Odborníci šetrně obnovili původní krásu slavné betonové stavby Glaskathedrale. Slavný architekt se jejího otevření nedočkal
Ikonická Glaskathedrale v bavorském Ambergu, často popisovaná jako poslední realizované dílo Waltera Gropia, právě prošla náročnou, ale citlivou obnovou. Betonová konstrukce památkově chráněné budovy se dočkala šetrného očištění od biologických nánosů, které po desetiletí měnily její vzhled.
Glaskathedrale je výrazný objekt navazující na zásady školy Bauhaus. Využívá čisté geometrické formy a použití materiálů jako betonu a skla. Stavba byla dokončena až po smrti Waltra Gropia, ale stojí na jeho návrhu a myšlenkách přenášejících ideály moderní architektury do poválečného průmyslového prostředí. V lednu 2026 se památkově chráněná stavba dočkala pečlivého, šetrného očištění. Chybějící či poškozené detaily povrchu a dlouholeté nánosy řas, lišejníků či mechů na betonové střeše odstranili odborníci bez použití agresivních chemických látek. Beton byl očištěn tak, aby původní materiál zůstal nedotčený, a přitom získal zpět svoji původní podobu. Tento typ zásahu je nutný zejména u památkově chráněných objektů, kde je třeba najít rovnováhu mezi zachováním jejich původního vzhledu a čistotou povrchu.
Výjimečná Glaskathedrale
Glaskathedrale, dnes známá jako Kristall‑Glasfabrik Amberg, stojí na okraji bavorského města Amberg. Tato budova byla navržena jako výrobní hala pro sklárnu a během 60. let 20. století se stala jedním z nejvýznamnějších průmyslových staveb moderní architektury v regionu. Objekt je charakteristický dlouhým sedlovým tvarem střechy z betonu a skla. Betonová konstrukce střechy ve spojení s velkými prosklenými plochami vytváří pocit monumentálnosti, zároveň ale zachovává lehkost. Navzdory svému průmyslovému původu je stavba architektonicky symbolem moderny. Nejen proto, že je inspirovaná Bauhausem, ale hlavně proto, že jeho principy dokázala přenést do reálného provozu v době, kdy se technické i estetické ideály dost výrazně měnily.
Walter Gropius, zakladatel legendární školy Bauhaus
Za vznikem Glaskathedrale stojí Walter Adolph Georg Gropius, německý architekt narozený v roce 1883 v Berlíně, považovaný za zakladatele legendární školy Bauhaus. Gropius byl klíčovou postavou moderní architektury 20. století a jeho myšlenky zásadně ovlivnily podobu designu, urbanismu i stavitelství po celém světě. Jeho přístup spojoval umění, řemeslo a moderní výrobu s důrazem na funkčnost, jednoduchost a sociální rozměr architektury. Bauhaus, škola, kterou Gropius založil ve Weimaru roku 1919, prosazovala propojení umění, řemesla a průmyslové výroby s důrazem na funkčnost a jednoduchost formy. Glaskathedrale je poslední stavbou, kterou Gropius spolu se svým týmem z The Architects’ Collaborative (TAC) navrhl a bohužel ji již osobně nedokončil, protože zemřel v roce 1969, krátce před tím, než byla budova v Ambergu v roce 1970 otevřena.
Jak probíhala šetrná obnova
Betonová střecha objektu byla časem pokryta řasami, lišejníky a mechy. U starších průmyslových staveb to není neobvyklé. Biologické nánosy zde byly desítky let a vizuálně měnili vzhled budovy. Proto byl zvolen postup, který klade důraz na teplotu páry a minimální tlak, nikoli na mechanické či chemické zásahy. Profesionální technika a know‑how byly poskytnuty v rámci sponzoringu firmou Kärcher, Za pomoci horkovodních vysokotlakých čističů s párou se pracovníci spouštěli po jednotlivých sekcích střechy a čistili každý segment shora dolů. Teplota páry dosahovala přibližně 95 °C, přitom tlak byl nastaven pod hodnotu 1 bar, aby nedošlo k poškození samotného povrchu střechy. Výsledkem je znovu čistý a jednotný povrch a znovu navrácená krása historické budově.
Marianne Talk s terapeuty Michalem a Michaelou Bartošovými: Co chtějí muži od žen a ženy od mužů?
Nejčtenější články
Doporučujeme

Chátrajícímu areálu na Vysočanech dali architekti novou budoucnost. Nový univerzitní kampus navazuje na vinařskou tradici místa

Chata u Sázavy vstala doslova z popela. Dřevěná stavba stojí místo té, která shořela. Nabízí dokonalý klid a krásné výhledy

Chantal Poullain ukázala svou osobitou kuchyni. Nemá ráda zavřené skříně a jídelní stůl považuje za srdce domova

V téměř pětimetrových stropech se ztrácejí koruny rostlin. Vídeňský byt Martina Ehmeleho spojuje vintage nábytek, barvy a láska k přírodě

Úchvatná barokní usedlost skrývá 130metrový sál i bývalou pekárnu. Staré klenby doplnilo betonové schodiště

Pět let zachraňovala dům v srdci Kutné Hory. „Největší radost mi dělají lidé,“ říká dnes Jana Zadák o svém hotelu, kde každý pokoj vypráví jiný příběh

Návštěva u Hanky Kynychové na její kouzelné zahradě. Místo dokonalého plánu jí dala čas a snila o vlastním skleníku

Navštívili jsme divoký západ uprostřed nádherné přírody. Ranč Kostelany ukrývá westernové městečko, koně i výhledy do Chřibů

Vstup připomíná zahradnictví, pokoje útulný byt. Horský hotel ukazuje, že příroda může být součástí interiéru

Chebské nádraží se vrací do 60. let. Architekti zachrání Dandův interiér a nahoře otevřou „maják nad Chebem“
Mohlo by se vám líbit

Ze starých látek vytvoříte deku plnou vzpomínek. Patchwork vrací do módy krásné umění našich babiček














