnou podobu dostaly také koupelny. Místo hladkých jednobarevných stěn se zde objevují trojrozměrné obklady s kameninovým vzhledem, které vytvářejí jemnou hru světla a stínu. Doplněné jsou šalvějovými odstíny, takže přirozeně navazují na barevnost obytných místností. Ani zde se návrh nesnaží zaujmout přemírou dekorací. Důraz je kladený na materiál, kvalitní zařizovací předměty a promyšlené osvětlení. Koupelny proto působí současně, ale zároveň klidně a nadčasově. Celý byt stojí na podobném principu. Každá místnost má vlastní funkci a atmosféru, ale opakování barev, materiálů a jednoduchých linií je propojuje do jednoho celku.
