Jak navrhnout domov, který se přizpůsobí svému majiteli, a ne naopak? Rekonstrukce bytu z 50. let v Turíně ukazuje, že někdy stačí dostatek světla, promyšlené dispozice a interiér, který se umí měnit spolu s každodenním životem. Architekt Matteo Magnabosco navrhl interiér pro mladou životní koučku a její způsob každodenního fungování.
Původní čtyřpokojový byt o rozloze 88 metrů čtverečních nezbavil všech příček. Místo radikálního otevření dispozice architekt pracoval s průhledy, novými otvory, sklem a posuvnými panely. Jednotlivé místnosti tak zůstávají rozpoznatelné, ale jejich hranice už nejsou tak pevné. Výsledkem je současný domov, který si zachoval svou útulnost. Barvy a výrazné prvky nejsou samoúčelnou dekorací. Pomáhají vymezovat zóny, chránit soukromí a vést přirozené světlo hluboko do interiéru.
U starších bytů bývá při rekonstrukci častým řešením odstranění co největšího počtu příček. Tady se však architekt rozhodl zachovat základní způsob členění a změnit především vztahy mezi místnostmi. Původně jasně oddělené pokoje získaly nové průchody a vizuální spojení. Interiér díky tomu působí otevřeněji, aniž by se proměnil v jediný velký prostor, ve kterém se vzájemně ruší vaření, práce i odpočinek. Tento přístup je patrný především mezi kuchyní, obývacím pokojem a pracovnou. Místnosti na sebe navazují, ale stále je možné některou z nich částečně nebo úplně uzavřít. Hlavním tématem rekonstrukce se stalo denní světlo. Nové otvory, pevné okno z rýhovaného skla a přímé vstupy na balkony mu umožňují procházet bytem. Světlé povrchy a umírněná barevnost pak pomáhají světlo dále rozptylovat.
Kuchyň se otevřela obývacímu pokoji
Kuchyň tvoří funkční i společenské centrum bytu. Po rekonstrukci už nepůsobí jako uzavřená servisní místnost, ale navazuje přímo na obytný prostor. Úplně bez hranice však nezůstala. Pevná skleněná výplň s pruhovanou strukturou propouští světlo, zároveň ale pohled mezi kuchyní a obývacím pokojem mírně rozostřuje. Oddělení tak není ani úplně průhledné, ani definitivně uzavřené. Kuchyňská sestava kombinuje bílou a šedou s modrými úložnými díly. Barevné skříňky dodávají prostoru charakter, nejsou ale úplně dominantní. Teracový stůl pak přináší hrubší a méně formální materiál, který interiér zbavuje showroomové dokonalosti. Právě drobné nepravidelnosti a kombinace různých povrchů pomáhají vytvořit dojem skutečně obývaného domova, nikoliv prostoru určeného jen k fotografování.
Foto: www.arcreative.it
Modrá knihovna není pouze kusem nábytku
Nejvýraznějším prvkem obývacího pokoje je knihovna sahající od podlahy ke stropu. Tyrkysově modrá konstrukce ale neslouží pouze k ukládání knih. Funguje také jako přechod mezi obývacím pokojem a pracovnou. Knihovna prochází prostorem a stává se součástí architektury bytu. Vytváří práh, filtr i vizuální propojení obou místností. Do pracovny se symbolicky vstupuje skrze knihy, což odpovídá jejímu klidnému a soustředěnému charakteru. Obývacímu pokoji dominuje velká pohovka, která zdůrazňuje jeho společenskou funkci. Interiér přesto nepůsobí přeplněně. Většina úložných prostorů je soustředěna do vestavěných sestav a barevně sladěna s okolními plochami.
