Do Dubí Hory na Písecku přivedl manžele Jursovy sen o bydlení a farmaření na venkově. Trvalo čtyři roky, než ho proměnili ve skutečnost. Od té doby statek Zelený dub dělá radost jim i hostům, kteří se sem pravidelně vracejí.
Pokud člověk zavítal před čtrnácti lety na okraj vesničky Dubí Hora v blízkosti Písku, Strakonic a Blatné, pravděpodobně si nemohl nevšimnout zchátralého obydlí. To malebné dnešní „stálo“ ještě na míle daleko. Ani neutěšený stav bývalého statku ale nezabránil Michalovi a Julii Jursovým, aby v něm zvolna zhmotnili svou vidinu a proměnili ho v krásné stavení v jihočeském stylu. Pomohly náhoda i inzerát… „Oba pocházíme z Prahy, ale z rodinných důvodů jsme se rozhodli přestěhovat na venkov. Dodávám, že já původní profesí ‚ajťák‘ a žena dle svých slov jako ‚kancelářská‘ myš. Neměli jsme vytipovanou konkrétní lokalitu, ale hledali jsme místo, které by umožňovalo provozovat farmu a zároveň nabídnout ubytování turistům,“ vzpomíná Michal Jursa s tím, že se vypravili i na Vysočinu, ale u žádného z nabízených objektů nebyl zároveň dostatek přilehlých pozemků pro chov ovcí. „A farmařit bylo naším záměrem od samého začátku. Povedlo se až tady na Dubí Hoře,“ vrací se majitel v čase.
Ke stavení sice patřily pozemky, ale budova sama se nacházela ve zbědovaném stavu.„Byla to úplná ruina. Přemýšlel jsem, že bychom ji postupně opravovali, ale přátelé stavaři mě od oprav spíše zrazovali. Že se nevyplatí, jelikož by nakonec zůstaly jen vlhké obvodové kamenné zdi bez základů. Výsledkem by byl dům, který se špatně vytápí. Byla by v něm zima, a to pořád, v zimě dvakrát taková,“ poznamenává s nadsázkou farmář. „Nakonec jsme udělali kompletně novou hrubou stavbu na nových základech. V podstatě nebylo co zachraňovat,“ dodává. Než mohli začít bourat a stavět, čekaly je dva roky papírování. „To byla nejotravnější část! Na všechno potřebujete lejstro a nikdy nevíte, co dalšího si úřady vymyslí. Všechno ostatní je práce, kterou je zkrátka potřeba udělat, ale papíry znamenají čekání na nejistý výsledek. Nekonečný kolotoč,“ popisuje Michal Jursa. Zkouškou trpělivosti byly i zkušenosti s některými řemeslníky, kvalita jejich práce, mírně řečeno, pokulhávala. „Přes všechny obtíže se nakonec podařilo postavit dům na původním půdorysu, v jihočeském stylu. Dispozici jsme ale změnili, místo chlévů je dnes ubytování pro hosty, což se nese též v duchu našich původních plánů,“ shodují se manželé.
Statek bez zvířat by nebyl statek. V Zeleném dubu žijí ovce, zakrslé kozy, koně i minihorses. Chov ovcí byl původní myšlenkou Jursových, první stádo přišlo v roce 2014 a jednalo se o ovce východofríské. „Už v Praze jsem dělal sýry, ale kozí vyráběl skoro každý. My chtěli zkusit ovčí,“ vysvětluje Michal. Osm let vyráběli sýry a jogurty, ale ekonomická situace a horká, suchá léta jim hospodaření zkomplikovala. „Dva roky zpět jsme museli mléčnou výrobu ukončit, šlo jen o práci pro práci, žádná radost. Teď máme statek hlavně na ubytování a zvířata pro potěšení naše, ale především dětských návštěvníků,“ říká hospodář. Hosty malé i dospělé majitelé rádi provedou po statku i farmě a ukážou, co péče o zvířata obnáší. Ti nejzvídavější si mohou vše i vyzkoušet a přiložit ruce k dílu. Ubytovat se tu lze ve třech rodinných apartmánech či v jednodušších pokojích. Lidé sem jezdí nejen za venkovskou a domácí atmosférou a zvířaty, výhodná je i poloha statku. Nabízí se řada možností na výlet, od města Písek přes zámek Blatná s daňčí oborou až po Orlickou přehradu, hrad Zvíkov či zámek Orlík. Kolem statku vede i cyklostezka. „Lidé se k nám vracejí už víc než deset let, pro rodiny s dětmi je to ideální místo. Je tu moc hezky,“ uzavírá Michal Jursa.
Článek vyšel pod původním titulkem „Od ruiny ke statku“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 12/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
