Kateřina s Davidem vyměnili ruch Českých Budějovic za klid dubového lesa. Změnili tak život nejen sobě, ale i svým dětem a vlkodavu Hektorovi. Pro Marianne Bydlení prozradili, jak byla jejich „cesta z města“ náročná a proč se pro ni rozhodli.
Toužili po domě se zahradou. V centru a blízkém okolí jihočeské metropole ale Kateřinu s Davidem limitovaly ceny. Rozšířili proto pátrání i do vzdálenějších vesnic a narazili na obec Dubenec a zachovalý dům na kraji dubového lesa. „Na bydlení jsme neměli velké nároky, ale jednu podmínku ano: aby aspoň z jedné strany pozemku byl rybník nebo les,“ vypráví Kateřina, která s manželem za neustálého dohledu irského vlkodava Hektora a tří koček vychovává čtyřletou Zoe a skoro dvouletého Kryštofa. „Když jsme se sem nastěhovali, nebylo tu nic, vařili jsme na přenosném vařiči a po práci a o víkendech vyklízeli místnost po místnosti, malovali a pomalu se zařizovali. Když si na to vzpomenu, ještě teď mě bolí záda, ale bylo to vlastně strašně fajn.“
Doporučujeme
reklama
Z podnájmu do rodinného domu, kde je spousta práce
„Předtím jsme žili rušný život v podnájmu v Českých Budějovicích, David byl barman, já pracovala v bance. Tady jsme se naučili žít víc v klidu, v souladu s přírodou, jsme také mnohem méně nemocní než dřív, ale přiznávám, že start nebyl snadný. Najednou jsme se ocitli v lese, daleko od všeho dění i přátel. Naštěstí jsme o ně nepřišli, naopak naše vztahy zintenzivnily, jezdí k nám a často tu přespí. I proto jsme pokoji pro hosty obětovali šatnu,“ směje se Kateřina a pokračuje: „Ještě ale není hotovo, musíme vychytat spoustu provizorií – topíme zatím přímotopy, ale chystáme se na topné rohože a krbová kamna, abychom mohli kombinovat obojí, a v plánu je i sauna! Zatím jsme rekonstruovali pokoje, kuchyň a podlahy, kvůli Hektorovi jsme se v přízemí rozhodli pro vinylovou, i když imitace dřeva nemáme rádi, ale tohle byla nejjednodušší volba. Nejnákladnější bylo připojit dům na pitnou vodu a udělat domácí čističku včetně terénních úprav, terasa a pergola už byly za odměnu. Náš dům má sice za zády les, ale kolem máme sousedy. Všichni jsme na podobné vlně a hezky spolu vycházíme. Davida tohle celé donutilo k posunu úplně jiným pracovním směrem a i ze mě je dnes celkem vyzenovaná máma, která peče chleba, pěstuje zeleninu a používá ekodrogerii. A je to zatím ta nejlepší role, kterou jsem kdy měla.“
Článek vyšel pod původním titulkem „Dům na krají lesa“ v časopise Marianne Bydlení číslo 10/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