Pracovna se může během chvíle proměnit v pokoj pro hosty
Samostatná pracovna byla důležitou součástí zadání. Majitelka potřebovala místo, kde se může soustředit, zároveň však nechtěla vytvořit izolovaný pokoj odříznutý od zbytku domácnosti. Řešením se stal posuvný panel. Podle potřeby může místnost zůstat otevřená a propojená s obývacím pokojem, nebo se naopak uzavřít. Pracovna se pak může změnit také v pokoj pro hosty. Místo pevně určené funkce tak vznikl flexibilní prostor, který se přizpůsobuje různým situacím. Přes den může sloužit k práci, večer se stát pokračováním obytné části a při návštěvě nabídnout potřebné soukromí. Posuvné prvky se v bytě opakují a nahrazují klasické dveře tam, kde by jejich křídla zbytečně zabírala místo nebo vytvářela příliš tvrdé rozdělení.
Terakotový panel chrání soukromou část bytu
Výrazný posuvný panel v terakotovém odstínu se nachází už v blízkosti vstupu. Odděluje obytnou a soukromou část bytu a funguje jako první vizuální filtr. Po posunutí zároveň zakryje šatní prostor u vchodu. To umožňuje rychle skrýt kabáty a běžné věci, které by jinak narušovaly klidný pohled do interiéru. Za panelem se nachází menší chodba vedoucí do koupelny a ložnice. Vestavěná skříň v této přechodové zóně ukrývá také domácí prádelnu. Technické zázemí se tak nemuselo stát součástí koupelny ani kuchyně. Terakotová barva se objevuje v centrální části bytu a pomáhá návštěvníka přirozeně vést dispozicí. Není jen dekorativním akcentem, ale orientačním prvkem, který označuje přechod do intimnější zóny.
Materiály a barvy z obytné části pokračují také v ložnici. Na stěně za postelí se objevuje tapeta s jemným rostlinným motivem, která se opakuje rovněž v prostoru šatních skříní. Vestavěný nábytek v šedých odstínech má ustupovat do pozadí a opticky místnost nezatěžovat. Dřevo interiér zjemňuje a pomáhá udržet pocit domácího tepla. Výrazným detailem je velké textilní svítidlo připomínající list, zavěšené pod stropem. Navazuje na rostlinný motiv tapety a dodává místnosti jemnější, téměř scénografickou atmosféru. Ložnice díky tomu není jen místem pro postel a skříně. Společně s navazující chodbou a koupelnou vytváří soukromou část bytu, která působí útulně, ale zůstává dostatečně světlá.
Dřevo, sklo a keramika propojují celý interiér
V celém bytě pokračuje přírodní dubová podlaha, která jednotlivé místnosti vizuálně sjednocuje. Dřevo se vrací také na nábytkua doplňuje světle šedé, bílé a barevné plochy. Kromě terakotové se v interiéru objevuje pudrově modrá, akvamarínová a tyrkysová. Barvy jsou soustředěny především na nábytek a posuvné prvky, takže mají jasnou funkci a nepůsobí nahodile. V koupelně byly použity lesklé, nepravidelné keramické obklady s polořemeslným charakterem. Jejich povrch odráží světlo jinak než dokonale hladká velkoformátová keramika a přináší do místnosti jemnou proměnlivost. Sklo, textilie a tapety doplňují dřevo a keramiku. Díky opakování stejných materiálů v různých částech bytu působí výsledek jednotně, i když každá místnost nabízí jinou atmosféru.
Nákupní tipy
reklama
Rekonstrukce nepracuje jen se vzhledem
Interiér byl navržen s ohledem na soustředění, odpočinek i společně trávený čas. Každá z těchto činností vyžaduje jinou míru otevřenosti a soukromí, proto v bytě nevzniklo jediné neměnné uspořádání. Posuvné panely dovolují prostory spojovat a oddělovat podle aktuální situace. Rýhované sklo propouští denní světlo, ale omezuje přímé pohledy. Vestavěný nábytek ukrývá praktické zázemí, aby běžné předměty nevytvářely vizuální neklid. Rekonstrukce turínského bytu tak ukazuje, že otevřenější bydlení nemusí znamenat úplné odstranění hranic. Někdy stačí vytvořit hranice, které nejsou pevné. Interiér si díky nim zachovává řád, ale dokáže se měnit společně s člověkem, který v něm žije.
Zdroj: autorský článek
Galerie: Byt z 50. let se otevřel světlu. Posuvné panely mu daly svobodu bez bourání celé dispozice
