Milovaný i zatracovaný. Šumperák se stal symbolem jedné éry a dodnes budí emoce

V 60. letech minulého století se kolem jednoho rodinného domu vytvořil doslova kult. Zájemci stáli fronty na projektovou dokumentaci a plány se mezi lidmi šířily i neoficiální cestou. Šumperák nabízel něco, co tehdejší bydlení postrádalo – velkorysý prostor, dostatek světla a moderní vzhled.

Fenomén, který vznikl v Šumperku

Autorství domu je nejčastěji připisováno projektantovi Josefu Vaňkovi ze Šumperku, podle jehož působiště získal lidové označení „šumperák“. Oficiálně šlo o rodinný dům typu V. První dvě stavby vznikly v Rapotíně, až třetí byla postavena přímo v Šumperku pro ředitele tamní nemocnice MUDr. Arna Všetečku. Nový projekt okamžitě zaujal. Nabízel moderní vzhled, neobvyklé tvary a praktické řešení, které oslovilo tisíce rodin toužících po vlastním bydlení. Dům se dal postavit přibližně za 120 tisíc korun a podle dobových představ ho zvládl jeden zkušený zedník se dvěma pomocníky během několika měsíců.

Před Vaňkovým domem se údajně tvořily fronty lidí čekajících na projektovou dokumentaci. Ta stála 842 korun, což při tehdejší průměrné mzdě kolem 1 500 až 2 000 korun rozhodně nebyla zanedbatelná částka. Není proto překvapením, že se plány často šířily i neoficiální cestou.

Mohlo by se vám líbit

Pražský šumperák si zařídil tak, aby mu interiér připomínal dětství a jeho babičku

Existují ovšem i jisté pochyby o autorství, protože šumperáky jsou nápadně podobně tzv. litovelákům, tedy domům, za kterými stojí architekt Vladimír Kalivoda z Valašského Meziříčí. Ten vypracoval návrh rodinného domu již v roce 1959 pro ředitele Brandýských strojíren Zdeňka Dobeše. Nakonec jich stojí mnohem víc a plány jednoho z nich si měl Vaněk ofotit a vypracovat podle nich svůj vysněný projekt. Vypadalo to dokonce i na soud, ale nakonec k němu nedošlo.

Ve své době působil jako zjevení

Dnes už by málokdo označil šumperák za vrchol moderní architektury, v 60. letech ale představoval mimořádně progresivní řešení. Jeho vzhled připomínal západní rodinné domy a výrazně se odlišoval od tehdejší běžné výstavby. Typickými prvky byla šikmá střecha s velkým přesahem, rozměrná prosklená fasáda nebo promyšlené propojení interiéru s exteriérem. Velká okna přiváděla dovnitř množství denního světla a vytvářela pocit vzdušnosti. Bydlení bylo soustředěno především do prvního patra, zatímco přízemí sloužilo jako technické zázemí. Nacházela se zde garáž, kotelna, prádelna nebo další užitkové místnosti a dům býval částečně podsklepený.

Vzhledem k tomu, že stavbu většinou realizovali mladí lidé prakticky bez zkušeností, kteří si stavební plány různě upravovali, nenajdeme dnes v podstatě jediný šumperák, který by se přesně držel původní dokumentace.

Každý šumperák je vlastně originál

Přestože šlo o typový projekt, dnes prakticky nenajdete dva zcela totožné šumperáky. Mnoho staveb totiž vznikalo svépomocí a jejich majitelé si projekt podle vlastních potřeb upravovali. Často měnili dispozice, velikost oken i detaily fasády. Právě proto získaly jednotlivé domy během let osobitý charakter. Do obytného patra se vstupovalo po schodišti do centrální předsíně, odkud vedly dveře téměř do všech místností. Součástí dispozice byly tři pokoje, jídelna, kuchyň a sociální zázemí. Neobvyklým řešením bylo propojení obývacího pokoje s kuchyní nebo průchod mezi ložnicí a obývacím prostorem. Ten vznikl kvůli rozsáhlému prosklení celé přední fasády. Řadě majitelů ale takové uspořádání nevyhovovalo, a proto později nechávali prostor oddělit novými příčkami.

Měl své přednosti i slabiny

Projekt byl na svou dobu velmi promyšlený, přesto se v praxi ukázalo několik problémů. Ideální orientace hlavního průčelí na jih sice zajišťovala dostatek světla, během letních měsíců ale způsobovala výrazné přehřívání obytných místností. Ne vždy navíc bylo možné dodržet doporučené umístění domu vůči ulici. Za nepraktické mnozí považovali také oddělení kuchyně od venkovního prostoru. Pokud chtěli něco odnést na zahradu nebo před dům, museli projít hned několika dveřmi.

Dnes se z nich často stávají dvougenerační domy

Potřeby rodin se postupně měnily a s nimi i samotné šumperáky. Z garáží vznikaly obytné pokoje, technické místnosti ustupovaly novým kuchyním nebo koupelnám a spodní patro se proměňovalo v plnohodnotnou bytovou jednotku. Původní myšlenka odděleného technického zázemí tak v mnoha případech ustoupila praktičtějšímu využití prostoru. Řada šumperáků dnes slouží jako dvougenerační bydlení. Nové se už prakticky nestaví, na realitním trhu ale stále budí zájem. Zachovalé nebo citlivě zrekonstruované domy se běžně prodávají za částky přesahující pět milionů korun. Ať už je považujete za ikonickou stavbu své doby, nebo za relikt minulého režimu, jedno jim nelze upřít. Šumperák dokázal změnit představu o rodinném bydlení a stal se jedním z nejvýraznějších symbolů československé architektury druhé poloviny 20. století.

Mohlo by se vám líbit

Říká, že žijí jako předválečné babičky, jejich domov je přitom odvážný, nechybí retro i bazarový nábytek

Zdroj: autorský text, wikipedie.org, muzeum-sumperk.cz, kudyznudy.cz

Galerie: Milovaný i zatracovaný. Šumperák se stal symbolem jedné éry a dodnes budí emoce

13 fotek 14 fotek