Učí dějepis a výtvarnou výchovu, zároveň je influencerka, podcasterka a čerstvě také autorka knihy Co nás škola (ne)naučila. Řeč je o aktuálně nejslavnější české učitelce Andree Nguyen (31), která v našem rozhovoru otevřeně mluví o tom, co podle ní dnešním dětem ve škole chybí, proč mají problém říkat ne i jak sociální sítě ovlivňují jejich život.
Před pár dny vyšla vaše kniha Co nás škola (ne)naučila. Co vás vedlo k jejímu napsání?
Čím déle učím, tím víc se zamýšlím nad tím, co škola děti skutečně nenaučí. Když jsem sama chodila do školy, vůbec jsem si neuměla představit, co v reálném životě přijde a co mě čeká. Nikdo nás nepřipravoval na to, čemu budeme muset čelit. Snažila jsem se proto předat zkušenosti, které jsem sama prožila a stále prožívám. Doufám, že se v nich najdou i čtenáři.
Myslíte, že je chyba v rámcovém vzdělávacím programu?
Ten stanovuje, co by měly děti v jednotlivých oblastech vzdělávání získat, ale konkrétní způsob výuky už je do značné míry na školách a učitelích. Finanční gramotnost by se mohla zařadit do matematiky – jak hospodařit s penězi, platit účty nebo investovat. Určitě jsou učitelé, kteří se touto cestou vydali, ale je jich z mého pohledu málo.
Učíte na gymnáziu, takže jste v kontaktu se staršími dětmi. Je v knize něco i pro ně?
Myslím, že ano. Například že jejich hodnota není vázána na dobrou známku nebo úspěchy ve škole. Dnešní děti jsou orientovány na známky a to, aby se dostaly na střední nebo vysokou školu. Život nás ale neznámkuje. Navíc je důležité připomínat, že chybami se člověk učí. Pád není konec, ale odrazový můstek. Další dovedností, kterou by se měly děti, a vlastně i dospělí učit, je říkat ne.
S tím se setkávám denně i u svých studentů. Raději přitakají, protože jsem autorita, než aby řekli svůj názor. Na jednu stranu je to správně, na druhou je potřeba umět prosadit si i to, co chtějí. Sama se to dodnes učím.
Určitě, ale hrne se to na nás ze všech stran. Musíme být poslušní. Dnešní děti vnímají autority úplně jinak než my. Když i učitel ukáže své chyby, žáci ho berou daleko víc. I proto si myslím, že mi studenti nemohou vyčítat, že píšu o něčem, co sama nedodržuji.
Jaké problémy nyní -náctiletí nejvíc řeší?
Často řeší psychické problémy. Možná to bude znít od influencerky divně, ale děti tráví spoustu času scrollováním na sociálních sítích a neumí se nudit. Jsou přehlcené. Je to potom vidět i ve škole – jsou nevyspalé a otrávené. V knize jsem psala, že jsme byli učeni, že odpočinek je za odměnu. Ve skutečnosti je ale potřeba a snažím se to vštěpovat i svým dětem.
Kdy vy jste se uvědomila, že máte problém říkat ne?
Je to dva roky zpátky. Otevřela mi oči situace v obchodě. Byla jsem u samoobslužné pokladny, ale byl tam nějaký problém a dlouho nikdo nepřicházel. Tak jsem nákup sbalila a šla jsem ke klasické pokladně. Tam na mě začala paní prodavačka nesmyslně křičet. Neřekla jsem ani slovo. Když jsem ale z obchodu vyšla, nadávala jsem si, že jsem jí měla něco říct. Začala jsem přemýšlet, proč jsem toho nebyla schopná, a zjistila, že od dětství jsme byli všichni učení, že se musí poslouchat.
Myslíte, že to stále platí? Mnoho učitelů si stěžuje, že jsou dnes rodiče benevolentní a mluví jim do práce.
Jak kdo. Někteří jsou nápomocní v tom pozitivním slova smyslu a někteří se snaží být až moc angažovaní. Je bez debat, že by měl učitel s rodičem spolupracovat. Například když přijde z psychologicko-pedagogické poradny s podpůrným opatřením. Neznamená to, že je tím pádem všechno na učiteli, který musí dítěti ulevovat. Naopak je tam víc práce rodiče s dítětem. To si málokdo uvědomuje.
Kromě toho, že jste vydala knihu, jste i influencerka a k tomu se věnujete pedagogické profesi. Baví vás to ještě?
