Na olympijských hrách 2026 v Miláně jsou sportovci ubytovaní hned v několika lokacích. Klasické vesnice jsou v Miláně, v Predazzu a v Cortině, olympijské vesnice hotelového typu pak v lokacích jako je Livigno, Bormio a Anterselva. Právě v Miláně se architekti vyřádili. Mohl tak vzniknout plnohodnotný městský celek, který nabídne komfort sportovcům a po skončení her se promění v živou studentskou čtvrť.
Olympijské hry přinášejí silné sportovní momenty, ale také jedinečný pohled na to, jak se dnes navrhuje bydlení ve velkém měřítku. Vesnice pro hry vznikla jako promyšlený městský projekt, ne jako dočasné řešení. Architekti pracovali s myšlenkou otevřeného města, kde se propojuje soukromí, sdílený prostor i každodenní služby. Nová čtvrť vyrostla v milánské oblasti Porta Romana na místě bývalého železničního areálu. Proměna zanedbaného území v obytnou strukturu patří k největším urbanistickým zásahům posledních let. Místo, které dříve rozdělovalo město, se konečně mění. Zázemí v Miláně využívá například Martina Sáblíková nebo Metoděj Jílek.
Soubor několika obytných budov nabídne během her zázemí tisícům sportovců. Dispozice pokojů, společné kuchyně i odpočinkové zóny zajišťují potřebný klid, regeneraci a soustředění. Současně podporují komunitní život, který je pro olympioniky také důležitý. Krátce po skončení her projde areál přirozenou proměnou. Z olympijského ubytování vznikne rozsáhlé studentské bydlení doplněné službami, obchody a veřejnými prostory. Projekt tak přináší dlouhodobou hodnotu městu a vyhýbá se osudu mnoha starších olympijských staveb, které po skončení her zůstaly prázdné. Tento přístup odráží širší změnu v uvažování o velkých sportovních událostech. Důraz tvůrci přesouvají od dočasného efektu k trvalému přínosu pro obyvatele.
Architektura tady myslí na lidi i klima
Návrh kombinuje současnou architekturu s respektem k milánské tradici. Otevřené průchody, náměstí a zelené terasy vytvářejí přirozené pokračování městských ulic. Budovy nepůsobí uzavřeně, naopak zvou k pohybu i setkávání. Veřejný prostor tu hraje stejně důležitou roli jako samotné bydlení. Silným tématem je udržitelnost. Architekti využili energeticky úsporné technologie, hodně řešili efektivní stínění, zeleň na střechách i hospodaření s vodou. Důležitý je také lidský rozměr. Přestože jde o rozsáhlý komplex, měřítko jednotlivých budov zůstává přívětivé. Materiály, barvy i členění fasád pomáhají vytvořit prostředí, které nepůsobí anonymně, ale naopak vybízí k setkávání.
Foto: Profimedia
Vesnička z dřevěných domků v Cortině.
Doporučujeme
reklama
Další olympijské vesnice rozeseté mezi horami a městy
Vedle milánského zázemí vznikla pro zimní hry 2026 síť dalších olympijských vesnic napříč severní Itálií. Ubytování sportovců se nachází například v Predazzu, Bormiu, Livignu, Anterselvě či Cortině d’Ampezzo a vždy těsně navazuje na konkrétní sportoviště v daném regionu. Takový model byl zvolen proto, že využívá existující dopravní možnosti a často i dočasné stavby, aby nebylo nutné do okolí zbytečně zasahovat a stavět nové budovy. V Anterselvě slouží sportovcům čtyři fungující hotely s přibližně třemi sty lůžky poblíž biatlonové arény, zatímco v Bormiu nabízí podobně řešený hotelový komplex zhruba čtyři sta míst v historickém alpském městě. Livigno využívá tři hotely s kapacitou kolem osmi set lůžek a Cortina d’Ampezzo pracuje s dočasnými dřevěnými buňkami pro asi 1 400 sportovců zasazeným do krajiny Dolomit. Predazzo pak kombinuje renovované objekty i nové pavilony pro přibližně 750 účastníků a po skončení her má dál v místě fungovat a sloužit.
