Jak se žije v historické vile z 19. století? Interiérová designérka Büsra Qadir otevírá dveře svého domova

Když Büsra poprvé vstoupila do vily s ozdobnou tehlovou fasádou a vysokými stropy, cítila, že tohle místo má duši. „Do této rekonstrukce jsme dali mnoho energie a lásky a milujeme se tu každý den probouzet, procházet se po místnostech a vychutnávat si výsledek práce,“ říká s úsměvem o svém domově. Fasáda zůstala beze změn. Žádné vnější izolace, žádné zásahy, které by potlačily její kouzlo. Pomohly staré fotografie od předchozích majitelů, podle nichž se podařilo obnovit i původní detaily. „Protože během roku tu samozřejmě proběhlo mnoho stavebních prací a mnoho se toho změnilo. A ty staré fotografie jsem si držela jako ochranu téhle památky. Proto jsme ani nechtěli vnější izolaci, která by zničila fasádu a dům by už nevypadal tak, jako vypadat má. A pravé takové detaily byly pro mě během rekonstrukce důležité.“

Spojení starého a nového

Při rekonstrukci se Büsra rozhodla pro citlivý dialog mezi minulostí a současností. Původní část vily zůstala zachována, zatímco starý statek na pozemku nahradila nová přístavba, která je vzdušná, prosklená, otevřená do výšky dvou pater. „Chtěla jsem, aby staré a nové spolu mluvilo, aby to nebyl boj, ale spolupráce. Každá část domu má jinou atmosféru, a přesto spolu tvoří celek,“ popisuje a dodává: „V domě jsou štukové prvky a stará okna, na chodbě máme zachovaný dřevěný strop. Máme tu skandinávské prvky a funkční věci.“ Nová část domu je dnes srdcem celé domácnosti. Otevřená kuchyně s jídelnou je zaplavená světlem a obklopená dřevem a kamenem. „Miluji kámen a myslím, že do dřeva přináší pěkný lesk. Je tu teda dialog dřeva a mramoru. A potom tu máme velký vzdušný prostor se stropem vysokým šest metrů. Zažijete tak úžasný pocit prostoru. Je v tom trochu neuroarchitektury, jaký vliv mají vysoké vzdušné prostory na psychiku. Podporují kreativitu, uvolnění a uspokojení.“

Když minulost potká přítomnost

V původní části vily se dům mění v galerii vzpomínek. Na podlaze zůstalo dřevo, ve stropě viditelné trámy, na stěnách štukové detaily. Obývací pokoj je laděný do přírodních odstínů a doplňuje ho hnědá kožená sedačka, nad kterou je zavěšený veselý barevný obraz. „Mimo nového nábytku tu máme také staré rodinné klenoty, například koberec v obývacím pokoji, nebo malý model mešity, kterou mám na stole a připomíná mi, jak jsme se s manželem před deseti lety vzali v Pákistánu v této mešitě.“ Velkým klenotem je nepochybně staré dřevné piano značky Hoffman. Tento úchvatný kousek sem dokonale zapadá. Nad ním visí dva abstraktní obrazy a kovové svícny v černé barvě. Jemně s nimi kontrastuje bílá skleněná lampa se stínidlem Danielle od Westwing. Piano má svojí vlastní malou místnost propojenou s obývacím pokojem. Pro majitele jde o důležitou část domu. Doplňuje ji červený koberec a jemná růžová pohovka v koutě. „Moje máma mi říkala, že ať se děje cokoliv, vždy budu její „malá umělkyně“. A až nyní chápu, jakou měla pravdu. Život je jedno umělecké dílo a myslím si, že máme příležitost celý ho navrhnout. A já tuto možnost přijímám s radostí.“

Velkým klenotem je nepochybně staré dřevné piano značky Hoffman.

Přestože by se dalo čekat, že interiér designérky bude plný rostlin, opak je pravdou. „Jsme tu na venkově a okolo sebe máme mnoho přírody. Má tedy smysl budovat i doma „městskou džungli“ uvnitř? Chtěla jsem si koupit několik rostlin domů, ale potom jsem se podívala na všechnu tu přírodu kolem sebe. Při pohledu z okna je to jako malovaný obraz.“  

Domov jako oáza pohody a bezpečí

Další architektonická zajímavost je galerie v horním patře. Představuje otevřený prostor, kde se setkávají všechny cesty domu. Děti tu mají svůj koutek s teepee, bavlněnými sedacími polštáři Indi z Westwing a hračkami, rodiče zase místo na práci a rozhovory. Společným jmenovatelem všech místností je světlo a klid. V ložnici dominují dřevěné trámy, jemná zelenkavá barva stěn a hnědé detaily textilií. Umístěna je ve staré části domu. Koupelna působí jako lázně s vanou, sprchovým koutem a obrovským zrcadlem, které prostor opticky násobí. Hlavní místnosti v přízemí jsou spojené do kruhu, kdy se z pokoje s klavírem ocitáme zpět ve velké vstupní hale, odkud zase můžeme jít do jídelny a kuchyně. Předsíň je doplněná o velký kruhový koberec uprostřed a nachází se zde jen minimum nábytku. Büsra často říká, že její domov není jen o estetice, ale o emocích. „Domov je pro mě místo, kde se cítím dobře a můžu být plně sama sebou. A také jsou to samozřejmě členové rodiny. Moje děti se tu cítí pohodlně a jsou rády, že jsou tu. Domov pro mě představuje také bezpečí, protože je to celkem privilegium, mít dnes domov, nebo místo, kde se cítíte v bezpečí.“ Dům interiérové designérky Büsry Qadir je důkazem, že skutečná krása nevzniká v dokonalosti, ale v odvaze spojit minulost s přítomností. V citlivosti pro detail, v respektu k historii a v lásce, kterou vdechnete každému koutku.

Zdroj: Westwing.cz