Z Prahy na venkov aneb dům s příběhem. Rodina udělala velké životní rozhodnutí a nikdy ho nelitovala

Když se pustíte do stavby vlastního domu, málokdy jde všechno hladce. A když se do toho připlete těhotenství, nemoc i covid, člověk by mohl čekat katastrofu. Jenže někdy právě tyhle překážky nakonec vytvoří domov, který má duši.

Rozhodnutí, které všechno změnilo

„Jsme oba děti paneláků,“ vypráví majitelka domu Aka. „Sdíleli jsme pokoj se sourozenci, pak i byty s kamarády, a nakonec jsme si chtěli postavit společný cohousingový dům. Sdílenou zahradu, děti pobíhající mezi dveřmi, večerní grilování. Jenže vhodný pozemek jsme nenašli.“ Těsně před založením rodiny se manželé ještě stěhovali na Bořislavku/Hanspaulku, kde původně plánovali zůstat déle. Nakonec ale rozhodl osud. Manžel onemocněl boreliózou a po dlouhé léčbě bylo jasné, že život v Praze mu nesvědčí. „Zrovna prodávali pozemky v jeho rodném městě, tak jsme neváhali. Podepsali jsme smlouvu a pustili se do stavby.“ Dům rostl pod vedením manželova otce. Aby ušetřili, vzdali se pronájmu a stěhovali se po rodině, po bytech, po garážích. „Věci jsme měli všude. Dodnes nechápu, že se nám je podařilo dát dohromady.“ Hrubá stavba byla hotová právě ve chvíli, kdy přišel covid a s ním i lockdown.

Interiér vznikal přes obrazovku

„Podlahu a kachličky jsme viděli naživo. Zbytek jsme vybírali online,“ směje se majitelka. „Zrcadlo svítí nemocničně bíle, tak jsme světlo přelepili páskou. Noční světla jsme ladili podobně. Ale všechno má svůj důvod i ty malé nedokonalosti nám dům připomínají dobu, kdy vznikal.“ Barevnost interiéru drží jednoduchá kombinace černé, bílé a dřeva. „Tahle trojice funguje vždycky. Ladí s dětskými hračkami, fotkami, legem i suvenýry z cest. Hodně nábytku jsme si přivezli z Prahy, něco jsme koupili nové, ale spousta věcí je IKEA, kterou jsme si přizpůsobili. Dřevo dodal strejda truhlář a kamarád lezec truhlář,“ směje se. Bez dřeva si to majitelka nedovede vůbec představit. Nechybí dokonce ani dřevěné detaily v koupelnách, na vaně i v kuchyni. „Chtěla jsem, aby mě netrápila studená dlažba. Podlaha má suky, takže škrábance od kluků ani moc neřeším. Hezky stárne s námi.“

Dům plný světla a vzduchu

Dům je bungalov s velkými prosklenými okny do zahrady. „V létě máme otevřené dveře dokořán, jsme napůl venku a napůl uvnitř. V domě je chmýří, listí, občas i písek. Ale nám to nevadí. Patří to k našemu způsobu života.“ A i když se majitelce občas zasteskne po Praze, nelituje. „Manželovi se borelióza zlepšila a kluci mají dětství, jaké jsme my nikdy nezažili, zahradu, prostor, svobodu.“ Velkou radost dělá i dlouhá chodba, kterou proměnili v galerii rodinných vzpomínek. „Na jedné stěně jsme vytvořili časovou osu s fotkami. Každá má svůj rok, místo a příběh. Na konci je zrcátko se vzkazem „současnost“, takový malý vtípek. Motto máme napsané ručně: Together is a wonderful place to be. A přesně to náš domov vystihuje.“

Zdroj: Aka Stuchlíková - Akadela Creativespirit