Kečup je v mnoha domácnostech nepostradatelným parťákem nejen k hranolkům a masu. Pokud se u vás na zahradě daří rajčatům, máte ideální příležitost vyrábět si svůj vlastní. Domácí kečup vás dostane svou plnou chutí, a navíc budete vědět, co přesně obsahuje.
Věděli jste, že kečup má za sebou fascinující historii, která původně neměla s rajčaty nic společného? Kořeny této pochutiny sahají daleko do jihovýchodní Asie. Slovo kečup pochází z čínského výrazu kê-tsiap, což byl původní název pro řídkou, fermentovanou omáčku z ryb, nejčastěji z ančoviček. V 17. století ji v Asii ochutnali britští námořníci a pokusili se ji doma napodobit. První britské recepty z 18. století však rajčata vůbec neobsahovaly. Kuchaři tehdy k napodobení chuti používali houby, vlašské ořechy nebo ústřice a směs přidávali hlavně do polévek a k masu. Nejbizarnější etapa kečupu pak přišla v roce 1834, kdy se prodával v tabletách jako lék na průjem, zažívací potíže a žloutenku. V té době lidé považovali samotná rajčata za jedovatá a vyhýbali se jim. Postupem času se díky osvětě dostala rajčata do domácností a kečup se přesunul z lékárenských regálů přímo do kuchyní.
První oficiální recept na rajčatový kečup zapsal v roce 1812 zahradník a vědec James Mease. Rajčata tehdy poeticky nazval jablky lásky a do omáčky přidal koření a brandy. Hlavním cílem bylo uchovat chuť rajčat na zimní měsíce, což v té době nebylo kvůli složité konzervaci vůbec jednoduché. Rané komerční verze kečupů však byly pro zdraví spíše hrozbou, protože výrobci do nich přidávali škodlivé konzervanty a černouhelný dehet, aby omáčka získala lákavou, zářivě červenou barvu. Zlom nastal na konci 19. století, kdy americký lékař Harvey Washington Wiley ostře vystoupil proti chemii v potravinách. Spojil se s Henrym J. Heinzem v Pittsburghu a v roce 1876 začali vyrábět kečup zcela bez umělých konzervantů. Když v roce 1906 americké úřady kritizovaly používání benzoátu sodného, Heinz recepturu definitivně změnil. Místo nezralých plodů začal používat výhradně přírodně zralá rajčata a přidal více octa a cukru, což zajistilo přirozenou konzervaci. Tím vznikla ta hustá, sladkokyselá chuť, kterou známe a milujeme dodnes.
Regály obchodů jsou dnes plné různých druhů kečupů rozmanitých značek. Ty nejlevnější ale často obsahují zahušťovadla, náhražky a minimum skutečných plodů. Když si kečup vyrobíte doma, získáte čistou chuť přírody bez zbytečné chemie. Základní sladkou verzi navíc lze skvěle obměňovat podle vlastní chuti. Pokud máte rádi ostřejší jídla, stačí do hrnce přihodit chilli papričku a vytvořit si vlastní pikantní verzi. Inspirovat se můžete dnešním receptem na vynikající domácí kečup (podle Toprecepty.cz).
Cibuli oloupeme, umyjeme a nakrájíme na kolečka. Rajčata umyjeme a nakrájíme na plátky. Jablka umyjeme, ale neloupeme. Odstraníme jádřince a jablka nakrájíme na kolečka. Vše dáme do hrnce spolu s octem, solí, paprikou, hřebíčky, novým kořením a pepřem. Vaříme 1,5 hodiny. Pak přidáme cukr a vaříme bez pokličky ještě 15 minut (můžeme vařit i déle), aby byl kečup hustší. Z rozvařené směsi vyjmeme všechno koření rozmixujeme ji. Přecedíme a nalijeme do čistých a suchých sklenic. Hrdla sklenic otřeme a sklenice zavíčkujeme čistými víčky. Pokud kečup doma používáme méně často, můžeme ho zavařit, aby vydržel déle. Sterilujeme při 85 °C asi 20–30 minut (podle velikosti sklenic).
