Na břehu Sázavy vznikla chata, která si nese paměť svého místa, a přitom nabízí úplně nový začátek. Stačí otevřít okenici, nadechnout se vůně borovic a nechat se unášet zvukem řeky. Tady se nikam nespěchá.
Na stejném místě kdysi stála jiná chata. Po požáru z ní zůstala jen kamenná podezdívka, tichý svědek minulosti. Architekti z ateliéru Mimosa stáli při realizaci před nelehkým úkolem. Chtěli vytvořit něco nového, ale zároveň navázat chytře na to staré. Nejen konstrukčně, ale i pocitově. Dát stavbě nový smysl a zároveň nechat ji vyprávět příběh dál. Proto zůstala stará podezdívka, která dnes chrání dům před vodou a zvedá ho nad hladinu. Krásný výhled na řeku Sázavu ocení člověk pokaždé, když se posadí na terasu. Stačí otevřít okenici směrem k vodě a všechno ostatní ustoupí do pozadí. Šplouchání, vítr v korunách borovic, rychlý pohyb ptáčků nad hladinou. Je to ideální místo pro opékání buřtu nad ohněm, místo, kde si užijete chvíle s rodinou a přáteli. Večer pak přichází ticho. Cestou do malého pokojíku pod střechou mizí výhled na řeku a místo něj se otevře pohled do skal za zády chaty.
Lehká dřevěná konstrukce stojí na robustním kamenném základu. Uvnitř ji obklopuje smrková biodeska v přirozeném odstínu, zvenčí tmavá fasáda z opáleného modřínu. Právě opálení dává dřevu odolnost i specifický vzhled. Povrch nevypadá na první pohled nijak hezky, ale časem si ho oblíbíte. Navíc odkazuje na oheň, který tu kdysi všechno změnil. Z druhé strany, směrem ke svahu, chrání stavbu falcovaný plech. Odolá vodě i nepříznivému počasí. Interiér zůstává sjednocený, bez zbytečného dělení. Dominantní je tu dřevo, černý kov a jednoduché linie. Kamna, schodiště i detaily drží pohromadě jeden příběh. Téma ohně je tu všudypřítomné. Podlaha z přírodního kaučuku s kamenným vsypem zvládne mokré boty i bosé nohy.
Doporučujeme
reklama
Prostor, kde jde hlavně o společné chvíle
Hlavní obytný prostor sahá přes celou výšku chaty. Otevírá se směrem k řece velkými prosklenými plochami a navazuje na terasu, která se vznáší nad terénem. Tady se odehrává většina víkendů. Společné snídaně, dlouhé večery, ticho mezi nimi. Pokoje v patře nejsou úplně velké, ale na přespání stačí. Smyslem totiž není zavírat se každý zvlášť, ale být spolu. Sdílet prostor i čas. Terasa funguje jako přirozené prodloužení interiéru. Když slunce pálí příliš silně, zavře se harmoniková okenice a vytvoří příjemný stín. Když víkend končí, dům se uzavře do kompaktní schránky. Chata funguje téměř soběstačně. Vodu bere ze studny, odpad řeší nádrž ukrytá v podezdívce. Teplo zajišťují kamna a jednoduché přímotopy.
Zdroj: linka.news, mimosa.cz
Ještě mnohem víc inspirace a nápadů vás čeká v aktuálním vydání Marianne Bydlení, které najdete na stáncích i online!
