Zachránili starou stodolu a vytvořili z ní unikátní domov: Příběh mladé rodiny, která se práce nebojí

Stále veselá a energická Marloes (37), majitelka prosperující šicí dílny, a IT specialista Chris (37) se svými dětmi Thije (9), Noorem (5), Lotou (2) a psem Pipem. „Ten se má z nás všech nejlépe, dělá si, co chce, a náš prostorný dům bere jako velké hřiště, miluje běhat z patra do patra, a když se unaví, klidně usne přímo pod schody,“ říká Marloes. Odmala ji zajímala móda. V šestnácti se proto zapsala na akademii oděvní tvorby, kde se seznámila s Chrisem, který tam byl na brigádě jako IT specialista. „Byla to láska na první pohled a klape nám to doteď, i když jsme tak rozdílní,“ směje se Marloes a pokračuje: „Já potřebuju k životu barvy, obrazy, textilie, květiny a světlo, ale Chris? Tomu stačí beton na podlaze, dřevěný stůl a je šťastný. Má rád jednoduchost. Mám to vlastně podobně, jen se snažím všechno víc míchat a dávat do kontrastu.“ Po škole Marloes pracovala v kostýmním oddělení velkých muzikálů, jako byl Lví král nebo Tarzan. „Tam jsem se naučila odvážně kombinovat barvy a materiály, a když jsme si pořídili tenhle dům, maximálně jsem to využila,“ říká. Než se ale do zařizování pustila, bylo nutné udělat plán, co zůstane a co se zbourá.

Hledali cenově dostupné věci, část si vyrobili

Původní stodola byla plná trámů a příček, které bránily přístupu denního světla a zbytečně prostor rozdělovaly. Manželé jich většinu vybourali a přízemí pojali jako jeden velký loft. Do podkroví vestavěli dětské pokoje, ložnice a dvě koupelny. „Chvílemi mi bylo až úzko, když jsem si uvědomila, kolik práce se zařizováním celého domu na mě čeká. Musela jsem na to jít od lesa! Udělala jsem si barevné moodboardy a nechala je pár dní ‚uležet‘. Občas jsem na ně svým kreativním okem mrkla a vžívala se do atmosféry každého prostoru. Máte-li velký dům, nejde jen o nákupy a plány, ale i o zodpovědnost, aby to zvládl rozpočet: většina věcí musí být cenově dostupná. Jak na to? Chris toho spoustu vyrobil sám, třeba dřevěné obložení vany nebo úložný prostor pod schodištěm, já ušila závěsy a hlídala slevy. Plno věcí je také z druhé ruky, takže neskončily na skládce, ale žijí tu s námi dál. Všechno dohromady se tak pomalu poskládalo v jeden vymazlený a pro někoho možná trochu crazy patchwork, ale to jsme prostě my,“ uzavírá Marloes.