Řadový dům u Prahy mladá rodina původně koupila jen na chvíli. Nakonec se stal domovem navždy

Když před dvaceti lety objevili malý developerský projekt na okraji Prahy, rozhodnutí padlo rychle. Poslední volný dům, dobré vlakové spojení, školka i lékař v dosahu. Byla to tenkrát racionální volba, nic víc. „Byla to spíš náhoda,“ přiznává majitelka Natália. „Chtěli jsme žít mimo město, ale zároveň zůstat v dojezdové vzdálenosti. Řadovka, která zbyla, se prostě stala naším domovem.“ Tehdy ještě netušili, že dům, který měl být na pár let, zůstane jejich napořád. Po přestěhování, kdy byla paní domu už v pokročilém těhotenství, se spíš improvizovalo. Nábytek se vybíral podle dostupnosti, ne podle snu. „Bylo to rychlé, účelné, ale ne úplně naše,“ vzpomíná. Když děti odrostly, přišel čas dát domu novou tvář. Takovou, která by odpovídala jejich vkusu, životnímu stylu a touze po udržitelnosti.

Mohlo by se vám líbit

Dům z roku 1980 byl láskou na první pohled. Řadovka s přezdívkou Kostka se mění spolu se svými majiteli

Od nápadu k dokonalosti aneb když se architekt stane partnerem

Rekonstrukce nebyla o demolici, ale o pochopení. Cílem nebylo dům přetvořit, ale dovést ho k harmonii. Jen cesta k tomu nebyla snadná. Architektů se vystřídalo čtrnáct, než přišel ten pravý. „Většina z nich odmítla spolupráci. Prý víme až moc dobře, co chceme,“ směje se majitelka. „Naší představou nebylo bílo-béžovo-šedé naleštěné laboratorium, já naopak miluji kombinaci lehce rustikálního stylu s moderním designem, mám ráda umělecká díla, grafiku, retro design, barvy. Mnohým architektům se zkrátka zdálo, že se nebudou moci plně realizovat.“ Konečně se ale našel někdo, kdo jejich vizi dokázal pochopit a rozvinout. Architekt Martin Poldauf z ateliéru Prajaga spojil cit pro estetiku s precizností stavebního inženýra. Díky jeho přístupu získal dům novou rovnováhu, elegantní, osobitou a promyšlenou do posledního detailu.

Detaily, které dělají radost

Na první pohled zaujme terakotová puntíkatá dlažba v koupelně. Hravější motiv byste hledali těžko, protože každý puntík má jiný odstín. „To jsem prostě já,“ říká Natália. „Miluji barvy a energii, kterou prostorům dávají.“ Další chloubou je obrovské zrcadlo u schodiště, vytvořené ze starých železničních pražců, surový, přitom teplý kontrast k jemným liniím interiéru. „Panu architektovi jsem velmi vděčná za nápad potravinové skříně v kuchyni, oddělené od prostoru posuvnými dveřmi, samotnou by mě tak elegantní řešení určitě nenapadlo. Navíc nám to otevřelo cestu k společnému umístění pračky a sušičky v komoře, která právě původně sloužila jako spíž.“

Rekonstrukce trvala dva roky, ale stálo to za to

Rekonstrukce trvala dlouho, ale právě proto dopadla podle představ. „Načasování bylo klíčové. Všechno jsme promýšleli, ladili a testovali,“ popisuje majitelka. Neobešlo se to bez komplikací. Špatně zakreslené základy od původního projektu způsobily, že museli část podlahy vybetonovat znovu. Přesto zůstává dojem, že se všechno odehrálo s lehkostí. „Dodavatel byl skvělý. Kdybych měla poradit komukoli, kdo se chystá na podobnou rekonstrukci, pak jednoznačně, vyberte si firmu, která bude garantovat celý projekt. Možná je to dražší, ale ten klid stojí za to.“ Po dvaceti letech od koupě domu dnes říkají, že už by neměnili vůbec nic. „Chtěli jsme vytvořit místo, které nás přežije,“ říká s úsměvem. Kvalitní materiály, precizní práce a poctivé značky jako Javorina, Smeg, Mulier, LND, Domark, Villeroy & Boch či Hansgrohe jsou zárukou, že domov obstojí v čase. „Jsme konzervativní,“ dodává majitelka. „Neplánujeme se stěhovat. Tenhle dům je naším útočištěm, které jsme si vysnili, vylepšili a kde chceme zůstat. A když se ráno probudím, projdu domem a cítím tu harmonii, vím, že jsme všechno udělali správně.“

Zdroj: Mgr. Natália Syrůčková

Mohlo by se vám líbit

Rodinný dům, který si jeho obyvatelé kdysi nechali před patnácti leti navrhnout jako dřevostavbu, prošel fascinující proměnou

Galerie: Galerie: Proměna řadového domu u Prahy v bydlení plné barev a radosti

6 fotek 7 fotek