Moc. Učím dějepis a výtvarnou výchovu a být mezi studenty mě naplňuje. Jsem stále mezi dětmi a cítím se furt mladě, protože jsem neustále obklopována různými trendy. Možná i proto rozumím publiku, které mě sleduje na sociálních sítích.
Na sociálních sítích jste začala být aktivní během covidu. Před rokem jste přidala i podcast Kabinet. Jaká k tomu byla cesta?
Mám určité milníky, které si chci v životě splnit. Stát se influencerkou tam nebylo, ale když už mám nějaký vliv, chci si plnit sny a mít vlastní podcast bylo jedním z nich. Stejně jako napsat knihu, mít vlastní písničku… Všechno se mi to daří, musím to zaklepat.
Foto: Martin Pibyl
Proč ale podcast, kde se známých lidí ptáte na školní prostředí? Je to profesní deformace?
Možná také. Je mnoho rozhovorových podcastů, kde se řeší práce nebo osobní život. Nikdo už ale neřeší, jaké byly známé osobnosti ve škole. Jaké měly nebo mají zájmy, jestli čelily šikaně nebo podobně. Přišla mi to jako díra na trhu.
Když jste zmínila ty milníky – jaký máte před sebou nyní?
To přichází postupně a nečekaně. Teď mě láká vytvořit něco zdravějšího pro děti, třeba vlastní nápoj nebo svačinu do školy. A možná bych si jednou chtěla zahrát i ve filmu nebo seriálu.
Stejně jako jste autentická ve svých videích, jste i ve své knize, kde se vracíte i ke svým nejtěžším životním zkušenostem. Co pro vás bylo obzvlášť bolestivé?
Určitě začátek knihy, kde popisuji svůj život v roce 2019. Zůstala jsem s tříletou dcerou úplně sama. Byla jsem matka samoživitelka, do toho měla dvě brigády a ještě k tomu studovala vysokou školu. Nebylo jednoduché se k tomu vracet, protože některá období se člověk snaží vytěsnit. Nehledě na to, že jsem se tím čtenáři hodně otevřela.
Svým sledujícím se otevíráte i na sociálních sítích. Jak se k tomu staví váš manžel?
Naprosto. Mám v tomto ohledu obrovské štěstí. Jsme sehraný pár, protože já jsem tvář a manžel stojí v pozadí. Natáčí, stříhá videa, s některým contentem mi i pomáhá. Jsme jeden tým a uvědomuju si, že to není samozřejmost.
Máte manžela cizince. Setkáváte se kvůli jeho původu ještě s předsudky?
Ano. Když jsem byla například na pohotovosti, odevzdala jsem kartičku pojištění, tak jsem pak z ordinace slyšela, jak si čtou mé jméno a rovnou říkají, že mě vezmou naposledy, protože nechtějí řešit, že jim někdo nerozumí. I v komentářích se občas něco nenávistného objeví.
Jak moc těžké to pro vás i pro vašeho manžela je?
Už jsme s tím smíření. Nedávno jsme měli autonehodu, kde byl jasným viníkem podle kamer i policie druhý řidič. Při sepisování měl rasistické narážky. Naštěstí jsme měli štěstí i na policistu, který mu za ty řeči chtěl dát pokutu. Přešli jsme to mlčením a pak jsme se o tom bavili v autě. Řekl mi, že už je vůči tomu imunní a že to vypovídá jen o tom člověku, ne o něm.
Na vašem Instagramu mnoho lidí obdivuje, jak hodně jste zhubla. Můžete nám prozradit svůj recept?
Byla jsem vždy hubená a u obou dětí jsem přibrala během kojení. Od dětství jsem byla vedena ke sportu i zdravé výživě, takže jsem v obou případech dokázala zhubnout dvacet kilo sama, bez odborné pomoci. Stačilo mi denně ujít deset tisíc kroků, dvakrát týdně navštěvovat fitko a šlo to samo. Pro hubnutí je zásadní kalorický deficit. Nastavila jsem si ho a sladké nahradila rajčaty nebo borůvkami. Trvalo mi to asi rok a čtvrt. Nebylo to tak rychlé, jak si mnozí myslí.
Jak se to udržuje?
Přenastavila jsem si to v hlavě. Říkám si, že jídlo je palivo, ne potěšení. Nejhorší bylo zbavit se jednoduchých cukrů. Neříkám, že si nikdy nedám fast food nebo pizzu, ale už to není každý den.
Zdroj: rozhovor s Andreou Nguyen
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
