V domě z počátku 20. století, kde se čas měří světlem dopadajícím na dřevěné podlahy, vznikl domov s atmosférou severského venkova. Kombinuje zrestaurované detaily s lehkostí současného života. Byt, který působí spíš jako malý dům, ukazuje, že harmonie vzniká z drobných poctivých gest.
Když se otevřou bílé dveře s mosaznou klikou, vstoupíte do prostoru, který si vás okamžitě získá svým klidem. Staré trámové stropy, dřevěná podlaha natřená světle šedou a jemná tapeta s drobným květinovým vzorem působí jako návrat k dávné harmonii. Všechno zde má svůj rytmus a promyšlený řád. Dveře s bílou výplní, okna se štíhlými příčkami, pečlivě zrestaurované obložení stěn i dřevěné schodiště, které vede do podkroví, působí harmonicky a přirozeně. V přízemí se střídá formálnost s útulností – obývací pokoj a jídelna jsou propojené do jednoho celku, ale dají se oddělit původními posuvnými dveřmi. Kuchyň navazuje velkou spíží a v koupelně upoutá pozornost mozaika v jemných odstínech modré. Celý interiér se nese v tlumené barevnosti tón v tónu a každý povrch si zachovává drobnou nepravidelnost, která prostoru dodává život, hloubku a autentický šarm.
Spojuje útulnost venkova s proporcemi a estetikou městského bydlení
V horním patře se atmosféra proměňuje – světlo sem přichází shora, skrze střešní okna a malé vikýře, které rámují výhled na zeleň a oblohu. Je tu knihovna, dětský pokoj i otevřený prostor s krbovými kamny, kam se večer přenáší ticho z celého domu. Dřevo tu voní po pryskyřici, teplo se drží v trámech a detaily prozrazují ruční práci. Místo působí tak přirozeně, že byste nepoznali, co je staré a co nové. Byt v sobě nese duch domova, který stojí mimo čas – poctivý, klidný, krásný a promyšlený do posledního hřebíčku.
